Volyň

Smarzowski si v těch válečných depkách zřejmě libuje. Po Růženě stvořil další nervydrásající záležitost, ve které si už vůbec nebere servítky a ukazuje Volyňský masakr se všemi děsivými detaily, které přinesl, což kulminuje v závěrečné půhodině, ze které jsem měl oči navrch hlavy. Válečné hrůzy ještě umocňuje fakt, že místy se film divákovi snaží namluvit, že teď už by mohlo být dobře, ale hlavní hrdinka hrající si s dítětem či slunečná sklizeň jsou jen předehrou pro ještě šílenější zvěrstva, než do těchto chvil příběh nabídl. A šílený je i fakt, že se Poláci s úlevou uchylovali pod ochranu německých okupantů. Herecky bez výhrad a zajímalo by mě, kde byla dosud zašitá Michalina Łabacz. Je úžasná. Suma sumárum, dokonalý film, který už nechci nikdy vidět. 100% (02.04.2017)

Jsem moc rád, že Atlásek se na polský filmy začíná pomalu ale jistě neplňovat až vyprodávat. Největší díl na téhle situaci nesou samotný polský filmečky, které jsou kvalitní, ale současně to není žádná intelektuální sebeonanie. Svůj podíl na téhle situaci mají ovšem i dva fešáci, kteří před časem zrealizovali středoevropský projekt 3Kino, ve kterým Polská kinematoška má svůj oprávněný podíl. Díky těmto faktorům jsem se včera nechal zcela pohltit a ke konci naprosto sejmout filmem Volyň. Ze začátku jsem si říkal, kurva není to zbytečně zdlouhavý, sledovat zvyky, tradice a společné soužití Poláků a Ukáček ? Jenže dočkej času jak husa klasu, všechno dříve viděné totiž má vliv na celkovou sílu a vyznění příběhu. Po jehož skončení si člověk říká, je tohle vůbec možný že se dělo ?? Musím říct, že proti syrovově realistické surovosti, které jsem byl ve finále svědkem je i film Jdi a dívej umírnější bratříček. Velmi nepříjemný, ale silně naturalistický zážitek, připravený v exceletní filmařině a s dokonalým hereckým výkonem Michaliny Labacz, která si za svůj životní výkon odnesla rovnou dvě nominačky na Orly. (31.05.2017)

Velmi si cením odvahy, s jakou tvůrce oprášil zasutá fakta. Jeho síla je ve schopnosti navodit filmovými prostředky atmosféru doby, dokonce v tak syrovém tónu, jakým se žádný film dosud nikdy neodvážil zaútočit na banderovce. Jistě lze na to pohlížet z nejrůznějších hledisek. Neboť člověk je dnes atakován tolika informacemi, že automaticky reaguje nedůvěřivě, ať jde v historii o cokoliv. Neboť je na ni patrné, že občas skutečnost byla tak trochu jiná. Když o tom tak uvažuji, nějak mě napadá, že v lecčems i některé scény připomínají Okupaci ve 26 obrazech, ale tím podobnost končí. Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně tvůrce vedlo k realizaci popisování událostí ve filmu. Oprostím-li se od toho, že by to mohlo být zjednodušené zobrazení. Tak snad jenom proto, že neměl jinou možnost, jak vydat pravdivé svědectví o ideologii Stepána Bannery. Takže nezbývá než konstatovat, že film nabízí podívanou, z níž se jen těžko vzpamatovávám. (24.04.2017)

Není každý den posvícení, i v rámci polské kinematografie lze evidentně nalézt brakové snímky. Naprostá tvůrčí impotence spolu s nezáživnými hereckými výkony a rutinérskou režií se snaží přesvědčit diváka o existenci naprosto černobílého světa, v němž ti úžasní světci jsou Poláci a ti nejlezlejší zloši jsou Ukrajinci. Němci zde připomínají matku Terezu v začátcích jerjí kariéry. Aby divák neusnul nudou, je mu občas předložen záběr, jehož jediným cílem je ukázat, že film je ukrutánsky realistický v zobrazování ukrutností. Bohužel z toho vychází, že film je ukrutánksy blbý. Rozpolcený kapitán, ani flambovaný hoch neměli pro snímek žádný přínos a naturalistické zobrazení jejich skonu bylo zcela zbytečné. Ostatně stejně jako celý tento film. (11.06.2020)

Malá rekonstrukce obrovské, hnusné a drastické genocidy, tak o tom byl tenhle film. Občas jsem jako evulienka musela také zavřít obě oči, to se skutečně chvílemi nedá rozdýchat, co dokáží lidé, nejdokonalejší tvorové na světě. Zřejmě bylo nutné použít i obrovské množství tekutiny, která jim utlumila jakékoliv lidství a nebo odhalila tu zrůdnost uvnitř. Po skončení filmu jsem to hned nehodnotila, ono to snad ani hodnotit nejde, ale přemýšlela jsem proč jsem já, cíťa neuronila ani slzu? Myslím, že to nebylo zfilmované a zpracované tak, abychom ronili slzy, ale tak, abychom se zamysleli nad tím, co dokáže člověk ve vyhrocených situacích jako byla tahle a nebo stále probíhá i v jiných částech země v různých obměnách. Sonda do našeho jávství, co já bych dělala na místě Zosii a nebo ostatních........... ? Polská kinematografie letí tryskem nahoru a já jsem zvědavá, co dalšího nám předloží. Souhlasím s jasně napsanou kostrou tohoto masakru s verbalem.........jen jsem si to trochu proškrtala, ale jinak ano, bylo to ještě horší a o banderovcích nemluvě. (03.04.2017)