Poslední dny Pompejí

Znovu jsem učinil úspěšnou výpravu do hlubin sraček, ze kterých mě vytáhly až závěrečné titulky. Hlavním lákadlem této dobytkoviny bylo pro mne jméno Sergio Leone a samotná událost spojená se zánikem Pompejí a Herculanea. To, čeho jsem byl svědkem však nelze popsat jako jeden z dalších špatných zážitků, nýbrž jako noční můru! Peklo, které nezažili ani oběti výbuchu sopky Vesuv. Počáteční dějová přehlednost se s přibývajícími minutami vytrácí a divákovi je servírován nebezpečně nudný sled zhovadilých scén, které nemají hlavu ani patu, čemuž zdatně sekunduje ta nejpříšernější hudba, jakou jsem za svůj život slyšel. Po skončení filmu jsem raději zašel na ušní, abych se přesvědčil, zda je můj sluch v pořádku, neboť nebezpečí, jakému jsem ho vystavil bylo mnohem horší, než kdybych si pustil škvory do uší. Tento fakt bohužel ani v nejmenším nekompenzuje herecký ansámbl, jehož protagonisté se se svým "uměním" hodí tak max. do divadelního sboru pro duševně zaostalé šimpanze, protože, to co zde předvádí je buď důsledkem lobotomie a nebo chronicky nemocného přesvědčení o hereckém nadání. "Souboje" připomínají rvačky z ústavu pro analfabety, jinak to popsat nemohu. Legionář se po kopanci do prdele hroutí k zemi a upadá do bezvědomí, další jedinec se 5 vteřin dívá, jak mu padá socha na palici, místo toho, aby se pokusil o útěk. A tak dále, a tak dále. Podobných duševně narušených činů se zde odehrává desítky. Závěrečný výbuch sopky vypadá jak vesnický ohňostroj a "panika" budí dojem nepovedeného rabovaní spojeného s demonstrací. Na závěr mého výčtu superlativ bych se chtěl ještě zeptat, jak moc byla v Itálii používaná angličtina v roce 79. Nejsem lingvista, ale řekl bych, že moc populární nebyla, což však tento brak nepotvrzuje. Skutečně jediná věc, kterou lze kladně hodnotit jsou kostýmy a výtvarná stránka, což ale pochopitelně na lepší hodnocení nestačí. Tento "klenot" tak u mě dopadl jako Pompeje samotné... (13.04.2013)

Klasický "Sword and sandal" film, tentokrát nehollywoodské produkce, s populárním kulturistou Steve "Herkulesem" Reevesem. V Itálii 60. let byl prý tento žánr velmi populární, než ho vystřídal spaghetti western. Filmů s podobnou tematikou vzniklo obrovské množství, většinou nevalné a nízkorozpočtové úrovně a samo označení žánru s sebou nese poměrně pejorativní nádech. Tenhle film myslím celkem ujde. Máme tu všechny potřebné ingredience - gladiátory, rané křesťany požírané lvy, chápavého a čestného centuriona, fajn kulisy a příběh je navíc tak trochu i detektivkou, do které se přimotá tajemný kult egyptské bohyně Isis. Až jsem skoro zapomněl, k čemu že to má vlastně dojít. Ale kulisy se na konci, za doprovodu jakéhosi ohňostroje a mýtu o Božím hněvu seslaném na zkažené město, přeci jen pěkně zbortí. A hádejte, kdo přežil. (10.10.2007)

Tento film vôbec nie je o Pompejach. Je to obyčajný romantický film z prostredia Rímskej ríše a tá samotná skaza je len posledných 10 minút. Takže to vychádza ako priemerný film zo štýlu, ktorý sa v tom čase točil ako na páse. Historické romanťárny, zlo versus dobro, niekedy vojna, niekedy katastrofa, dejiny sú v podstate len pozlátkom. Treba ale uznať, že na rok 1959 veľmi slušné farby a vďaka nim sme mohli vidieť, že Christine Kaufmann bola skutočná krásavica, čo u nej platilo až do neskorého veku. (19.12.2021)

,,VŽDY KEĎ TI PRINESIEM DARČEK, CHCEŠ VEDIEŤ ČI SOM HO UKRADOL." -,,ASI PRETO, ŽE VŽDY SÚ KRADNUTÉ." __ Jeden zo skôr výpravnejších peplumov, kvalitou sa aj tak radiaci skôr do priemeru (vlastne nadpriemerných je ich pomerne málo). Dej môže miestami kdekomu pripomínať Sienkiewiczov Quo Vadis?. A síce je takáto línia už mierne ošúchaná (kresťanstvo je napchaté do všetkého čo sa odohráva v 1. storočí), príbeh je to pozerateľný natoľko, že aj zabudnete čo by malo v závere prísť. Dokonca žiaden odkaz o blížiacej sa katastrofe sa predtým behom deja neobjaví a ak by nebolo vo filme spomínané, že sa odohráva v Pompejách, kde už sa predsa len dá čo-to tušiť, len málokto by vedel túto skutočnosť odhadnúť. Výbuch Vezuvu (síce behom dňa) prichádza v tej najpríhodnejšej chvíli, no jeho spracovanie dnes už skôr pobaví, než by malo ponúknuť pôsobivý zážitok, dokonca po chvíli začína byť už otravné. 15 minút sledujeme pobehovať splašených ľudí ulicami mesta, pričom im pod nohami vybuchujú petardy a sem-tam niekoho zavalí padajúci stĺp či múr. Ostatne aj scéna s kresťanmi v aréne kde sú predhodení až jednému znudenému levovi vyznieva skôr ako nepodarené divadielko. Nasledujúci Leoneho film (tu je uvádzaný ako pomocný režisér) ,,Rhodský kolos" končiaci tiež tragicky je spracovaný podstatne lepšie, resp. kolosálnejšie. (68. hodnotenie, 4. komentár k filmu) (11.12.2011)

Drží se to někde mezi dvěma dalšími zpracováními událostí kolem 24. srpna 79, které jsem viděla. Je to lepší než to italské novější , v němž se, podle mě dost neúspěšně, pokusili o linii v Pompejích tehdy a dnes (to už by ale na tom bylo hodně zle, kdyby to lepší nebylo) ale zdálo se mi to horší než jiné (seriálové) zpracování románu Edwarda G. Bulwer-Lyttona z roku 1984, které mi bylo jaksi bližší, přičemž ale uznávám, že mělo více prostoru než toto. Dívky byly obsazené dobře (srovnatelně se zpracováním z roku 1984), s mužskými rolemi to sice bylo horší, ale celkově to byl takový lepší průměr... (26.08.2013)