Wind River

Taylor Sheridan není tak dobrý režisér jako Denis Villeneuve, ale naučil se toho od něj hodně. Dobrého (práce s krajinou, prodlužování napětí na hranici snesitelnosti, šokující výbuchy násilí) i špatného („chtěnost“ a zbytečná doslovnost). Vyšetřování zločinu mu slouží především jako prostředek k vytvoření atmosféry zmaru a totální deziluze (jako ve filmech noir, v nichž je odhalení pachatele mnohdy také spíše dílem náhody než výsledkem poskládání jednotlivých indicií) a jako záminka k rozkrytí čehosi shnilého uprostřed jedné komunity. Tedy podobně jako v Top of the Lake nebo Pustině, ovšem na mnohem menší ploše, což nese svou daň v podobě přehnaných scén, které se toho snaží sdělit naráz příliš mnoho (žena sedí v ložnici, pláče a řeže se do ruky, uvidí ji jiná žena, beze slova zavře dveře a odchází). Realistický tón navíc narušují baladické dialogy o zmrzlém pekle a nevymýtitelném zlu (které by mnohem lépe vyzněly na stránkách knihy) a využívání westernových archetypů, posunující drama lidí ukotvených v konkrétní sociální realitě k nadčasovému podobenství o lovcích a predátorech a střetu dvou upadajících kultur. Spojení obou rovin vyprávění by mohlo být hladší, nakládání s ženskou hrdinkou ztracenou mezi muži, kteří mnohem lépe rozumí tomu, co se okolo děje, by nemuselo tolik připomínat Sicaria, a někdy by k řečení toho podstatného možná stačilo, kdyby postavy prostě jen seděly a mlčely, ale katarze, kterou Wind River ve finále přináší, je tak silná, že nepřesvědčivost jednotlivých částí drtivě přebijí. 75% (10.07.2017)

Moudra chvíli dobrý, chvíli na hranici otravnosti; postava Olsenky trochu nevyužitá; scénář - no, našlapanější bejt mohl. Asi. Jinak každopádně moc fajn túra do zasněžený depky, kde nezapadá ani věčně nevýraznej Renner a kde lovci predátorů udávaj směr. Ultrarychlej přechod do finálního zúčtování byl na první dojem zbrklý WTF, ale zpětně je třeba uznat, že to byl skvěle načasovanej direkt přímo na bradu. (05.02.2021)

Začínáme... Pěkná krajina, mrtvola ve sněhu, pěkná agentka... Čekám, že se začne dít něco zajímavého... Stále čekám a jsem zvědavý, co se z toho vyklube... Zatím je to takové nemastné, neslané, ale tvůrci si určitě připravují půdu a v závěrečné půlhodince se to rozjede a bude tam taková pointa, co mi naprosto vyrazí dech... Čekám, ale je to pořád stejné, už jim moc času nezbývá... Prásk, prásk, prásk a vypadá to na konec... Cože? Jako vážně už je konec a to má být jako všechno? 50% (26.03.2018)

Taylor Sheridan je herec který se stal scénáristou a napsal filmy jako Sicario a Za každou cenu.A po svém debutu Odporné hře podruhé zkusil dráhu režie. A nevede se mu špatně. S Wind River mám stejný problém jak se Sicariem nebo Za každou cenu- Nepřijde mi tak dokonalé jak všichni tvrdí. Naštěstí má i spoustu pozitivních stránek. Wind River je především One Man Show Jeremyho Rennera. Ten dokáže působit jako akční hrdina avšak dokáže i dojmout a především jeho postava musí bojovat se ztrátou dcery kterou trpí. Elizabeth Olsen mu zdatně sekunduje a každý vedlejší charakter je perfektně obsazen. Wind River má pomalý příběh kterému záleží na postavách a nehustiné atmosféře která ve filmu je. Wyoming je nebezpečné místo kde se může stát cokoliv. Bohužel však moc o detektivku nejde. Případ je v podstatě banální a snadno se vyřeší. A kromě jediné přestřelky si ve filmu není nic co bych si zapamatoval. Celkem účelově to ale vynahradí záběry na přírodu, sem tam záběry na zvěř a tripová hudba. Wind River tak u mně sice tak vysoce nestoupá pořád však dokážu říct, že má nějaké kvality. 3 z 5 pravděpodobně proto, že mi tam něco chybí. Což by se při druhé projekci mohlo (či nemuselo) změnit. PS: Musím se přiznat, že jsem nějak nepochopil význam dvou scén: Scéna kdy Cory najde pumy a Elizabeth Olsen jejíž význam spočívá v tom, že jí indiánská babička říká, aby si dávala pozor aby si při navlíkání kalhot nezařízla tanga- problém je ten, že už je zaříznuté má. Moneyshot. PS 2: Děkuju redakci Moviezone, že jsem film mohl vidět v předstihu. (23.09.2017)

Těšil jsem se jako na málokterý letošní film a ve finále nemůžu říci, že bych byl přímo zklamán. Sheridan znovu potvrdil, že umí vytvářet depresivně izolované fikční světy, v nichž se morální hodnoty přetváří společně se zkušenostmi a přesvědčením postav, k nimž si divák buď rychle najde cestu, nebo se ve světě ztratí společně s nimi. V těchto psychologických měřítkách je scénář sebevědomý a inteligentní, opírající se o samotný akt vraždy jako o jednoduchou symboliku rasismu a nemožnosti vymanit se ze svízelné životní situace. S postavami převážně soucítíme a na jejich cestě jim držíme palce. Bohužel ale film trvá 100 minut, z čehož dobrá hodina je věnována poněkud tuctové výstavbě detektivního syžetu a opakovanému povzdechování nad tím, jak život není fér (což moc neposiluje ani minulost Rennerovy postavy, která zkrátka smrdí klišé na míle daleko), a ve zbytku film pravda přichází s nečekaným a scénáristicky vybroušeným obchvatem, který v podstatě odsunuje dosavadní detektivní linii na druhou kolej a zdůrazňuje ještě více psychologickou depresi, ale v závěru opět potichu vyšumí a trýznivou emocionální ránu nezanechá. Velký palec nahoru každopádně za herecké výkony, práci s chladným zasněženým prostředím, které tak miluji, a za celkový realismus, ústící do autentické přestřelky, která okamžitě aspiruje na pozici kultu. Sheridan musí jako režisér ještě lehce dozrát, a můžeme se těšit na velké věci.. (18.10.2017)