Polnočné slnko

Podivnost, kdy je docela zajímavá série vražd neustále mořena komentářem ke společnosti a hrozně nucenou postavou francouzské policistky, která je tam jen proto, že peníze dala tv stanice canal + a jelikož je to arabská přistěhovalkyně, má zjevně působit jako protipól vyšetřovateli, který je naopak Sám, tedy původní obyvatel země, kterou zabrali švédové a navíc je homosexuál... A tahle linie se prostě obrovsky nepovedla a poslední čtyři díly byly už dost nudné a vraždy se kupili na hromadu tak, až už to bylo nezajímavé a nedokáže to vykoupit ani pár dobře napsanejch postav (parta laponských aktivisto-anarchistů, cosi-jako-šamanka), a dobře natočený a napínavý poslední díl. Půlnoční slunce mělo na víc, ale chtělo by to lepší scénář. (29.04.2018)

Těžké hodnotit. Plusy jsou tradičně kvalitní zápletka a pozvolně budované napětí s precizní gradací, tedy prvky typické pro mé oblíbené nordic noir dílka, a dále opravdu nádherné scenérie. Mínusy můžeme hledat a také nalézt v době vzniku. Bohužel tady je ta snaha nacpat tam vše moderní tak strašně křečovitá, že to působí jako velký rušivý element po celou dobu seriálu. Ještě bych bral Alžířanku, Sámy a občasné narážky na tohle téma, kdyby to nebylo tak jednostranné a často fakticky lživé. Vzhledem k roku vzniku, kdy vrcholila uprchlická krize, je tahle křeč ve stylu "všichni Francouzi a Švédové, vy zasraný rasisti, podělte se s neandrtálci o svoji těžce vydřenou civilizaci, protože vlastně ani vy tady nejste doma", poslední platí hlavně pro Švédy, dosti nechutná. Abych se oslím můstkem vrátil, tak nacpat tam ještě do hlavních postav utajeného gaye, utajeného bisexuála, starého Švéda, jenž si nechá přivézt manželku z Thajska, jež ho samozřejmě ihned bezpodmínečně miluje až na věky, a další, to už je komické na stejné úrovni jako smutné. Velká škoda, neb jinak to je kvalitní podívaná. (02.09.2021)

Krátce před zhlédnutím Půlnočního slunce jsem shodou okolností sledoval islandský seriál V pasti. Ten tvoří jeden pól obdivované severské krimi, založený na realistických postavách, konfliktech a motivacích, kde nemám ani nejmenší problém s logikou vyprávění. Půlnoční slunce představuje pravý opak. Je jako extravagantní plesová róba nedbale ušitá z laciných materiálů, která láká na flitry a cinkrlátka. Všechno působí přehnaně, překombinovaně, série sází na povrchní exotiku a efektně zaranžované vraždy. Tvůrci se evidentně zaměřují na diváky z řad městských liberálů, kterým servírují koktejl motivů, jako je homosexualita, střet kulturních vlivů, šamanismus atd., který je v této skupině příjemců dobře prodejný. Nad absurditou viděného a hloupostí zápletky se bohužel pozastavuje jen málokdo. V poslední třetině seriálu jsem už vyloženě trpěl a ztratil víru v nějaké rozumné vyústění. Ten druh mysteriózna, se kterým na mě tvůrci vyrukovali, patří do úplně jiných žánrů. Jediným kladem je přítomnost zajímavé Leily Bekhti. Projekt považuju za slepou odbočku vývoje žánru, zanechal ve mě tak negativní dojmy, že jsem vůbec neměl chuť věnovat čas poslední sérii Mostu od téže autorské dvojice; do té míry považuju použitý koncept za zkompromitovaný. Celkový dojem: 25 %. (16.01.2019)

Zajímavé čtení ty komentáře tady na ČSFD. Konečně jsem díky nim pochopil, co diváci detektivek považují za kvalitu: vycizelovaný vizuál a "originální vraždy". Diváci klasických epizodních detektivek typu "Colomba" byli amatérští kriminalisté, které bavilo pokoušet se rozplétat zločin spolu s vyšetřovatelem, či dokonce být o krok napřed. Jenže pak přišly dramatické detektivní seriály, kde vražda nebyla středobodem, ale McGuffinem, jenž rozplétá vztahy postav a jejich osobní dramata. Co do opravdových scenáristických kvalit dodnes v této kategorii vysoce ční dánský "Zločin" a z novějších ho dohání např. isladský "Trapped". Tvůrčí duo Mårlind a Stein si získalo mezinárodní renomé "Mostem", kde onen mnohokráte vytěžovaný, ale kvůli náročnosti málokdy vyloženě dobře dotažený koncept nikoli obohatili, ale maximálně vyhrotili. Namísto realistických figur přišli s extrémními protipóly, které vsadili do přemrštěného případu s až bondovsky dokonalým vrahem, kterému každý detail jeho přemrštěně překombinovaného plánu vychází. Ale díky výtečně nastavené interakci ústředních figur a jejich představitelů tato veskrze braková premisa zafungovala a stala se celosvětovým hitem. Jestliže "Most" tak říkajíc smrděl papírem na sto honů, ale pořád výtečně poutal pozornost, pak "Půlnoční slunce" je vyloženě jen kudrlinkami ověšený odškrtávací seznam odhalující pravou povahu quantity TV. Ta v honbě za diváky, přesněji řečeno v zoufalé potřebě diváky udržet před obrazovkou blafuje originalitu co možná nejexotičtějšími variacemi úspěšných konceptů. Takže v "Půlnočním slunci" máme dvojici až überschematicky různorodých detektivů z různých zemí, kteří řeší sérii co možná nejbizarnějších mordů v uhrančivé exotické lokalitě. K tomu přihodíme ozvláštnění v podobě střetu kultur a etnik, který navodí pocit unikátnosti a především i rovinu poznávání a la "Cestománie". To vše pak obalíme doslova všemi scenáristickými triky, jaké se nabízejí, ba dokonce i falešnými indiciemi a halucinacemi, které by dříve v detektivkách byly považované za hrubý prohřešek žánru (páter Knox by se nestačil divit). Diváci už neřeší, jak se něco stalo, ani neprožívají utrpení s postavami, ale jen čekají, jak a jestli vůbec do sebe zapadnou všemožné absurdní stopy a falešné indicie, potažmo morbidně čekají na to, jakou další ujetě drastickou vraždu si scenáristé vymysleli a přemrštěně onanistickou formou ji ztvárnili. (13.01.2018)

Víc než krimi je to pokus o sociální drama. Jako u většiny severských krimi, co jsem viděl (zatím jsem pořád nepropadl tomu kouzlu, jako mnozí, kteří je doslova žerou) se tu hodně řeší rasismus, a poměry ve společnosti (za mě až moc), což odvádí děj od hlavních linek. Jsou tu tak sice krásné záběry krajiny, nebo několik zajímavých zvratů, ale na druhou stranu si tu člověk nenajde vztah k postavám, a finální rozuzlení ho pak nechává chladným. (05.02.2021)