Reklama

Reklama

Najhorší zvuk, ktorý môžete počuť v raji, je zaklopanie na dvere. Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrajú v thrilleri matka! manželský pár. Ich idylické spolužitie v krásnom dome v lone prírody naruší príchod nezvaných hostí, ktorých počet neustále narastá. (Cinemart SK)

Videá (11)

Trailer 2

Recenzie (861)

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Co je pro některé těžká a nepředstavitelná fantasmagorie, je pro mne denním chlebem ve světě vezdejším. Je zcestné chápat matku! jako příběh nezdravého vztahu muže a ženy, je to mnohem obecnější metaforické předvedení vztahu bílé a černé, přejícné, pečující nezištnosti a zneužívajícího sobectví - z žité perspektivy bytosti světla, jejímž jediným úsilím je vše kolem sebe rozsvítit, rozežít, propojit vnímavě jednotlivosti do tepající, organické sítě a ze sebe se rozvíjející, rozezpívávající harmonie... z perspektivy bytostně laskavé, vědomé ryzí vůle a připravenosti k započetí, rozvinutí a završení pravého díla (postavit z popela znovu dům, zahojit rozklíženou židli, vystrojit hostinu, počít a něžně a dobře vychovat dítě, založit zahradu, laskavě vládnout zemi, být moudrou královnou své říše, vnímavá k jejímu rytmu, tvořit smysl z prostředků kolem sebe, naklonit si a získat důvěru hrubých, zaslepených, nerozumných sil, aby to jemné pletivo poslušně ochraňovaly, aby se naučily rozumět...) - nelze nemyslet na Tolkienovu vládkyni Galadriel a její osud, ostatně soudím, že ji měla hlavní představitelka připomínat i zjevem, ty popelavé vlasy, proměnlivé bohaté účesy, šaty, vzdálená něha v očích a nevýslovnost vědomí, že kdysi v dávné říši bylo možné prožívat blaženost - jež se ve zdejším světě setkává s lichostí, ješitností, sobectvím, přetvařujícím se a blahosklonným, na oko chápavým a nápomocným, ale nakonec vzdor všem jejím nadějím a snahám na zušlechtění kazisvětským, zmarňujícím a hubícím. Jedinou touhou bílé je vysvléct vše ze špíny, zlákat ke kráse, obrodit a naplnit láskou, pozorností a péčí, světlem - a příkladnou spoluúčastí s další milující bytostí pozorně vytvářet zázrak, oslavit život v jeho plné nádheře. Vdechnout duši a vydechovat pokoj a růst. I jediná nedbalá saze, první šmouha ohlašuje zkázu, tušení, že lhostejná nevnímavost a nenapojenost druhých vše rozežere a zničí, rozehraje neskonalou, propastnou bolest hrůzy a zmaru, neuchránění, znásilnění a zabití... Aronofski svou metaforu vygradoval neúnosně, ale jedině tak mohl dokázat něco, co jsem v životě nečekala a nedoufala, že bych na plátně mohla uvidět, prožít, tak dokonale odzrcadlenou vlastní zkušenost, již jsem považovala za druhým nepřenosnou, nevyjádřitelnou, nevýslovnou a nesdílitelnou, sama jediná se svým steskem po spolupodílu na pravosti, tolikrát mnou započaté a vylákávané spolupráci a tolikrát mi zmarňované a zmírající pod rukama, obnažené mezi všemi napospas: tu nepopsatelnou, nejzazší bolest, když se mateřská bytost (v nejobecnějším smyslu ochranitelky započatého díla svého života) celou svou duší snaží ochránit vše kolem sebe, ten dýchající, odvážně a křehce kvetoucí celek, a předejít, zabránit znásilnění a