Favoritka

Osvěžující přístup k obvykle upjatému králov(en)skému dramatu výsostné Anglie je určitě největší devizou filmu. Dočkáme se několika podivných až černohumorných situací, z nichž jsem se však v konečném důsledku příliš neposadil na prdel. Ve filmu mi chyběla nějaká silnější pointa, nebo celkově silnější příběh. Téměř dvě hodiny sledujeme něco příjemně bizarního, avšak na konci stále zůstává viset otázník, k čemu to všechno bylo? 7/10 (01.03.2019)

Řecký režisér vylítnul z řecké weird kinematografie jako bájný pták Fénix a dostal nabídku natočit něco většího, evropského, z prostředí anglické aristokracie. K tomu dostal na starost tři zkušené herečky, které tu předvádí absolutní bezcharakterní dno a jelikož je sám trošku divnej, pojal to poměrně opulentně. Škoda, že je film tak dlouhý. Být to kratší, asi bych se u této ujetiny nestihl ani nudit. Divných věcí je tu ale tolik, že to co Vám v prvních pěti minutách přijde divné, Vám v poslední půl hodině přijde poměrně běžné. Respektive tak běžné, že na daný záběr budete koukat a v podstatě nehnete ani brvou. Film je v podstatě natolik divný, že jsem u něj přišel o kus lidských emocí. Musel jsem vypít flašku Portského, abych si trošku urovnal myšlenky a vyskočil ze světa šlechty, kde se děje řada odporností a všem to přijde normální. Kvality film nicméně má. Nejvíce na mě, kromě hereckých bezemočních výkonů, zapůsobilo prostředí zámku a originální kamera. (05.02.2019)

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Přistoupíte-li na Lanthimosovu svéráznou životní poetiku a stylistické choutky, bude pro vás Favoritka dost možná nejzábavnějším filmem roku. Přestože rozčlenění do kapitol a některé obrazové deformace vyvolávají dojem pofidérnosti, tak absurdní vygradování konfliktu, hra s prostředím a osvětlením, herecké výkony a hudba jsou natolik dobré, že film plyne skoro stejně suverénně, jako kdyby ho kormidloval sám Kubrick. Je moc fajn, že v éře hollywoodského feminismu se bude prát o tolik oscarů snímek, v němž jsou ženské postavy buď nevzdělané a nerozhodné nebo nesnesitelné manipulativní mrchy. 85% (29.01.2019)

Lidská manipulace v ukázkově dokonalé filmařině. Všechny tři ženský postavy předvádí mistrovský výkony, jen bych trošku polemizoval zda Olivia má hlavní roli, protože od tý doby co vleze do děje Emma má většinu času na plátně ona a je to rozkoš sledovat tu její manipulativní svini. Tam některé scény jsou díky hereckým výkonům neuvěřitelně silný a zatímco Emča do toho dáva takovou tu ženskou cílenost. Olivia hraje způsobem, kterýmu říkám nezapomenutelný minimalismus a když se tyhle dvě postavy střetnou ve společných scénách, tak jsem si vysloveně vychutnával každou sekundu před plátnem. Postava Sarah byla zase krásná kombinace chladné dominance a touze mít moc s klasickou ženskou touhou milovat, tedy v jejím případě svým jedinečně sobeckým způsobem. Některý scény jako Anino nasazovaní jezdeckého munduru čistě v hudebně-obrazovém provedení jsou fakt luxusní. Film, vůbec disponuje mimořádně kvalitním OST i výpravou, ze které kamera vytříská maximum. (28.01.2019)