Reklama

Reklama

Němý Bobeš aneb Český Tarzan

(divadelný záznam)

Obsahy(1)

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (169)

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Smoljakovu "Ztrátu třídní knihy" jsem viděl v Praze na začátku sedmdesátých let, během doby jsem pak viděl většinu z her tandemu SVěrák-Smoljak. Tahle mi nějak chyběla, a tak jsem využil pohostinnosti české televize. Myslel jsem, že mi jejich humor už moc neřekne, ale bavil jsem se skvěle jako vždycky (potom jsem se díval na druhý poločas Real Madrid - VFL Wolfsburg, a to byla taky psina). Všechno, co se dá dělat s jazykem - všechny ty elipsy a paraboly, metafory, metonymie a synekdochy, a do toho hospodská a sexuální hantýrka, - to všechno se dá s jazykem dělat, pokud se to ovšem někdo umí. ()

Olík 

všetky recenzie používateľa

Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel ()

Reklama

Godhaj 

všetky recenzie používateľa

,,Mám zde několik čísel, která mnohé napoví.“ Ač mi forma úplně neseděla, musím uznat, že úmysl pojmout tuto hru trochu jinak byl velmi originální. U herců nevidím sebemenší problém, naopak musím vyzdvihnout výkon pana Hraběty, a to jak ve hře, tak i v semináři. Jeho ukázka lovu zmijí u mě patří k vrcholu této inscenace. Jinak děj hry i seminář patří k tomu lepšímu, co jsem od divadla Járy Cimrmana viděl, není zde ani stopa po křečovitém humoru, nebo primitivním vtipům. ()

IvoP 

všetky recenzie používateľa

Zajímavosti: je známo, že hra NB je psána podle života špiónky Kuncové. Je to ale navíc i o Cimrmanově synovci Lubošovi, který do 5 let nepromluvil a první co řekl je věta "Kde je dort" (při svých narozeninách). Ve scénáři stojí věta "...jako to dělá dr. Šubrt z Brodu". Často je tam ovšem slyšet "...jako dr. Petiška z Brandejsa". To je taková pietní vzpomínka na jednoho bývalého člena. Ten v momochodem v NB alternoval v roli Marty (+Hostinský+Sluha). Jeho alternaci převzal Bořivoj Penc. Podobně roli faráře (a v semináři titul OCHRANÁŘ PŘÍRODY) bylo tehdy možno spatřit Oldřicha Ungera (jeho alternaci převzal Jan Hraběta) , takže toho jsme mohli vidět jak vysvětluje statistiku hub, odchyt zmijí a hromadění horníků v dole Marcela. Závěr se povedl, když Bobeš na konci řekne "Pra-ha". Ale překvapilo mne že přednášku od obchodním cestujícím Jeřábkovi četl Ladislav Smoljak - čekal jsem Genadije Rumlenu, neboť tuto pasáž přednáší většinou představitel Bobše. Protože z audia znám faráře v podání Jaroslava Weigela, tak jsem uvítal alternaci s Janem Hrabětou. Na audiu v oné čtyřroli hraje Ladislav Smoljak akorát barona, zbytek Miloň Čepelka (toho bych rád viděl v roli barona). ()

Pjotrik 

všetky recenzie používateľa

Opět hromada superkomických scén a vět. Baron sedí u stolu v nepohodlné pozici s injekční stříkačkou v žíle, vedle doktor a farář - "však moje maminka vždycky říkávala"...opona, všichni rychle přesouvají věci jako o život, opona pryč...a maminka řekne jedinou větu!!!...opona a vše se zase vrací ke scéně s injekční stříkačkou. To se musí vidět. Podobná věc, kdy tenhle geniální kolektiv mučí sám sebe, se objevuje ve hře Dlouhý, široký a krátkozraký. Je to scéna, ve které Miloň Čepelka rozpráví se svým bratrem drsoňěm a naběhá přitom desítky a desítky metrů. "Dítě! V duchu mě napadají slova našeho básníka Šilera, v překladu vašeho básníka vrchlického". U Cimrmanů nevím jakým způsobem hodnotit, kdybych rozebíral humor, vydalo by to na hodně Ačtverek, když napíšu geniální, je to málo, tak musím prostě citovat. Cimrman lékař - "Zácpa, ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluči a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu Rozrazil". "Pekně nám to dnes připaluje Hurych a synové parní mlýny!" 95% ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (10)

  • Název hry je parodií na slavnou knihu pro děti od J. V. Plevy „Malý Bobeš“. (mnaucz)
  • Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
  • V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)

Reklama

Reklama