Naživo z Bagdadu

Snímek pro fanoušky americké zahraniční politiky. 1) Dynamický film působí autenticky a zvláště zpočátku jsem ho sledoval s velkou chutí. Ovšem o příčinách amerického zásahu se divák nic nedozví._____ 2) Roztomile americký je následující rozhovor: Robert Wiener objednává telefonem do pokoje: Could you send up a Pepsi, please? Ingrid Formanek: I'll take a Pepsi. Judy Parker: I'll have a Coke. Ingrid Formanek: Oh, there's no Coke in Baghdad. Bottling plant's in Dixie. Zmatená Judy hledí na Ingrid. Ingrid Formanek šeptá: Israel. Mark Biello: I'll take a Yoo-Hoo. Všichni se na něho podívají. It's a chocolate drink. Judy Parker: I didn't say anything. Robert Wiener: Make it seven Pepsis._____ 3) První válka v Zálivu v roce 1991 dostala nedávno založenou (1980) dosud malou kabelovou televizi CNN mezi americkou Velkou trojku (ABC, CBS a NBC). CNN totiž byla jedinou televizí, schopnou komunikovat z hotelu Rashid v Bagdádu během prvních hodin bombardování._____ 4) Výstižný koment: SB*. (09.08.2018)

CNN vytvořila díky odvaze nejen dvojice Wiener-Formanek pro celý svět, hlavně ale Ameriku, něco do tý doby těžko představitelnýho. Když si člověk pustí na YouTube záznam z tý osudové reportáže v noci 17. 1. 1991, má z toho husí kůži. Původně jsem dal čtyři hvězdy, ale rozleželo se mi to. Je to drsná pecka! (21.04.2020)

Film, který řekne mnohé, co tvůrci ani nechtěli. Film se tváří jako úžasný rádobydokument o tvrdé práci amerických novinářů, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli dvakrát, výsledkem je uhnaný film, kde pořád někdo někam běží, spěchá, křičí (Keaton je zářný příklad, jeho herectví je zde slabé), čímž zprávy vypadají jako z Novy, přičemž se američani chovají nafoukaně či jako doma. Technických seker prezentovaných jako senzace je tam taky pár - vysílací stanice, čtyřdrát, kamera v okně po výbuchu stále stojí... Sám film trpí americkou sebestředností - všude byli pouze američtí novináři, nepamatuju, že by se objevila zmínka o jiných zemích, které také měly své zpravodaje, včetně ČR. Pár dojemných chvil pro splnění klasifikace "americký film" bylo taky povinně zařazeno. Mezi "řádky" filmu lze rozeznat, co je to propaganda médií a kdo jsou ti opravdoví diktátoři. Postava Sucheta měla pravdu: "Vám nejde o Iráčany." A taky že nešlo (ani ve filmu, ani ve skutečnosti). V podstatě to byla jedna z dalších amerických nacamrávaček. Z filmu jsem si odnesl jedno ponaučení: Nevěř Iráčanům, nevěř Američanům a nevěř novinářům. (16.02.2009)

Jsem rád, že jsem mohl vidět, jak se na Blízkém Východu CNN proslavila. I s tímhle filmem jsem tak nějak zaregistroval, že výhoda televizních filmů je taková, že když se toho ujme dobrý režisér a dobří herci, je o poctivou filmařinu zaděláno. Na druhou stranu je tak poctivá a upřímná, že jí chybí větší napětí. Tady by toho napětí rovnou mohlo být jak nařezáno ve slamníku, ale úplně se jim to nepovedlo. Místy totiž film dokáže naprosto brutálně nudit a i díky tomu si ho podle mě dokážou užít jenom brutální nadšenci do té doby. Poctivý ale je a klobouk dolů za objektivní náhled ohledně tvorby článků z Iráku, které pak čteme my a celý svět a nedochází nám, jaké úsilí to někoho na druhé straně zeměkoule vlastně stojí. (25.09.2013)

Má oblíbená záležitost. Ani po letech neztratila šmrnc a lehkost, sice televizní, přesto moc fajn. V popisku je napsáno válečný, ale to je blbost. Je to film o reportérech a situacích, do kterých se se svými štáby dostávají. Víc od toho netřeba čekat, protože ohňostroj je jen čurda, tam kdesi vzadu, v rohu jeviště. Helena je boží, s Keatonem jim to klape jedna báseň, vydařený scénář, film, který odsejpá a baví mě skoro dvacet let. Líbí se mi tam každý, kdo se na scéně mihne. A jako bonus David Suchet. (20.01.2021)