21 gramov

Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) (07.08.2004)

No zas takova bomba, jak to podle hodnoceni vypada, to neni, ale tak trochu jsem to cekal, protoze me moc nebralo ani Amores Perros, nicmene i presto muzu rict, ze se jedna o kvalitni drama. Film stoji na vykonech trech hlavnich protagonistu, protoze co si budem nalhavat, podobnej pribeh uz tu byl vickrat, takze vyvoj postav se da lehce odhadnout a celej film je vetsinou predvidatelnej. Reziser si to zrejme uvedomil a aby film udelal zajimavejsi, tak vyrazil strihace a film dal zrejme sestrihat bezdomovcum, takze se tady bez ladu a skladu stridaj jednotlivy casti zivotu trech hlavnich postav a obcas to jsou ani ne minutovy segmenty, pricemz obcas se clovek ztrati a obcas ta scena nema takovej ucinek, jakej mit mohla, protoze sice vidime, jak je nekdo naprosto na dne, ale nevime proc, takze to vyzni krapet do ztracena. Ale i tak se da vcelku slusne orientovat diky jednoduchymu pribehu. Skoda, ze v druhy pulce ustupuje postava Benicia do pozadi, ten mi prisel ze vsech tri nejlepsi. Sean Penn je jako vzdy skvelej, akorat obcas se tvari krapet moc vymastene. A Naomi podava standartne peknej vykon, navic tu ukaze kozy. Celkove se nejedna o nejaky prelomovy dilo, ale diky kvalitni rezii a skvelejm hereckejm vykonum stoji film za skouknuti. (03.12.2007)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Výborné , výborné a ještě jednou výborné ; fantastické herecké výkony , zajímavě poskládaný sled událostí , kdy postupně všechno začne zapadat do sebe , syrové drama několika lidských osudů. Zase jednou snímek , který mě nezklamal ani po tom obrovském očekávání. Miluju filmy , u kterých nejsou žádná filmová klišé a ani chvíli netuším , co bude dál. Mimochodem ani začátek filmu mi nedělal problém ; stačí nepřemýšlet a jen se poddat příběhu , ono se to poskládá samo. (23.01.2005)