Ja, Daniel Blake

Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] (23.05.2016)

Film, který někomu může přijít nudný, má ale obrovský význam a hloubku ve smyslu "musíme si pomáhat" "lidskostí a soudržností navzdory systému". Opravdu krutá realita a až mrazivě aktuální. Může se stát prakticky kdekoliv a komukoliv. Pořád jsem si říkala, kdy hlavního hrdinu napadne podnikat v truhlařině, ale to asi nebyl záměr scénáře. ;) "Kdo ztratí sebeúctu je odepssanej." (28.02.2017)

Zprvu jeden z nejsilnějších Loachových filmů. Osmdesátiletý klasik britského levicového filmu režíruje s obdivuhodnou přesností a úsporností, byť se může zdát, že se především snaží nepřekážet hercům v práci. Protagonistův příběh pozvolna propojuje s osudy vedlejších postav (Katie, Chino) a nenápadně tak upozorňuje, jak důležití pro scelení komunity jsou lidé typu Daniela Blakea, kteří nežijí výhradně sami pro sebe. Kamera občas jakoby mimoděk zabírá anonymní čekající na úřadu, jež se ocitli v podobné situaci jako Blake, čímž je po vzoru neorealistických filmů poukazováno na rozšířenost zkoumané problematiky. Také výběr prostředí ve větším (Newcastle) i v menším měřítku (Blake stojící kontrastně před výlohou obchodu s luxusním zbožím) prozrazuje režisérskou citlivost a talent pro sdělování významů mírnou oklikou. Filmu přes trudné téma zpočátku hodně pomáhá humor. Dave Johns, živící se jinak jako stand-up komik, má přesný komediální timing a klidně bych hodinu a půl poslouchal jenom jeho stále bezradnější komunikaci s roboticky uvažujícími úředníky. Jenomže s tím, jak Blakea opouští humor, také Loach ztrácí odstup a začíná situace hnát do krajnosti. Nepochybuji, že přitom vycházel z výzkumu přímo v terénu a z rozhovorů s lidmi bez práce, ale v takto koncentrované podobě je toho neštěstí a zoufalého chování naráz nepřirozeně moc (mrznoucí děti, potravinová banka, Ivan, sprejování, poslední scéna). Snaha podpořit tezi, že byrokracie škodí duševnímu i fyzickému zdraví, postupně dostává přednost před vnímavosti vůči postavám a film se ve svém útoku na systém stává zbytečně doslovným. Najednou je příliš patrné, oč režisérovi jde a tím hůř se to přijímá. Z nedávných dramat o odlidštěném a odlidšťujícím kapitalismu tak pro mne Daniel Blake přes všechny své kvality zůstává o několik kroků za brutálně strohým Zákonem trhu, případně lépe vystavěnými Dvěma dny a jednou nocí. 70% (09.10.2016)

Paráda! Daniela Blakea jsem si opravdu užil, protože se zabývá tématem, které je mi bližší než blízké. K mému překvapení jsou britští úředníci a zákony ještě nelidštější než u nás. Taky jsem si při vyřizování invalidního důchodu a průkazu ZTP prošel zajímavými fázemi, ale proti Danielovu osudu to byl naprostý čajíček, zacyklil jsem se jen jednou a naštěstí ne nadlouho. Film mě provedl tak nádherně depresivním příběhem, do kterého jsem se dokázal ponořit, že jsem zíral s otevřenou... ústy. Dave Jones byl v roli rytíře bez bázně a hany v boji s větrnými mlýny krásně civilní a věřil jsem mu každé slovo, Hayley Squires ho svým zoufalstvím výborně doplňovala a já jsem nadšený! (21.08.2017)

Pozitívny dojem z filmu, teda pardon, skôr negatívny dojem z obsahu zobrazovaného sú skôr výsledkom hereckého umu dvojice hlavných hrdinov. Johns a Suires totiž dodávajú civilnosť a uveriteľnosť aj scénam, ktoré zbytočne tlačia na pílu a kde si Loach nedokáže udržať počiatočný nadhľad. Dejová línia Katie sa vyšplhá do najpredvídateľnejšieho extrému Trierovho razenia, tá Danielova našťastie stále vychádza najmä z jeho svojskej nátury v boji s veternými mlynmi. Mal som dojem, že sledujem film o KĽDR, ale zobrazenému napriek tomu verím, i keď skúsenosti mnohých sú samozrejme koncentrované do skúsenosti dvoch jednotlivcov. Nakoniec film akceptujem ako nadpriemerný vďaka apelu na dôležitosť medziľudských vzťahov mimo rodinný okruh, ktorých absencia je momentálne podľa mňa väčším spoločenským problémom ako "brazilovská" byrokratická mašinéria. 70% (02.04.2018)