Vanishing Point

Scénář: Guillermo Cain .. Starostná jízda autem aneb přepálená reklama na 1970 Dodge Challenger s odérem nenávratně mizejících šedesátých let. Vizuálně příjemné se skvělým hudebním doprovodem, obsahově prázdné jen na letmý pohled, protože vše podléhá předem dané pointě. Jooo, takovou jízdu po širých amerických silnicích, které se táhnou přes Nevadské a jiné planiny do nekonečna, bych si také někdy rád dal... ___ PS: takhle dobrou automobilovou honičku ani Quentin nedokázal natočit, seč se snažil. (05.08.2007)

Čtu tady ty vyhoněný komentáře a nemužu uvěřit vlastním očím... další nadhodnocená nudná sračka, kde se jenom jede a má to přes 50 minut nudných záběrů na hipíky, trapnej niga u rádija co pouští to nejhorší ze sedmdesátek místo aby tam pustil něco co se aspon k tý jízdě hodí, tak pouští nějaký bláboly z kostela a brnkající kytaru polomrtvýho hipíka.. hipíku je tu samozřejmě taky hodně a v tu ránu jsem měl jasno jak tuhle hromadu hoven ohodnotit. Nebýt tý pěkný káry a prvních dvaceti minut, který vypadali fakt lákavě dal bych to na bezmilosti na smeták. Stejnej případ mrdka Easy rider. (28.02.2018)

Vanishing Point je trochu béčkový film, ale dokáže zaujmout díky poměrně zajímavému námětu, dobrému zpracování, skvělému soundtracku plnému skvělých starých vypalovaček a svižnému tempu. Jen bych v hlavní roli raději viděl Steve McQueena, kterému by postava válečného veterána, bývalého závodníka a výborného řidiče dokonale sedla, ovšem je jasné, že ten by pravděpodobně do takového relativně béčkového snímku nešel. Dobře by mi na Kowalskiho pasoval také Paul Newman. Trochu mi na Vanishing Pointu vadilo, že se tam kromě perfektní jízdy napříč Spojenými státy nic jiného nedělo a když už se nakouslo něco z minulosti hlavní postavy, zůstalo to spíše nedořešené, což je škoda, ačkoliv na druhou stranu hrdina opředený tajemstvím má také jisté kouzlo. Hodnotím sympatickými 4* a kdyby měl tento počin něco málo navíc (možná něco z toho, co jsem mu vytkl), dal bych mu i plný počet. (07.12.2014)

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)

Honička začíná. Rozpálenou silnicí se řítí bílý Dodge Challenger 1970 a my se cestou do Kalifornie dozvídáme příběh o řidiči, který tohohle bílého tygra vede skrze rozpálenou poušť. Doba ve které film vznikl má úžasnou hudbu, nádherné dívky a svět, který teprve začínal být svazován pravidly a nařízeními. VANISHING POINT je hodně osobitě vyprávěný a zároveň hodně originální. Sarafian má navíc úžasný cit pro volbu záběrů a téměř každý pohled na silnici s jedoucím běloušem bere dech. Během filmu jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že si bílý Challenger ročník 70 seženu a (při dnešních cenách benzínu) přestavím na vodík. Pak pojedu kam mě kola povezou. (16.08.2009)