Loutky

Takeshi Kitano natočil hlavně po vizuální stránce krásný film, ve velmi pozvolném tempu, který tvoří tři povídky, každá z nich velmi smutná a každá popisuje jiným způsobem nešťastnou lásku.I když jsou příběhy samostatné, několikrát se ve filmu prolínají a pokud je člověk jen trochu pozorný, nemá vůbec problém se ve snímku orientovat. Konec mě sice malinko zklamal, ale i tak horší 4 hvězdy. (23.07.2014)

Těžká romantika po japonsku aneb ujetý slepenec příhod ze života vyšinutých nešťastníků, jejichž složky Kitano vyhrabal ve zdravotních kartách archivu psychiatrické léčebny někde v Okinawě. Zajímavým se jevil snad jen příběh oddanosti v podobě donášky sobotních obědů pro yakuzáckého bosse, který se zpozdil o celý život, další epizody, i přes svou tragiku a morbiditu, zely sice uměleckou, ale emocionální prázdnotou, stejně, jako nádherná příroda kolem, jejíž krása ztrácela ve spojení s dějem kouzlo. Napříště si vychutnám kvetoucí japonskou třešeň v záběrech National Geographic bez toho, aby mi tam zacláněli dva mimoňi na šňůře. (26.03.2010)

Začátek jsem moc nechápala, připadalo mi to příliš roztahané a neuspořádané, ale pak jsem se do příběhu dostala a užívala si ho. Je prostě zvláštní. Je lyrický, alegorický, originální a plný emocí. Příběh jde ruku v ruce s překrásnou vizuální stránkou. Někomu možná nebude sedět pomalé tempo, typické jsou dlouhé scény, kde se děje pořád to samé nebo vůbec nic, ale i v tom se skrývá síla. Nelze doporučit každému, avšak rozhodně má na to, někoho oslovit, protože je to krásný film. (25.09.2010)

Nejen vizuálně krásný, poetický film plný něžných emocí, které sice místy hraničí s patosem, ale více méně se jim daří zůstat na té příjemné a neotravné straně barikády. S citem je tedy zacházeno akurátně, film svým mimoslovným sdělením připomíná tvorbu Kim Ki-duka, ale k záměně by dojít nemohlo, protože na to zde hrdinové dostatečně netrpí. :) Tempo je pomalejší, ale to ničemu neškodí, jen je nutno, aby byl divák na něco takového patřičně naladěn... 8/10 (08.05.2015)

Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*. (30.01.2010)