Loutky

Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli. (22.02.2008)

Těžká romantika po japonsku aneb ujetý slepenec příhod ze života vyšinutých nešťastníků, jejichž složky Kitano vyhrabal ve zdravotních kartách archivu psychiatrické léčebny někde v Okinawě. Zajímavým se jevil snad jen příběh oddanosti v podobě donášky sobotních obědů pro yakuzáckého bosse, který se zpozdil o celý život, další epizody, i přes svou tragiku a morbiditu, zely sice uměleckou, ale emocionální prázdnotou, stejně, jako nádherná příroda kolem, jejíž krása ztrácela ve spojení s dějem kouzlo. Napříště si vychutnám kvetoucí japonskou třešeň v záběrech National Geographic bez toho, aby mi tam zacláněli dva mimoňi na šňůře. (26.03.2010)

Chtěla jsem říct, že ten film mě jako osoba dlouze a silně objal, ale to není pravda. Ten film se mnou jako osoba dlouho mlčky chodil lesem. Nicméně obojí jsou gesta beze slov a to je to klíčové. Stejně jako i u jiných japonských filmů mám dojem, že jsem ho už dávno viděla, že ho mám v srdci teď a že tam byl i v tragediemi posedlém dospívání a že tam byl zkrátka odjakživa. Za zejména delikátní považuji, jakým způsobem Kitano pracuje s informacemi a dávkami jejich sdělování, do toho patří hudba, obraz i příběh. A také ho miluji za to, jak si uvědomuje význam ticha. ♥ (31.03.2015)

Ono, keď si človek niečo napíše, potom s radosťou sfilmuje a nakoniec aj podľa svojho gusta zostrihá, je to na výslednej podobe hneď poznať. Kitano je schopný filmár no (v mojom prípade) na jeho veci treba mať ideálnu náladu. Pri Bábkach, ktoré sú preplnené odkazmi, náznakmi, túžbou, láskou, či tragédiami, sa mi tentoraz dostalo naozaj príjemného filmového zážitku. (13.09.2008)

96% - Když jsem si tento film dal poprvé, byl to 113 minut slz, a zároveň 113 minut údivu nad krásami světa. Věděl jsem sice, že Kitano umí být niterný a lyrický (téměř v každém jeho filmu se objeví motiv vyrovnávání se s neštěstím), ale že tím tak přesvědčivě vyplní celý celovečerní film, to mě velmi překvapil. Nebudu tento film podrobně rozebírat, na to je příliš krásný. Doporučím ho jen všem, kdo ho ještě neviděli. (03.10.2005)