utýrání rajského díla, jež vytváří jako jedinečný dar světu už tím, že v ní nic nedovolí ničemu ublížit a ukřivdit, nic zanedbat, protože srdcem a celým nitrem vidí a cítí, jak by se cokoli, nač jí padne zrak, mohlo a mělo uzdravit, výsostně rozvinout a obdarovat sebou svět, aby dostálo zázraku a smyslu života.... A když se vší mocí a veškerou svou silou a tvořivým talentem snaží uchlácholit a obměkčit všechny zlé síly a vlivy, jež hrozí to s láskou k životu vyvolávané, to dobré a výsostné, svou necitlivostí a nepravostí poničit a zničit, místo aby je přijali, milovali a rozvíjeli, jak náleží... to zoufalství, když mateřská bytost prosí o smilování rozpoutané hrubé a nevlídné síly, jež nejsou s to rozlišit jemnost a pravost, jež převlečené samy před sebou, farizejské, aby si nemusely přiznat ošklivost a slabost svého jednání, vnucují ve jménu dobra a lásky ubližování a nenávratné ničení jakožto pomoc a lásku k bližnímu... Tu hrůzu ze samoty uprostřed všech těch drásavých útoků, z toho, jak se v každém zdánlivě nápomocném člověku nakonec znovu odhalí smrtící přetvářka a vědomí, že je na všechno sama a že to tak nemá být, že tak se to nemůže podařit - a niterný bezbřehý stesk po té kráse, kdyby to mohlo být správně... Tu hrůzu, když rozežité dílo znovu umírá a mateřská bytost to musí přijmout a prožít s láskou k těm, kdož si nejsou - nechtějí, nemohou - být vědomi, co činí, protože nemůže a neumí nic jiného než milovat - i všechny ty, kdo se stavěli být milujícími, a nebyli, zaslepení, ubližující, ješitní, kteří jí skrze nenaplnění a zmar díla znovu pomohli jedině ještě zřetelněji nahlédnout a prožít, jak hluboká a pravá její láska a síla je a jak žádná bolest na té úporné vůli k životu a ryzosti tvoření díla nic nezmění. Znovu a znovu se bude osvědčovat v dalších nenaplněních, třeba i navěky, pokud bude neměnně trvat ničivé, zaslepené sobectví, neboť bílá nemůže jinak než chlebem, nikdy kamenem. ********************************************************************************************************************************* Existence tohohle filmu pro mě znamená strašlivě moc - protože teď už bezpečně vím, že někdo další přesně zná, co denně prožívám, s jakým steskem a bolestí tady pečuji, vnímavě tvořím, zvědomuji zázrak, jenž přestavuje potenciál našeho života, jak denně obrozuji a rozvíjím propůjčené rezidence, vracím smysl věcem a pomáhám vyrůstat bytostem zvířat a rostlin, v nevidění, v oslyšení, v denně polykaném smutku z toho, jak mou práci drolí pod rukama hrubost a přetvářka panující ve zdejším světě, jak dílo, jež prací a intuicí vyzpívávám do světla dne a na něž denně navazuji, vidím též denně zraňované skomírat, ve zmarňovaném příslibu toužené a stýskané nádhery vnímavé harmonie. ****************************************************************************************************************************** A asi nejhorší byl ten pocit, když se v sále rozsvítilo, diváci si začali sdělovat názory a já se v šoku a slzách nemohla zbavit dojmu, že jsem se ocitla lapená ve smyčce děje na plátně. Kontinuum hrůzy hrubosti. Čím víc krásy vnímáš, tím bude hůř.*~ () (menej) (viac)

