Ja, Daniel Blake

Ken Loach a jeho upřímná zpověď, coby dělníka britského lidu s úřednickým šimlem. Líbilo se mi to prostředí, ten neskutečnej akcent z prostředí Newcastlu, ty kecy o fotbale. Všechno mi to k tomu Danielovi Blakeovi neskutečně sedlo. Přišlo mi, jak kdybych tímto filmem vstoupil do rodiny anglického zedníka, podíval se, jak to u něj stojí za hovno a zase pomalu šel dál. Příjemný kousek, i když na mě možná až moc civilní, což Ken Loach vlastně umí. (19.12.2021)

Vždy když nějaký film vyhraje Zlatou palmu, tak mám velká očekávání. Možná toto umocnilo mé mírné zklamání. Po skončení promítání jsem sice slyšel smrkání do papírových kapesníčků a vzlykot. Avšak můj pocit z filmu byl, že až moc pateticky hrál na city diváků. Čímž se odrážela určitá nereálnost, jak byrokratické situace, komunikace a emancipace mezi lidmi funguje. (09.10.2016)

Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět. (06.02.2018)

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

[4,5*]     Výstižne a veľmi inteligentne vykreslený nikdy sa nekončiaci boj s byrokratickým aparátom, ktorý je súčasne aj bojom o zachovanie si ľudskej dôstojnosti. Hlavnému hrdinovi Danielovi (Dave Johns) sa v jeho márnej snahe nedalo nefandiť, imponovala mi jeho vytrvalosť a tiež jeho hlboko ľudský pohľad na svet. Napriek ťaživej téme z filmu sála ľudskosť, úprimnosť a silný pocit autentickosti. A ten miestny britský dialekt je proste kúzelný! Krásny film o ľudskej spolupatričnosti, rešpekte a nádeji, že dobro v ľuďoch ešte nevymizlo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (25.09.2021)