Srdce v Atlantíde

Film věrně zobrazuje vroucí, romantickou lásku mezi moudrým starcem a nezkušeným chlapcem. Poklidný příběh je zajímavý zejména tím, že se v něm vůbec nic nestane, ale zase se hodně citují dávno mrtví autoři, mentoruje se a poučuje, díky čemuž malý Jelcin žije až do padesátky dobrým životem čestného člověka. Zdaleka nejlepším hercem je dr. Lecter v roli starého telepata, který všem dramaticky říká, že po něm jdou. Se všemi ostatními si s přehledem a grácií vytírá prdel i ve scénách, kdy kouří cigaretu na terase a nebo se mlčky dívá z okna, takže jsem v závěru nebyl ani nijak zvlášť zklamaný, že mu nevybuchla hlava. (20.09.2012)

Spoilery! Další Kingovina s vynikající tajemně dětskou atmosférou, avšak s absencí hlubšího děje. Zpočátku to celé působilo maximálně divně, později se z toho přeci jen vyklubalo cosi koukatelného. Taková pohádka o kouzelném dědečkovi se zvláštní historií, který si pronajmul komůrku v malém domečku, kde vychovávala (ve skutečnosti zanedbávala) rádoby emancipovaná píča (ve skutečnosti šéfova rozkuřovačka) svého syna. Neskutečně mě iritovala a zřejmě i svého syna, kterému brutálním způsobem zkurvila dětství, na které mu zbyly už pouze nostalgické vzpomínky. Od momentu, kdy se vydala s šéfem na výlet a skončilo to očekávaným prošťouchnutím komínu, které neočekávala snad jen ona, se zrodil celkem zajímavý závěr, kde byla do té doby tajemná atmosféra rozprášena a spousta věcí objasněna. Lepší dvě hvězdy. Komu snímek sedl do noty, tak tomu bych doporučoval podobnou Kingovinu, která byla dle mého názoru o chlup lepší. (14.04.2017)

Výborný film u kterého mi nakonec ani moc nevadilo,že absolutně vynechává hl.důvod,proč jsem si pořídil předlohu,a tím jest,provázanost s jistou Temnou Věží,páč Teda Brautigana honí Ničemní muži ve žlutých pláštích=služebníci Karmínového krále. To jen tak pro zajímavost. Byla by lahůdka vidět Anthonyho Hopkinse v adaptaci Temné Věže VII,kde osobně vystupuje jeho filmová postava a vypráví Rolandovi a spol.o jistém Bobbym Garfieldovi.:-) (30.12.2017)

Začnu s klady tohoto filmu: snaží se držet předlohy (tedy její první části) a oplývá příjemnou atmosférou dětství v americkém maloměstě 50. let. Sir Anthony Hopkins odvedl (jako vždy) skvělý výkon, moudré věty v jeho podání zněly přirozeně, pravdivě, výpadky vědomí působily přesvědčivě... přesto jsem v závěru postrádala hlubší pohnutí, více emocí. A tenhle film je především o emocích, provázejí diváka celou stopáží, jenže takřka nekolísají, postrádala jsem nějakou gradaci, alespoň chvilkový posun od melancholie k něčemu výraznějšímu. Přirovnala bych to k pohledu na jezero při západu slunce: je to hezký, příjemný pohled, jenže je bezvětří, na hladině se nepohne ani vlnka, nevnímáme energii, nevnímáme dynamiku, jen mírný, stabilní, sladkobolný pocit. Opět váhám, zda hodnotit 3* (což je málo) nebo 4* (což je moc). "Srdce v Atlantidě" zanechalo sympatický dojem, nicméně neuchvátilo mě a naprosto chápu jedince, kteří se u tohoto filmu nudili. Možná to ani lépe natočit nešlo, předloha je taky velmi pomalá. Pro mě je to pěkných, kvalitních, avšak nikterak světoborných 69%. (16.04.2009)

Film o hledání přátelství a důvěry v dusivé atmosféře amerického "honu na čarodějnice". Mr. Brautigan se zdá býti "tak trochu telepatem a léčitelem"; my, kdo známe Temnou věž, máme jakousi nejasnou představu, že kdyby chtěl, mohl by rozplést předivo reality nebo alespoň otřást naším vnímáním skutečnosti. Jenomže nechce... Touží po klidu a normálním životě, leč není mu přáno. Okolí začne tohoto podivína záhy vnímat jako ohrožení obecně daných pravd a morálky. Velmi komorní (zároveň však multifokální), nostalgicky laděné, a především hořké drama o tom, že se nevyplácí být jiný. Příběh o tom, že věci tušené a ukryté pod povrchem, jsou mnohdy důležitější než záležitosti zjevné a snadno vysvětlitelné. Co překoná "Sršně" alias "Žlutokabátníky"? Sounáležitost? Sdílené tajemství? Zachování si dětského pohledu, tedy ráj srdce vprostřed labyrintu světa? Vědomí vnitřní svobody? Nejspíš nic, ale stojí za to vzdorovat jim. Alespoň se pokusit. Možná. Snad. (18.01.2010)