Exil
Exile
Obsahy(1)
Po filmu Chybějící obraz se kambodžský tvůrce Rithy Panh vrátil k úvahám o revoluci, kterou zažil v rodné zemi, ale také o tom, co představuje exil. Kombinací archivních filmů a fotografií z doby vlády Pol Pota, pečlivě vybraných obrazů a komentáře, v němž se nově napsané texty mísí s citáty, například z Mao Ce-tunga či Robespierra, vytvořil další velmi osobní dokumentární film, abstraktnější než ten předchozí. Materiál čerpal nejen z historických pramenů, ale především z rodinných fotografií a množství předmětů, jež sám vlastní nebo je našel v exilu. Obrazy, zařízení, staré gramofonové desky, ale hlavně snímky nedojedených večeří, jež zůstaly po násilně evakuovaných lidech v den, kdy se v dubnu 1975 zmocnili v Kambodži vlády Rudí Khmerové, evokují v mysli film Alaina Resnaise Noc a mlha. Podobným varováním je poetický esej Rithyho Panha o další státem organizované masové vraždě. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (6)
Barevný film sledující mladíka v chýši připravujícího si jídlo z čeho se dá a také předměry denní potřeby a vybavujícího si sebe jako dítěte a svou matku z fotografie, především však černobílé záběry prostých nosičů hlíny a jiných otrockých pracía za zvuků internacionály, citátů Maa a rudých knížek. Vidíme také zaprášené rekvírované potřeny jako psací stroje, hodiny, kola, kufry, příbory, radiomagnetofon aj, opuštěné jídlo vyhnaných lidí. K tomu zní komentář přemýšlejícího autora nad osudem země a lidí se zvuky hudby.... Reflexivní film par excellence.(max.70%) ()
Asi jen pro vyvolené, jinak nekoukatelné. Pomalé, naivní, ale svoje kouzlo to má. Jen bych se obešel bez scén, kde protagonista opéká krysu, kterou poté sní a škrtí slepici půl minuty. Na Prima Zoom jsem viděl daleko lepší dokumenty. ()
Pokud se na film podíváte z hlediska děje, příběhu, tak tam vlastně asi nic neuvidíte. Historie této země je nám relativně vzdálená a tak nejspíše českému divákovi nic neřekne. Žádná akce, pouhé verše, myšlenky, občas opravdu nahodile řečené. Co se týče záběrů, střihu a jak je film provedený, tak bych řekla, že dokázal ukázat tolik věcí (myšlenek) z pouhého záběru na chýši, že aspoň na hvězdičku to má. ()
Škoda, že je k filmu potřeba hlubší znalost kontextu, Kambodži, tamního režimu a dějin, situace, která v zemi panuje. Jinak je to vizuálně výborné, ale lehce básnivý voice-over mi k obrazům neseděl a nechápala jsem ho. Nejvíce se člověka dotknou ty opravdu osobní věci, třeba vzpomínky na matku. ()
Kdo by čekal od filmu o Rudé revoluci v Kambodži explicitní záběry či rychlý spád, velmi by se spletl. Exil neobsahuje žádné válečné či krvavé scény a namísto toho jen náznakem poukazuje na neštěstí, které zemi potkalo. Hlavní roli v něm hrají symboly, zpravidla rozmístěné v jednopokojové chýši, kterou kamera zabírá převážně z jednoho místa. V ní je postava režiséra, někdy v pohybu, jindy statická. "Obrazy" chýše jsou tu a tam protkány dobovými záběry. Všechno, co divák vidí, doprovází verše, citáty či jiné myšlenky, které jako by promlouvaly z autorovy duše. Exil je bez pochyby film, který má co říci, není však jisté, zda českému divákovi. Vysoká míra abstrakce není příliš srozumitelná pro někoho, kdo podobné utrpení nezažil, a kdo tak může na filmu zhodnotit spíše jen uměleckou stránku, než pochopit skutečnou hodnotu Panhovy výpovědi. ()
Galéria (3)
Fotka © Catherine Dussart Productions
Reklama