Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Sean Penn, Benicio Del Toro, Danny Huston, Naomi Watts, Carly Nahon, Clea DuVall, Charlotte Gainsbourg, Claire Pakis, Eddie Marsan, John Rubinstein (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Hviezdne obsadená dráma uznávaného mexického režiséra. Univerzitný profesor Paul Rivers (Sean Penn) je smrteľne chorý a jeho manželka Mary (Charlotte Gainsbourgová) sa snaží umelým oplodnením počať jeho dieťa. Cristina Pecková (Naomi Wattsová) je dobrou sestrou, manželkou a matkou dvoch malých dcér. Bývalý trestanec Jack Jordan rieši svoje problémy obrátením sa k viere. Osudy všetkých týchto ľudí a ich blízkych zvedie dohromady tragická nehoda... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 053)
Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) ()
Iñárritu divákům rozhodně sledování svých filmů nijak neusnadňuje. Platilo to o Amores Perros a platí to i o 21 gramů. Pokud ale překonáte "kritickou" první půlhodinku, kdy se méně vnímavý pozorovatel může snadno ztratit v husté spleti různých časových rovin, bude vám odměnou velice pozoruhodný snímek, nutící k zamyšlení. Ke kladnému dojmu dopomohou i výborní herci, z nichž mne osobně zaujal nejvíce Benicio Del Toro. ()
Ze začátku může 21 gramů vypadat roztodivně. Příběh nemá děj, rozvíjí se pomalu, promítá se v něm život tří rodin. Každá z nich svým způsobem trpí a zásahem do života se to má ještě zhoršit. Neznal jsem co je realita, co je minulost a budoucnost. Prostě čekal, co se z toho nakonec vyloupne. Možná mi to chvílemi přišlo až značně překombinované, ale i tak neuvěřitelně chytlavé, že ony dvě hodiny dokázali utéct svižně na úkor toho, jak se tep filmu ubíral pomalým tempem. Nemá cenu popisovat herecké výkony. Byly ze všech úhlů pohledu naprosto výborné. Možná kdyby film nebyl tak negativní, byl bych pro plné hodnocení. Takhle mi 21 gramů v paměti vynikne jako velmi solidní krapet depresivní drama, na které se nepodívám s radostí zas tak často. Respektive jednou a dost. --- Tohle auto mi dal Ježíš. On dává a taky bere. - To určitě. Ten na nás úplně sere. ()
O tom, že život je "věc" tuze křehká, se mohli Iñárritovi diváci přesvědčit již ve snímku AMORES PERROS. 21 GRAMŮ se v určitých ohledech vydává ve stejných šlépějích. Nebojte se však, nejde o kopii či plagiát předešlého Iñárritova počinu. Jde spíše o další rozvíjení geniální myšlenky a zajímavého filmařského přístupu k (řekněme) sociální realitě. Děj totiž i tentokrát nekončí u sledování jediné "životní linie", ale opět jde o proplétání hned několik/mnoha životních osudů. Vše samozřejmě při zachování maximální realističnosti, křehkosti a současně při zachycení "citové vybičovanosti" rozličných náročných životních situací. Snímku nesmírně sluší vše: herecké výkony, hudba, zvuk... a v neposlední řadě také jakási záměrně snížená citlivost použitého filmového materiálu, která přesně dokresluje tíživou skutečnost, že život není vždycky hej. Shrnuto a podtrženo: Pokud jste si libovali při sledování Iñárritova snímku AMORES PERROS či u Andersonova opusu MAGNOLIA, pokud vám sedí komplikovanější způsob filmového zpracování alá Nolanovo dílo MEMENTO (tentokrát však ještě v o jeden řád obtížnějším hávu), pak vcelku nemáte o čem uvažovat... ten film je určen právě vám. ()
Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. ()
Galéria (43)
Fotka © 2003 Focus Features
Zaujímavosti (21)
- V původním scénáři měla Cristina (Naomi Watts) příjmení Beck místo Peck. (pUnck)
- Pro režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritua šlo o vůbec první anglicky mluvený film, což mu při natáčení dávalo zabrat: "Vždycky večer po práci mě bolela hlava z toho, jak jsem se celý den snažil mluvit anglicky pokud možno úplně s každým - i když skoro šedesát procent štábu byli Mexičané. Nemůžu říct, že bych angličtinu úplně zvládal, ale rukama umím mávat docela obstojně." A důvod, proč tento jazyk vlastně zvolil? "Je to velmi mezinárodní film. Scénář byl původně napsaný španělsky a herci jsou Australané, Portoričané, Francouzi, Američané a bůh ví kdo ještě. A z toho všeho jsem se v podstatě snažil udělat takovou kapelu, hrající mexickou písničku s anglickými slovy. Ale hlavní důvod, proč jsem to točil anglicky, byl ten, že jsem díky jazyku získal přístup k tak skvělým hercům." (NIRO)
- Režisér Alejandro González Iñárritu se po natáčení nikterak nemírnil s obdivnými slovy na adresu Seana Penna (Paul): "Když ho máte na place, je to jako by se každému automaticky zvýšila laťka stardardního výkonu. I jeho špatné klapky jsou lepší než ty dobré devadesáti procent všech ostatních herců. Na našem obsazení se mi líbí i to, že kdyby si člověk přečetl scénář, bylo by evidentní, že Benicio Del Toro má hrát Paula a Sean Penn Jacka. Protože Sean obvykle hraje tyhle drsné postavy. Mě to samozřejmě taky nejdřív napadlo, ale pak jsem si řekl: proč to nepřehodit? Někdo se mě zeptal: 'Zvládne to? Uhraje milého chlapíka?' A já si pomyslel: Kdyby tenhle člověk chtěl hrát psa, byl by v té roli lepší než pes. Štěkal by líp, než skutečný pes!" (NIRO)
Reklama