Vražda na objednávku

"3D technika nebyla tehdy žádnou novinkou. To se používalo už ve dvacátých letech za pomoci speciálních červenozelených brýlí. Kostlivci házeli lebky do publika nebo v sále začali létat netopýři. Jelikož jsem si neuměl představit Raye Millanda nebo Grace Kellyovou, jak dělají něco podobného, rozhodl jsem se zopakovat vraždenou scénu z Její zpovědi (...) Ve 3D jsou nůžky v popředí a její ruce působí, jako by pronikaly směrem k publiku, aby je mohly uchopit a zavraždit tak případného vraha, který je ukryt v pozadí." Tolik Alfred Hitchcock, citovaný v knize Vždyť je to jen film. Hitchcockovy filmy byly jen zřídka exteriérové, ale Vražda na objednávku je spolu s Provazem to nejdivadelnější, co natočil. Důvod byl pragmatický - tehdejší 3D technologie vyžadovala speciální dvojkameru, která byla tak těžká a nepraktická, že ji téměř nebylo možné přesouvat z místa na místo. Navíc Hitchcock věřil, že právě divadlo, obohacené filmovými výhodami jako je střih a zaměření na detail, bude tou správnou cestou pro 3D. Těžko říct. Film jsem viděl pouze v klasické, "placaté" podobě. Divadelní fundament mi nepřekáží, hra je to chytře vymyšlená a výborně zahraná. Ray Milland, tento nestor herecké kategorie "přítel hlavního hrdiny", měl IMHO nespravedlivý osud. Typově byl něčím na půl cesty mezi Jamesem Stewartem a Rexem Harrisonem, ale chyběla mu bezelstnost prvního a aristokratičnost druhého. Zajímavá na něm byla právě ta kombinace a našly se přinejmenším 2 filmy, které ji dokázaly účelně využít. Prvním byl Ztracený víkend, druhým právě Vražda na objednávku, kde hraje lidi dvou tváří. Ve Vraždě na objednávku mě tak fascinoval, že jsem mu i tak trochu fandil, a to i přesto, že v sázce byl život Grace Kellyové. ;-) 80% (10.01.2010)

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

I když Vražda nejspíš nepatří mezi Hitchovu úplnou špičku, je to rozhodně nesrovnatelně víc než jen dobře natočená divadelní hra. Když se po několikáté dívám na ty přepečlivě komponované obrazy (klidně přecházející do do očí bijících zadních projekcí), skvostného padoucha Raye Millanda (který reaguje na odhalení tím, že si nalije panáka) nebo na hitchcockovskou hrdinku nezvykle pasivní Grace Kelly v nedbalkách, to vše v rytmu rafinované detektivky, která vás baví a napíná do posledních sekund, míň než pět prostě dát nemůžu... P.S. Moc rád bych jednou viděl i původní 3D verzi. Peter Bogdanovich říká, že byla super... (06.06.2010)

Ďalší perfektný Hitchcock aj keď chvála teraz patrí viac autorovi divadelnej predlohy a hercom. Je neuveriteľné koľko napätia sa dá vydolovať z 95% jednej miestnosti a v podstate iba 5 hercov. Už som toho videl veľa ale tu ma takmer každý zvrat prekvapil a fakt som netušil čo sa bude diať ďalej . A to som videl (veľmi voľný a tiež výborný) remake 9/10 (09.12.2014)

Tohle přesně Hitchcock uměl jako nikdo jiný. S minimem technických prostředků, s jednoduchým motivem a s několika málo excelentními herci dokázal zplodit mistrovský psychologický thriller, který si své mohutné tempo pramenící již v úvodním rozhovoru drží bez jakýchkoli režisérských nebo scénáristických výkyvů. Přestože film musí skončit jediným možným způsobem, Hitch dokázal nemožné - strhnout diváka do takové míry, že na nějaké chystané finále až do jeho nástupu ani nepomyslel. Kdo by také chtěl, aby taková nádhera někdy skončila? :)) 95% (27.05.2014)