Wind River

Zdá se mi trochu přeceňovaný. Na jednu stranu by se mohlo jednat o docela pěkně a působivě natočený thriller, byť po formální stránce se poněkud držící při zemi, respektive u osvědčených postupů. Jenže WIND RIVER má vyšší ambice, než být jenom žánrovou zábavou. Nevadí, že je jeho výpověď konzervativní, větší problém je ten, že je poměrně přímočará a v podstatě docela banální. Banální v tom smyslu, že v divákovi nejspíše emocionálně zarezonuje, ale nevyvolá v něm žádnou změnu náhledu, jelikož všechno, co ukazuje, je za prvé interpretačně jednoduché a prosté, za druhé to není nic, co by už nebylo viděno stokrát v jiné podobě. Tudíž mi to přišlo trochu jako ne zcela povedený pokus o nápodobu Cormaca McCarthyho (nebo adaptací McCarthyho děl). V některých momentech skoro jako mccarthyovská parodie (závěrečný dialog o smrti). Navíc se film sice tváří sebevědomě ve smyslu "true life story", ale přesto v něm zůstává spousta filmových klišé - vč. takových, jako třeba že skrytý střelec ze záhadného důvodu čeká až na vyvrcholení masakru, aby na jeho konci mohl pěkně umělecky zasáhnout na způsob poněkud očekávaného deus ex machina. (Co mu asi běželo hlavou? Koukal na probíhající masakr a říkal si: ještě ne, to bych zkazil dojem?) Celkově WIND RIVER ovšem není špatný snímek, jenom zdaleka ne tak dobrý, jak se o něm píše. (06.02.2018)

Na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho. Atmosferické prostředí, skvělá zápletka a charismatické postavy v hlavních rolích, to vše navíc v přírodě. Wind River jsem si jakožto adepta na zhlédnutí vytipoval ještě dlouho před jeho premiérou a to i díky Jeremy Rennerovi v hlavní roli, neboť od jisté doby jsem si tohoto herce neskutečně oblíbil (bohužel většinou však hraje ve filmech, které si moji pozornost nezískávají). Sheridanův počin mě bavil od první do poslední minuty, udržoval mě v napětí a očekávání, co každá další scéna přinese a kam se osudy postav budou dále ubírat. K nadprůměrnému dojmu napomáhalo také prostředí, v němž se děj odehrává. Opomenout ovšem nemohu ani fakt, že se příběh zakládá na skutečných událostech, což umocňuje výpovědní hodnotu. (29.10.2017)

Taylor Sheridan není tak dobrý režisér jako Denis Villeneuve, ale naučil se toho od něj hodně. Dobrého (práce s krajinou, prodlužování napětí na hranici snesitelnosti, šokující výbuchy násilí) i špatného („chtěnost“ a zbytečná doslovnost). Vyšetřování zločinu mu slouží především jako prostředek k vytvoření atmosféry zmaru a totální deziluze (jako ve filmech noir, v nichž je odhalení pachatele mnohdy také spíše dílem náhody než výsledkem poskládání jednotlivých indicií) a jako záminka k rozkrytí čehosi shnilého uprostřed jedné komunity. Tedy podobně jako v Top of the Lake nebo Pustině, ovšem na mnohem menší ploše, což nese svou daň v podobě přehnaných scén, které se toho snaží sdělit naráz příliš mnoho (žena sedí v ložnici, pláče a řeže se do ruky, uvidí ji jiná žena, beze slova zavře dveře a odchází). Realistický tón navíc narušují baladické dialogy o zmrzlém pekle a nevymýtitelném zlu (které by mnohem lépe vyzněly na stránkách knihy) a využívání westernových archetypů, posunující drama lidí ukotvených v konkrétní sociální realitě k nadčasovému podobenství o lovcích a predátorech a střetu dvou upadajících kultur. Spojení obou rovin vyprávění by mohlo být hladší, nakládání s ženskou hrdinkou ztracenou mezi muži, kteří mnohem lépe rozumí tomu, co se okolo děje, by nemuselo tolik připomínat Sicaria, a někdy by k řečení toho podstatného možná stačilo, kdyby postavy prostě jen seděly a mlčely, ale katarze, kterou Wind River ve finále přináší, je tak silná, že nepřesvědčivost jednotlivých částí drtivě přebijí. 75% (10.07.2017)

Proklatě atmosférická a na kost promrzlá drsná kriminálka s jednou nesmírně vyhrocenou a po čertech napínavou scénou, kterou si scenárista (a režisér) klidně dovolí proložit jinou, ještě vypjatější, aby pak diváka připraveného na cokoliv nemilosrdně dorazil něčím dnes už takřka nevídaným. Wind River je jako ledový závan starých dobrých filmových časů, kdy kriminálkám a thrillerům záleželo hlavně na postavách a kdy k nezapomenutelnému konci stačil duel dvou lidí. (10.10.2017)

Tenhle film sakra klame tělem. Jeho většina je pouze odstínem severských detektivek (sociální problémy, krajina, kde se děj odehrává). Ovšem jen do té doby, než je porušena chronologie vyprávění a následuje scéna, kdy se v jedné vteřině člověk začne chovat jako zvíře. Není moc věcí, které by mě ve filmu šokovaly, ale tenhle moment mi ležel v hlavě dlouho. Asi se budu opakovat, ale tenhle Sheridanův kousek na mě zapůsobil víc, než celej slavnej Sicario. Uvidíme dál. 90%. (05.06.2018)