Faustka 

všetky recenzie používateľa

Matka! Zaťala se mi pevně do osrdí, trápí mě víc, než oblé pozadí. Aronofsky je ďábel. Bardem! - démon. .. To víme. Nedávno jsem absolvovala rentgen zubů. Dotaz sestry, zda nemám umělý chrup (nemám!!), mě pořádně nahlodal. Řekla jsem si "a dost!" Začnu na sobě víc makat a udržovat se v kondici. A teď to přišlo. Běhám, abych setřásla ten nepříjemně mrazivý pocit z matky! (v tomhle hicu), ale furt nic. Snad to časem vyprchá (je to takový ten krátký běh na dlouhou trať) .. Kolo taky nezahálí. ()

Reklama

EvilPhoEniX 

všetky recenzie používateľa

Darren Aronofsky je režisér, který mi svou tvorbou sedl málokdy, točí hodně kontrovérzní filmy pro své publikum, ale tímhle dílem mě absolutně rozsekal a dokázal, že má Koule. Film Matka je herecký koncert skvělých herců- Vynikající Jennifer Lawrence, která si sáhla až na dno svých hereckých schopností a předvádí oscarový výkon, to samé se dá říct o Javiéru Bardemovi a velmi potěší i účast Eda Herrise a Michelle Pfeiffer-O takovém cástingu si lec který Horor/Thriller může jen zdát. Námět je velmi zajímavý a dá se říct, že se jedná o velkou noční můru, kterou by nechtěl zažít hádám nikdo. Romantická Idylka spokojeného páru v nádherném velkém domě začnou narušovat nezvaní hosté, kterých začne přibývat a ke konci se z baráku doslova stane Bitevní Pole! Film má hodně dusnou a nepříjemnou atmosféru, po dlouhé době mi při sledování bylo opravdu úzko až nepříjemně, poslední půl hodinu film graduje tak, že mi hlava nebrala, co vše si Režisér troufá ukázat a místy byl až explicitně drzý vůči divákům, holky si definitivně budou zavírat oči a otrlí diváci si budou "chrochňat", Při závěrečném zvratu si spousta lidí v kině řeklo " What the Fuck!" Spousta lidí může naštvat, mně osobně něco tak originálního a podivně zajímavého hodně překvapilo. Drsný paranoidní, halucinogenní, inteligentní a atmosférický Thriller, jaký zde nebyl posledních pár let. Finále je takovéj WTF úlet, který si chci zopakovat okamžitě hned. Film definitivně bude dělit na dvě skupiny : Hodně spokojení a hodně naštvaní diváci, já patřím do té první. 85% ()

Morien 

všetky recenzie používateľa

(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. ()

Gilmour93 

všetky recenzie používateľa

Jsou lidé už od Adama a Evy nesnesitelní parchanti? Vymkl se sebestřednému Stvořiteli další pokus z rukou? Máme obdivovat trpělivost Matky, že se tak dlouho drží a doposud nevybouchla? Bude za koncem světa stát Adamovo zippo? Alegorické cvičení, co se utápí v repetitivnosti a přitom míchá jablka poznání s hruškami banality a vykřičníkové samoúčelnosti. Po mořeplavci, co vzal na palubu i tchoře a tomhle opusu o údělu ženského rodu žádám o završení biblické trilogie dílem o Davidovi, který se svým důvtipem kdysi postavil filištínským, aby časem zjistil, že se mu líbí být Goliášem.. Co se týká těch jinotajů, já nevím.. Možná jsme si měli jen uvědomit, že Bůh je ten, kdo momentálně klátí Jennifer Lawrence.. ()

Galéria (50)

Zaujímavosti (33)

  • Režisér Darren Aronofsky prezradil, že výkričník v filmovom názve je referenciou k posledným 30 minútam filmu. (dwdb)
  • Protože dům je v podstatě jednou z postav filmu, bylo zásadní najít perfektní stavbu. Když selhala snaha nalézt už existující dům, který by přesně splňoval požadavky filmařů, využil Aronofsky výtvarníka Philipa Messinu. Ten už dříve jako výtvarník s Lawrence pracoval na sérii Hunger Games, takže mu takový dům postavil. K  tomu Franklin poznamenává: „Celý film se odehrává v  tomto jednom domě, ale představovalo to docela dost stavebních prací. Na začátku filmu se zdá, že je z  85 % hotov, ale mění se a  postupně proměňuje. Prochází mnoha úrovněmi destrukce.“ Protože se příběh odehrává výhradně v domě, může to působit klaustrofobicky. „Výzvou bylo nalézt způsob, jak udělat tyhle kulisy neustále překvapující.“ [Zdroj: t3mag.cz] (pornogrind)
  • Michelle Pfeiffer přiznala, že když poprvé četla scénář, nechápala ho a popisovala ho jako „esoterický“. Nicméně i přesto se herečka rozhodla připojit k projektu, jelikož se jí líbila postava, kterou nakonec hrála. (Struhy)

Súvisiace novinky

Darren Aronofsky našel svůj další projekt

Darren Aronofsky našel svůj další projekt

12.01.2021

Režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Fontána) prostřednictvím své produkční společnosti Protozoa Pictures spojí síly se studiem A24 při natáčení dramatu pod názvem The Whale. Snímek bude… (viac)

Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson

Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson

11.02.2018

Pokud vás fascinovala hudba u Zmizení, Sicaria a Příchozích, začínáte číst velmi smutnou zprávu. V pouhých 48 letech nás totiž opustil její autor Jóhann Jóhannsson, jeden z nejvýraznějších hudebních… (viac)

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů

31.12.2017

Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (viac)

Reklama

Reklama