Vanishing Point

Bohužel tohle mě bavilo tak do půlky a potom přišel obrat k nezkonalé nudě. Vezmu-li v úvahu film Easy Rider, vychází mi tady obrovský rozdíl, kdy Vanishing Point vyznívá v prostoduchou napodobeninu něčeho, co už tady bylo, a to bez jakékoli inovace. Konec pak je snad to nejočekávanější, co se mohlo stát. Všeobecné nadšení tedy nesdílím ani náhodou, kult nekult. (27.01.2008)

Ze začátku jsem to bral jako takové starší porno pro automobilové fetišisty ale když jsem viděl jak zručně, dravě, přehledně a akčně jsou všechny ty honičky natočené už jsem z toho nespustil zrak.. Protisystémová rebélie, parádní muzika, vedlejší linky plné"lidských"postav...... Adrenalinová-přesto však přemýšlivá-alternativa pro ty, kterým bezstarostná jízda připadala až moc..bezstarostná ;) (25.01.2013)

Nekonečná rovina nevadské pouště, bublající motor bílého Dodge Challengera, vytoužená svoboda za volantem, přesně tak vypadá putování traumatem sžíraného závodníka ve Vanishing Point. To vše v silném drogovém opojení, symbolickém pro konec éry hipíků. Vanishing Point je technicky skvěle zvládnutá záležitost, která nemá nijak objevné poselství, ale přesto se na ní hezky kouká, i když se toho v ní moc neděje. (27.05.2011)

Čtu tady ty vyhoněný komentáře a nemužu uvěřit vlastním očím... další nadhodnocená nudná sračka, kde se jenom jede a má to přes 50 minut nudných záběrů na hipíky, trapnej niga u rádija co pouští to nejhorší ze sedmdesátek místo aby tam pustil něco co se aspon k tý jízdě hodí, tak pouští nějaký bláboly z kostela a brnkající kytaru polomrtvýho hipíka.. hipíku je tu samozřejmě taky hodně a v tu ránu jsem měl jasno jak tuhle hromadu hoven ohodnotit. Nebýt tý pěkný káry a prvních dvaceti minut, který vypadali fakt lákavě dal bych to na bezmilosti na smeták. Stejnej případ mrdka Easy rider. (28.02.2018)

Tomu, čemu se v sedmdesátých letech říkalo nespoutaný duch svobody a nezávislosti, se dnes označuje jako zkurvený pirát silnic a ožralá smažka za volantem. Dvouhodinový film o chlápkovi, který sedne do auta, narve do sebe všechno, co by v lékárně bez předpisu dostal jen s pistolí a punčochou přes xicht, řídí jako hovado a s policajty v patách jede, jede, jede, jede až dojede, by sváděl k odpadu už podle anotace. Má to ovšem v sobě něco, co by asi nejlépe charakterizoval slogan Marlboro mana, doprovázený chrchláním krvavých hlenů na sněhobílý úbor sestry na plicním: "Come in the land, where the horses ride free." Každý, komu v kapse batikovaného ponča plesniví zbytky trávy, kdo pod těžkým stresem nemilosrdné, hektické doby bojuje s hemoroidy a krizí středního věku a kdo někdy alespoň na chvíli zatoužil na všechno se vysrat, zbourat mantinely a jen tak se zběsile projet v nadupané kraxně, ucítí na patře patinu nostalgie a bude se sám sebe ptát, jestli do tohoto okamžiku udělal něco, co by aspoň trochu stálo zato. (01.07.2011)