Reklama

Reklama

Příběhy 20. století - Normalizace (2017) (séria)


Ponížení (S01E07)

(epizóda)

Obsahy(1)

Letos uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy stovky čs. „kulturních pracovníků“ podepisovaly provolání, nazvané Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Deklarovali tak podporu KSČ a odsuzovali opozici, tedy často i své kolegy, perzekuované a připravené o zaměstnání. Bylo to vůbec největší hromadné vystoupení českých a slovenských umělců v dějinách. Co vedlo člověka k tomu, aby se na něm podílel? Vedli jsme o tom rozhovory například se zpěvákem Michalem Prokopem, který podepsal, protože se bál o existenci, s novinářem Karlem Hvížďalou, jemuž podpis „anticharty“ připadal v danou chvíli jako nejmenší zlo a záhy se vystěhoval na Západ, nebo s hudebníkem Františkem Ringo Čechem, který prý odešel z Divadla hudby dřív, než mohl cokoli podepsat, avšak na dobové fotografii je zachycen nad podpisovým archem s perem v ruce… A ptali jsme se i na dojmy Kanaďana Paula Wilsona, překladatele, esejisty a někdejšího zpěváka The Plastic People of the Universe, který kampaň sledoval jako člověk ze svobodného světa. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (4)

sator 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Loajální bylo 99% národa, umělci jsou jen líp vidět... To nejtrapnější na tom bylo to že text charty se nedal nikde sehnat, takže národ jednal jako naprostý stádo ovcí, vyjadřovali se proti něčemu, co nikdy nečetli... Ti aktivní si ho samozřejmě poslechli na svobodné Evropě... ()

Helmutek

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

F. R. Čech: "Buď chcete dělat svoji práci, nebo bejt hrdina. My jsme hrdinové bejt nechtěli." / M. Prokop: "Byla to věc odvahy, která prostě u mě nebyla. Já měl rodinu. Bylo to takový, že si člověk myslel, že když to neudělá, tak je vlastně konec. Ale možná ne." / Jirounek: "Když člověk miluje Karla Högera a Jiřinu Šejbalovou a ví, že jsou to velcí herci, a taky tam byl bohužel Werich a jiní a jiní, a pak je člověk vidí sedět zahanbené a se skloněnou hlavou v tom hledišti Národního divadla, tak si říká, "Tak k čemu celá česká kultura slouží a co nám to vlastně ti herci chtějí z prken jeviště sdělovat? To je, ať se na mě nikdo nezlobí, to je zrada na národu. A teď tam seděli všichni jak beránci, jak spráskaní psi, a nenašel se jediný, který by se aspoň zdvihl a odešel." / Paul Wilson: "Já jsem to okamžitě pochopil tak, že to je takový... takový jako spektakulární úkaz, jak se má chovat celý národ. Když toto dělá Werich, tak proč bych to nedělal já, že jo? A jedna žena mi říkala: 'Když už jsme podepsali tolik věcí, s kterými jsme nesouhlasili, tak jsme dost dobře nemohli odmítnout ani tohle.'" / "V roce 2003 myslím, když Havel jako postprezident konečně šel do důchodu, tak byla oslava zase v Národním divadle, kde oslavili jeho působení jako prezidenta těch 12 let, nebo kolik to bylo. Tam byly spousty lidí, kteří podepsali tu Antichartu, a ti samí lidi tam najednou oslavovali toho Havla. Takže jsem seděl v lóži a viděl jsem to, jak Vondráčková a Gott a tihle všichni lidi oslavovali člověka, kterého svými podpisy kdysi v podstatě podrazili - a ještě se to stalo na tom samém místě, kde se kdysi ty samí lidi tak podělali. Bylo to velice trapný." / Hvížďala: "Protože většina těch lidí si myslím, že si uvědomila, že udělali blbost. Jako jsem si to uvědomil já. Ono už tohle stačí, aby se člověk začal sám sobě ztrácet. Taky to byl potom samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli z té republiky odejít. Protože jsem si uvědomil, že když jsem už dal ten malíček, že bych musel dál ustupovat a že bych se ztratil sám sobě." / Potužil: "Základní věc, kterou je potřeba pochopit, je, že nikdo nevěděl, že to tu skončí. Ten Brežněv tu byl navěky, ti komunisti se Sovětským svazem na věčné časy, tak i když jsi věděl, že Reynek je velký básník, a Ivan Skála, že je hovno, tak stejně nikdo nevěděl, že to skončí. A když ti bylo dvacet, chtěl jsi tady souložit a bejt zamilovanej, mít divadlo, dělat divadlo, tak jsi to dělal i za cenu nepochopitelných, hrozných ustupků." // A na závěr ještě jedna nasírací od F. R. Čecha: "Všichni jsme věděli, že to (s podpisem anticharty) není pravda! Pochopte, to je... to je... to byla ta švejkovina. Tohle přece nemůže nikdo vzít vážně." Jenže komouši to vážně brali - lidi dál buzerovali, šikanovali, pronásledovali a zavírali, mučili je, ničili jim rodiny, deptali je a zabíjeli je. Vážně to nemuseli brát jen ti, co šli s proudem a nekoukali se napravo nalevo - takoví, jakej je očividně FRČ. ()

ssarka 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

jedna z nejlepších epizod...je fakcinující,jak se zde staví na váhy herci jako pan Werich aj, kteří zažili Němce, 48 rok, měli zákazy a vězení v letech padesátých...měli aspon tolik slušnosti se tvářit jako spráskaní psy narozdíl od zpěváků...ale ted je jednoduché je odsoudit za to, že se ani jeden nezvedl a neodešel...a že Karel Gott a zbytek odešel, že? ()

Reklama

Reklama