Svet pod hlavou

Jsem někde na pomezí 3 a 4, někde kolem 70 %. Je tu spousta věcí, které mi přijdou super, jako třeba samotná cesta do prostředku normalizační éry s celou její nablblostí, předstíráním víry v socialismus, prospěchářstvím, mizernou hudbou (která obvykle v seriálu nesedí, protože vznikla až později - třeba Kristinka iba spí je z roku 1984) a krátkejma tlustejma kravatama. Horší je, že chování postav působí, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli točí mysteriózní film, krimi nebo crazy komedii. A dost často jsou takhle nevyvážené i jednotlivé epizody. Mnohdy nedává logicky smyl ani chování postav a vlastně i celé společnosti (vyšetřování špionáže). Ta nevyváženost je vlastně typická vlastnost i pro herce, kdy někteří nefungují vůbec a jiní zase skvěle. Taky tu chybí aspoň jediná slušně zahraná ženská postava a nějak koherentní závěr. Ale abych nebyl krutý, je to jeden z nejlepších seriálů, jaký ČT za poslední roky natočila (nejvýš pořád u mne zůstává "I ve smrti sami"). (20.09.2019)

Ze srdce nesnáším jakékoliv remaky, jenže... V tomhle případě musím, chtě nechtě, udělat výjimku, protože tady se to nejen povedlo, ale hlavně to díky zasazení do osmdesátých let v komunistickém Československu (namísto Británie) funguje ve více rovinách, jednak je to mnohem "větší skok spět" a druhak jsou tu pak některé osudy mnohem pochopitelnější, uvěřitelnější a zajímavější (rodiče hlavního protagonisty). Plusové body si seriál zaslouží za to, že se vyhnuli černobílé kritice režimu a místo toho se věnují především malosti lokálních podržtašků a všeobecně odporných jedinců, kteří jsou mnohdy perfektně zahraní (Honza Budař, geniální Taclík) a je velká škoda, že když se povadlo tyhle vedlejší postavy tak svěle uchopit, je důležitá postava v podání Trojana mnohdy utopena. Je to dobrý, klatě. (15.03.2017)

Seriál Svět pod hlavou by mohl být obyčejným remakem britského originálu Life on Mars, kdyby nepřišel s celou řadou naprosto skvělých nápadů a dílů, kteří onu myšlenku povyšují do stavu dokonalosti. Ona totiž myšlenka probuzení Filipa Marvana v osmdesátých letech je opravdu jen okrajové mystično, které celým seriálem sice proudí, ale nijak zásadně ho nenarušuje. To podstatné je atmosféra osmdesátých letech a naprosto nekompromisní náhled na komunisty a policii v tehdejší době. To je totiž ta síla, která v tomto seriálu dominuje, a která se s britským originálem nemůže vůbec měřit. Stejně tak musím obrovsky pochválit i celou hereckou enklávu. Václav Neužil svojí nezúčastněnou postavu Filipa Marvana hrál naprosto přesně. Stejně tak jsem si užíval i Ivana Trojana, jehož postava se v průběhu jednotlivých epizod měnila. Stejně tak ale i Kopta nebo Jeřábek si zaslouží pozornost. A samozřejmě nesmím zapomenout na nejdokonalejší komunistický hovado Klementa v podání Honzi Budaře. Ten jeho nestranej straník byl tak přesnej, až mě z toho mrazilo. A to jsem přitom tuhle dobu ani nezažil. Stejně tak obrovsky oceňuji jak humor a cynismus v první polovině seriálu, který vrcholil s hudební skupinou Sloky a s dílem, kde se vyšetřuje vražda v jedné tamní putice, tak vážnost, která se váže k druhé polovině seriálu. Jediná kaňka na dokonalosti je závěr, který je sice solidní, ale po něm zbyde více otazníků, nežli vyřešených otázek. I tak musím říct, že se jedná o český seriál, který jsem vysloveně hltal vteřinu za vteřinou a užíval jsem si jak postavy, tak atmosféru tehdejší doby. Dlouho se mi to nestalo a nevím, jestli se mi to zase někdy stane. Svět pod hlavou byl naprosto úžasný zážitek a já jsem neskutečně rád, že jsem se na něj každé pondělí na ČT1 mohl těšit. Díky tvůrcům za naprosto úžasný filmový zážitek! (09.03.2017)

Vaz tomu láme paradoxně převzatý formát. Protože hlavně ve druhé polovině se tomu daří fungovat jako "dobovka" podvratně se vymezující vůčí normalizačním seriálům – těm se vysmívá, zároveň docela dovedně opakuje jejich familiérní tón. Ani tady by neškodilo víc logiky a míň tlačení na pilu. Třeba hudební polo-citace Pitavalu spíš zbytečně sráží temně sarkastický tón, spojený s postavou Plachého. Čím víc se Svět pod hlavou soustředí na 80. léta a čím méně vpouští dovnitř hodně nezvládnuté delirické světlo, tím přesvědčivější je. Vlastně se mu úspěšně daří něco, čeho si vážím. Vůbec to není seriál o totalitě a totálním podmanění lidského vnímání ideologií, ale o oportunismu a kořenech kapitalismu 90. let, všech těch drobných i větších kompromisech a podrazech, které hlavně na Severu Čech vedly ke vzniku šíleného post-soc skanzenu. Svinské chování se rodí paralelně ke stranickým strukturám. Praví, kovaní soudruzi, jsou spíš užiteční idioti, kteří nechápou, že o komunismus už dávno nejde (Kroupova naivní víra v postavu Zemana). Jenže veliká témata, která se tu otevírají (v první polovině udavačství, ve druhé pak vzestup oligarchie), nakonec visí na dost tenké větvi fantasmagorického motivu kómatu / cestování časem. Katarze je tak hodně mlhavá a jasně ukazuje, kde má tenhle seriál svoje limity. Myslím, že kdyby se býval obešel bez lidských sirén a tajemných světel, mohl to být takový veřejnoprávní gamechanger. (08.03.2017)

Stranger in a Strange Land. Omlouvám se za tu angličtinu, ale pro klasifikaci komatózního výletu Filipa Marvana nemá čeština tak výstižné označení.. Někdy nemotorný a někdy zase skvělý tanec mezi žánry (existenciální mysteriózní drama, krimi, komedie, groteska), který častokrát výmluvně ukázal na skutečnost, že směšnost a hrůza jsou sestry. Z role užívajících si herců nutno vyzdvihnout Trojana (jeho detox jater prostřednictvím buzerací Metuzalémů z vrátnic byl famozní), stranické linie se držícího soudruha majora Koptu a především Budaře, z jehož Klementa, oscilujícího mezi legrační figurkou a chladnokrevným zmrdem, šel moskevský mráz. Závěr mohl všechno lehce zhatit, ale jemnocit pana Gilmoura93 nakonec příliš netrpěl a třeba způsob nabytí vědomí (prostřihání se z bezútěšné normalizační klece) jej dokonce nadchl. V poslední době spolu s Labyrintem jediný seriál z dílny České televize, u kterého jsem byl na každý nový díl stejně natěšený jak Špalkovi kluci na sledovačku.. (07.03.2017)