Kill Bill

Skvělé bojové scény, perfetkní hudba, doknalá kamera, spusta krve, nějaká ta useknutá část těla, vynikající Uma Thurman a režie Quetina Tarantina. Je to prostě nářez, škoda jen té černobílé scény kvůli přílišnému množství krve, i když to vypadalo docela originálně a souboji to rozhodně na zajímavosti neubralo. (08.12.2003)

Tak dneska jsem to poprvé vydržel až do konce. Dřív jsem to už viděl několikrát, ale vždycky jsem to vydržel asi tak do chvíle, kdy Uma Thurman opustí nemocnici. Do tý doby ten film totiž stojí aspoň za něco. Potom už to stojí leda tak za velký hovno. Kreslenou pasáž bych ještě překousnul, ale potom nějaký ty rádoby chytrý bláboly toho japončíka, co vyráběl meče, to mě málem uspalo. Pak mě trochu probrala nějaká akce, ale při desátý useknutý hlavě a dvacátý useknutý ruce mi to začalo připadat poněkud stereotypní a začal jsem znovu usínat. A nakonec se dozvim, že bych se měl podívat na Kill deBill volume 2, abych vůbec věděl, jak to dopadne. Jenže potom, co jsem viděl tuhle sračku, tak myslim, že s druhym dílem nebudu vůbec ztrácet čas. To se radši podívám na nějakej starší Tarantinův film a na tohle nejspíš velmi rychle zapomenu. (17.02.2008)

Jakoby to bylo včera, když jsem v televizi poprvé viděl Kill Billa. Samozřejmě jsem neměl nakoukané všechny ty asijské kousky, kterým Tarantino vzdává hold, takže to pro mě bylo úplně nové a já si vyloženě vychutnával promakané souboje s katanami a vším dalším, což samozřejmě doprovázely hektolitry prolité krve. Zas až takový tvrďák jsem ale nebyl, jelikož z animované dokonalé vložky jsem měl noční můry a tenkrát jsem to prostě nedával. A dnes? Dnes je to stále stejně koukatelná paráda, která sice nepatří mezi mé top tarantinovky, ale moc tvůrců o svých filmech zrovna říct nemůže, že by fanoušci měli v oblibě snad všechny filmy téměř na podobné rovině. (01.05.2018)

Quentin Tarantino to opět dokázal! A opět úplně jinak než jak by se dalo čekat:) Film osciluje od scén naprosto kýčovitých (původně Buckův pickup), nevěrohodných (vítejte u Vernity Green) až trapných (viz číšník u Hattori Hanza, který má asi být nějakou uvrácenou poctou Yojimbovi atpd., ale je to dost běs) k naprosté poetice jak vizuální tak zvukové. Spojuje nespojitelné a výsledkem je jedinečný zážitek se skvělou atmosférou. Pokud jsem dříve s tímto titulováním váhal, teď už neváhám říct, že Tarantino je génius. Dokáže spojit manga comics s hudbou ze spaghetti westernu takovým způsobem, že se to (alespoň mně) zdá jako ta nejpřirozenější věc na světě, dokáže jednu z nejprofláknutějších sladkých melodií zakomponovat do scény jako vystřižené z béčkového akčňáku tak, že získá jednu z nejemotivnějších scén celého filmu a vše korunuje naprosto nezapomenutelnou a obzvlášť obrazově dokonalou scénou v zimní zahradě. Kill Bill (alespoň jeho první část) je geniální stejně jako jeho autor, jehož výběr hudby na OST ono album už teď předurčuje k tomu, aby se stalo klasikou. Howgh. 90% (08.12.2003)

Kladné stránky jsou jasné: je to pěkně barevné, má to boží kameru a fajn hitovou hudbu. Taky to má "kůl" pulpově čtvrťákovou estetiku. To mají mazlíčci rádi, že? A je to líbivé postmoderní "hovno". Krásný videoklip. Skvělé řemeslo, to Quentin umí. Stejně tak skvostnou nudu a nejlépe zfilmované vzduchoprázdno, které si vůbec dovedu představit. Pulp Fiction byl možná konina, ale aspoň měl jakýs takýs vnitřek. Kill Bill neumí než vršit klipové sekvence a absolutní nedostatek dynamiky vyprávění zakrývat titulkovanými kapitolami, hezkými manga sekvencemi a stylovým (a naprosto samoúčelným) narativním vícehlasím. Milý Quentine, myslel jsem, že tě nemám rád, ale Kill Bill do našeho vztahu vnáší zcela novou intenzitu. A Uma je pěkné koště... Ještěže si my dva máme co říct, rejžo. Pcha! (21.09.2005)