Volyň

Jsem moc rád, že Atlásek se na polský filmy začíná pomalu ale jistě neplňovat až vyprodávat. Největší díl na téhle situaci nesou samotný polský filmečky, které jsou kvalitní, ale současně to není žádná intelektuální sebeonanie. Svůj podíl na téhle situaci mají ovšem i dva fešáci, kteří před časem zrealizovali středoevropský projekt 3Kino, ve kterým Polská kinematoška má svůj oprávněný podíl. Díky těmto faktorům jsem se včera nechal zcela pohltit a ke konci naprosto sejmout filmem Volyň. Ze začátku jsem si říkal, kurva není to zbytečně zdlouhavý, sledovat zvyky, tradice a společné soužití Poláků a Ukáček ? Jenže dočkej času jak husa klasu, všechno dříve viděné totiž má vliv na celkovou sílu a vyznění příběhu. Po jehož skončení si člověk říká, je tohle vůbec možný že se dělo ?? Musím říct, že proti syrovově realistické surovosti, které jsem byl ve finále svědkem je i film Jdi a dívej umírnější bratříček. Velmi nepříjemný, ale silně naturalistický zážitek, připravený v exceletní filmařině a s dokonalým hereckým výkonem Michaliny Labacz, která si za svůj životní výkon odnesla rovnou dvě nominačky na Orly. (31.05.2017)

Poláci využívají silného filmařského období a rok co rok otevírají jednu brutální historickou otázku za druhou. V případě filmu Volyň se vracejí do období druhé světové války a krásně ukazují, jak tamní obyvatelé žili poklidným způsobem, dokud válka nezačala. V tu ránu se v místních rozjeli nějaký divný pudy, který z nich dělali ještě větší zrůdy, než z Němců. Ti jsou v tomto filmu opravdu považováni, v podstatě, za dobráky…na rozdíl od Ukrajinců nebo Poláků. Film bych hrůzností některých scén neměl problém přirovnat k ruskému Jdi a dívej se. Pokud vidíte něco hrůzného, tak po chvíli uvidíte ještě něco horšího. Za chvíli už budete tak otupělí, že budete jenom němě zírat a nechápat, kam až boj za samostatnost Ukrajiny mohl zajít. Hrůza, děs…neměl jsem slov. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že něco takového na východě Polska bylo. Osobně by mě dost zajímalo, jak se dnešní Poláci ke svým sousedům staví. Až mi někdo bude povídat o tom, jaký kolaboranti jsme za války byli, tak jim asi povím, jaký zrůdy v oblasti Volyně žili…Neuvěřitelný film, který by měl vidět každý, kterého válka zajímá, aby si uvědomil, co válka způsobuje… (01.02.2019)

Připadalo mi to jako legendární Jdi a dívej se v polském verzi a viděno především pohledem ženy od rodiny Zofie Głowacké. Extrémní nacionalismus není patriotismus, ale extrémní svinstvo. Ve filmu je hezké srovnání kázaní dvou pravoslavných kněží jednoho, dle mého moudrého, druhého dle mého zlého. Surové násilí na konci filmu je silné. Chápu Ukrajince, že tento film nemají v oblibě. Nicméně se nemůžou divit, že někteří obyvatele nejen Evropy nemají v oblibě jejich glorifikaci Bandery a jeho band banderovců. Jinak nesmíme zapomínat, že na Volyni žili i Češi i ti by mohli vyprávět. Na závěr pár poznámek: co najdeš v žitě (pšenici, ječmeni), někdy je lepší tam nic nenajít nebo se nenechat najít. A když vám někdo pochválí básně, tak to nemusí vždy dobré znamení. (16.06.2020)

Natočit zvěrstva 2. světové války a zároveň přijít s něčím novým není úplně lehký úkol. Polákům se to povedlo a fascinuje mě, jak daleko před našimi filmaři v současné době jsou. Volyň je válečný velkofilm se vším všudy. Akční sekvence, masakry obyvatel, dech beroucí kamera i přesvědčivé herecké výkony. Jedinou slabinou jsou výrazné dějové skoky, které v kombinaci s no name herci a neznalostí historie dané oblasti můžou dělat problém s orientací v příběhu. (11.04.2020)