Lev v zime

Původní vetzi z roku 1968 těží z filmových prostředků, tato je zase sevřenější. Neumím říct, že tamta je lepší, než tato a naopak. Skvělý scénář, dokonalá režie a herecký koncert Patricka Stewarta a Glenn Closse. Samozřejmě to není historie, je to především drama plné espritu, vtipu a stále nových a stupňujících se nečekaných zvratů. Nádherná konverzační záležitost v historických středověkých kulisách, která ani při své douapůlhodinové délce nenudí. (27.10.2005)

Znovu je na místě se zamyslet nad tím, jak je možné, že jinde televizní tvorba s klidem zastíní tu filmovou, a u nás občas člověk mívá pocit, že všechny náklady na díla naší TV by se mohly hodit do chřtánu Molochovi a vyšlo by to nastejno. Předesílám, že neznám verzi s O´Toolem a Hepburnovou, i když vzhledem k reputaci těchto herců věřím, že se jednalo o záležitost, která člověku nevypadne do druhého dne z hlavy. Ale jen s obtížemi si umím představit, že by něco mohlo zastínit tuhle verzi. A to v rámci celého historicko-dramatického žánru, nejen tohoto tématu. Obvyklá slabina - scénář - nám podává obraz událostí v živých barvách a nesklouzává k obvyklému patosu, typickému pro historické filmy stejně jako pro psa štěkání. Jazyk a obraty jsou neuvěřitelně živé a oživují i postavy samotné, které pro nás rázem přestávají být polobájnými postavami z dob zašlé slávy. Protože to byli lidé stejně jako my a 12. století mělo, přiznejme si to, do nějaké slávy daleko. Atmosféra by samozřejmě byla ničím bez herců, kteří do jednoho odvedli na svých postavách skvělou práci a Jonathan Rhys-Meyers vytvořil další ze svých bravurních úlisně androgynních kreací. Nikdo z nich ale nemůže zastínit ústřední dvojici. Patrick Stewart coby král s mocí, které se mohl rovnat málokdo v Evropě té doby, ale současně unavený, stárnoucí a roztrpčený muž, který září na politickém poli, ale prohrává na tom osobním, dává zapomenout na své dokonalé a poněkud odosobněné Picardy a Xaviery, Glenn Closeová je jako Eleanor, která s lety a prohrami neztrácí nic ze svého šarmu a pohotovosti, ale její slabina tkví v jejích vlastních citech, o kterých je přesvědčená, že dávno zahynuly, strhující, pochopitelná a děsivá současně. A jako v životě necítíme na konci ani zvláštní triumf, ani zdrcující porážku, jen posmutnělou smířlivost s faktem, že i na nejsilnějšího lva čeká jeho zima. A mnohdy nejvíc mrazí nepochopení a nesváry s těmi, kdo by měli být člověku nejbližší. Pokud jste si někdy třeba jen na okamžik mysleli o své rodině, že je děsná, pravděpodobně se jí po dvouapůlhodinovém pobytu s králem, královnou a jejich třemi potomky půjdete omluvit. A doufat, že něco podobného nepotká jednoho dne vás a vaše blízké. (10.07.2007)

Hudba Richarda Hartleye je velmi příjemná a pěkně pseudogotická. Scénář asi zabral hodně popsaných stránek, film je sice plný dobrých hereckých výkonů, ale co naplat, když se v něm jen mluví, intrikuje přesně podle stejného vzorce, který se nemění, kdyby několik jinak zbytečných dialogů vystřihli, mohlo to být lepší. Takhle je doba - středověk - jen vedlejší činitel. Hlavní slovo mají dialogy a neustálé dohadování, což začne být zdlouhavé. Škoda toho, protože napodruhé už se to dokoukat nedá! (20.02.2007)

Původní verze patří vůbec k mým nejoblíbenějším filmům, takže do remaku jsem šel s despektem a to hodně silným. Ale zažil jsem obrovské překvapení. Končalovskij nechal všechny dialogy i scény prakticky nezměněné a dokonce dodržel takový detail, jako že mužské party hrají britští herci, zatímco královnu Eleanor Američanka. A právě ve výběru herců měl neskutečně šťastnou ruku. A troufám si říct, že v některých partech méně známí herci své slavnější kolegy přehráli. Konkrétně Andrew Howard a Jonathan Rhys Meyers v rolích Richarda I. resp. Filipa II. Augusta a i slavná závěsová scéna tady vyzněla lépe pro remake. Líbilo se mi i jiskření mezi Patrickem Stewartem (Jindřich II.) a Glenn Close (Eleanora) a zálibně jsem s díval i na Julii Vysockaju. Kvalit originálu tohle zpracování nedosahuje, protože Peter O'Toole je s rolí Jindřicha II. srostlý a Eleanora Akvitánská bude mít navždy podobu Katherin Hepburn, ale i tak se budu určitě ke Končalovskému často vracet. 90% (19.03.2014)

Poznámka rýpávého historika: Na začátku druhé části filmu se Eleanor zmiňuje o syfilis, i když je známo, že syfilis se začal šířit do Evropy z Ameriky až po jejím objevení 1492. Nechci touto nepřesností film shazovat, protože v tomto filmu nejde o přesnou historickou věrnost a vyčerpávající fakticitu, ale především o herecké výkony a o zobrazení toho, co s lidmi dělá nezřízená touha po moci. (26.02.2007)