Kill Bill

Kill Bill je jednoduše řečeno jeden s nejlepších akčních filmů jednadvacátého století. Všemi obdivovaný Quentin Tarantino zde vytvořil film tak velký že byl nucen ho kvůli stopáži rozdělit na dva celovečeráky, a to i přesto že jde vlastně o celkem jednoduchý příběh o pomstě. Tarantino se ale v tomhle snímku naprosto utrhl ze řetězu co se netradičnosti a unikátnosti týče, Kill Bill je jeho nejšílenější a zároveň nejoriginálnější film ve kterém si pohrává s nejrůznějšími režisérskými  triky, hlavní postava zde boří čtvrtou stěnu tím že promlouvá přímo k divákům, dlouhatáncký souboj proti šílené osmaosmdesátce kombinuje nejrůznější způsoby natáčení tak že je chvilku film standardně barevný, chvilku je zase černobílý, v další chvíli je kamera staticky posazená tak že vše sledujeme ze zhora a po chvilce zase sledujeme souboj siluet, a to všechno v doprovodu skvělé hudby a až surealisticky přehnané brutalitě která ale dodává scéně ještě více osobitosti. Co mě ovšem při prvním zhlédnutí dostalo nejvíc byla jedna konkrétní scéna celá, podotýkám velmi zdařilé vytvořená, jako Japonské anime, jen tak vložené do středu filmu. Jediné co tak můžu filmu vyčíst je náhle utnutý konec který vznikl kvůli rozpůlení na dva filmy, dneska to ale není až takový problém jako když film vyšel, protože hned po zkouknutí  můžete navázat rovnou druhým dílem nebo se kouknout na verzi která tyto dva filmy spojuje. (08.05.2024)

I když nejsem velkým fanouškem Tarantina tak musím uznat, že ten chlap má koule. Když ho něco napadne tak to prostě natočí a nechá diváky rozhodnout, jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Výsledek je experimentální a silně epizodní pelmel ve kterém jednotlivé scény propojuje pouze velmi jednoduchá zápletka a Uma Thurman v hlavní roli. Logicky, o finální kvalitě takového filmu rozhodne poměr dobrých a špatných nápadů. Tady je to tak osmdesát na dvacet ve prospěch dobrých. Samozřejmě těch dvacet pořád celkem zabolí ale ty dobré části jsou zvládnuty tak mistrovsky že i tak filmu dám plné hodnocení. Pravda, až do konce film nemá jednotné tempo, příběhově je to ta největší kokotina, co Tarantina mohla napadnout, sekce v nemocnici je nudná jak svině a tu dementní znělku se záběrem na obličej hlavní hrdinky si mohli odpustit, ale to se dá při pomyšlení na ten dokonalý vizuál, suprovou kameru, skvělou hudbu a celou řadu velmi povedených částí zkousnout. Nejvíc bych chtěl vyzvednout tu animovanou sekci a finální souboj. Obě části jsou tak dobré že bych těch pět hvězdiček dal snad jenom za ně. (25.05.2024)

Klasika (31.05.2024)