Loutky

Lyrický, obrazově tradičně asijsky barevný a krásný, smutný a dojemný příběh ze země vycházejícího slunce. Oceňuju, že narozdíl od jeho západních kolegů Kitano nesahá k nabízejícímu se ulepenému patosu, dokáže vyprávět obrazem bez zbytečných, dlouhých dialogů a neuchyluje se k divácky přátelštějšímu happy endingu. Přes to všechno mě však kdovíproč nezasáhl tak silně jako většinu zde hodnotících. 60% (01.03.2007)

Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie. (11.09.2004)

Chtěla jsem říct, že ten film mě jako osoba dlouze a silně objal, ale to není pravda. Ten film se mnou jako osoba dlouho mlčky chodil lesem. Nicméně obojí jsou gesta beze slov a to je to klíčové. Stejně jako i u jiných japonských filmů mám dojem, že jsem ho už dávno viděla, že ho mám v srdci teď a že tam byl i v tragediemi posedlém dospívání a že tam byl zkrátka odjakživa. Za zejména delikátní považuji, jakým způsobem Kitano pracuje s informacemi a dávkami jejich sdělování, do toho patří hudba, obraz i příběh. A také ho miluji za to, jak si uvědomuje význam ticha. ♥ (31.03.2015)

Takeshi Kitano natočil hlavně po vizuální stránce krásný film, ve velmi pozvolném tempu, který tvoří tři povídky, každá z nich velmi smutná a každá popisuje jiným způsobem nešťastnou lásku.I když jsou příběhy samostatné, několikrát se ve filmu prolínají a pokud je člověk jen trochu pozorný, nemá vůbec problém se ve snímku orientovat. Konec mě sice malinko zklamal, ale i tak horší 4 hvězdy. (23.07.2014)

Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli. (22.02.2008)