Povraz

"Morální koncepce dobra a zla neplatí pro intelektuálně nadřazené." Je skvělé, když studenti řádně poslouchají svého učitele, převedou teorii v praxi, skromě se zařadí mezi nadřazené a uměleckou vraždou odstraní jednoho méněcenného kolegu. Je mi sympatické, že jsou to chlapci hraví, takže neopomenou dokázat nic netušícímu světu svou intelektuální převahu a tím dávají od začátku vědoucímu divákovi šanci na velmi zajímavou podívanou. A já, inspirován tímto dílem, se jdu s provazem v ruce mrknout po někom méněcenném. (07.01.2016)

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)

Experimentální „film o vraždě“ od mistra napětí, který není ani trochu napínavý. Hlavní problém tkví ve vyložení karet na samém počátku, kdybychom celou dobu nevěděli, zdali v té truhle skutečně někdo je, mohlo dojít k rozehrání nervydrásající psychologické hry, ale prvek tajemna film zcela postrádá. O Provazu se hodně mluví v souvislosti s jeho technickou stránkou, kdy budí dojem filmu bez jediného střihu, pochopitelně se jedná o dojem iluzorní. Celý děj je rozkouskován do několika přibližně desetiminutových výstupů na jejichž konci kamera obvykle zabere něčí záda, čili se celý obraz zahalí do naprosté tmy. Nápad to na tehdejší dobu byl velmi odvážný, jen by si zasloužil uplatnění v lepším filmu. Hitch si ukousl příliš velké sousto, byl to jeho první barevný film a herci působí místy dost zmateně (i James Stewart občas váhá, kde se postavit, aby jej kamera mohla zabrat ze správného úhlu). Na druhou stranu, v Provazu je mnoho skvělých scén (např. postupné odklízení věcí z truhly sledované zcela statickou kamerou), což je luxus který většina tříhvězdičkových filmů postrádá, takže tentokrát za slabší čtyři. 75% Zajímavý komentář: Douglas (20.08.2006)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

Skvělý film. Napínavý (místy jsem nedýchal!), postavený na duchaplných dialozích, propracovaných záběrech a perfektním scénáři podle stejnojmenné divadelní hry Patricka Hamiltona. Fakt, že zmiňovaná divadelní hra byla inspirována skutečnou vraždou 14 letého chlapce v roce 1924, dodává tomuto snímku znepokojivé konotace. Tím, jak film dodržuje tři základní jednoty klasického dramatu - děje, místa i času - mi připomněl jiný thriller z r. 1967 - "Čekej do tmy" s výbornou Audrey Hepburn. "Provaz" funguje do jisté míry jako nadčasová úvaha nad morální stránkou vraždy a akademickou diskusí o její (ne)oprávněnosti, kterou se dva vyšinutí mladíci rozhodli rozvést do praxe. Film nabízí spoustu otázek k přemýšlení, přičemž na některé sám v závěru odpovídá. Osobně bych tam trošičku ubral na tom patosu kolem humanity, ale já jsem už z generace, pro kterou je cokoli zavánějícího patosem dopředu zdiskreditované; v r. 1948, krátce po holocaustu, to ještě mělo své opodstatnění. A v neposlední řadě, jsem okouzlen výkonem Joan Chandler - škoda, že to děvče nemělo víc zajímavějších rolí. "Provaz" je pro mě bez debat dokonalý film, který mohu směle doporučit každému, kdo má rád inteligentní detektivky. Takové filmy už se dnes netočí. (11.09.2011)