11’ 09’’ 01 - September 11
11'09''01
11'09''01 - September 11
Obsahy(1)
Kontroverzný film zaoberajúci sa útokom na World Trade Center. Jedenásť režisérov dostalo priestor v rozmedzí 11 minút a 9 sekúnd, aby svojim uhlom pohľadu zobrazili situácie ľudí v rôznych kútoch sveta, ktorých sa septembrove situácie nepriamo dotýkajú. Jedenásť príbehov rozličných kultúr má spoločnú tému, ale ich spracovanie a dopady na ľudí sú rôzne. Do filmu svojimi príbehmi prispeli Alejando Gonzáles Inarritu, Ken Loach, Sean Penn, Danis Tanović, Youssef Chahine, Amos Gitai, Shohei Imamura, Claude Lelouch, Samira Makhmalbaf a Mira Nair. (RTVS)
(viac)Recenzie (54)
Až na 3. povídku, která je naprosto směšná a dementní a na poslední povídku, což byl docela obstojný úlet (ale známe Japonce...) to bylo fajn a byla docela zábava sledovat, jak se s daným tématem vyrovná ten který režisér. Potěšil zejména Sean Penn, toho pána si vážím čím dál víc... 7/10 ()
Nevyvážený film.To se mi jako první vybaví když mi někdo v budoucnu poví o projektu Alaina Briganda 11'09''01.11 minut, 9 vteřin, 1 filmové políčko.Zní to zajímavě ale výsledek je rozpačitý.Nejvíce mě asi strhl ten příběh hluchoněmé ženy Clauda Leloucha.Pak tu je děsivý pohled na události od Gonzáleze Ińárritu, vtipný o chlapcích honících Bin Ládina v Burkině Faso, nudný o ženách ze Srebrenice, obžaloba USA od Kena Loache ale co jsem vůbec nepochopil byl ten egyptský o duchovi mrtvého vojáka.To mi chtělo říct hlubokou myšlenku ale jistě je nejslabší. Je to problém každého povídkového filmu, příště radím vybrat si trochu jiné režiséry. ()
No ano, ten nezlomný lidský duch... Každá z epizod by se dala dalekosáhle komentovat, každému dle jeho pocitů, emocí, komplexů, pohledu, rozhledu, nadhledu - národnosti, víry i filosofie... Tolerance! I o tom je tenhle projekt. Tak raději bez hodnotícího komentáře... Ale smysluplnost tohoto díla v dnešní bezmyšlenkovité nadprodukci emocí je jednoznačně za pět! A (země)koule se točí dál... ()
11'09''01 je almanachem reflexí na den, jenž v tzv. západní civilizaci (a vlastně nejen v ní) mnohé na životě změnil. Filmový almanach má stylovou formu zpracování (těch jedenáct minut, devět vteřin a k tomu jedno okénko), některé dílky se blíží pietě, další upozorňují na skutečnost, že ten, kdo seje vítr, potom sklízí bouři, jiné jsou hříčkou nekonformity, útočí se na předsudky a lidskou omezenost. Peršanka Samira Machmalbaf ukazuje dětskou nevinnost a lidskou chudobu i víru ve vzdělání jako nutnost pokroku lidství. Zaujme neúnavná učitelka v uprchlickém táboře (Marjam Karimi). Francouz Claude Lelouch využívá událost jen ke kulise u niterné nejistoty v mileneckém vztahu hluchoněmé fotografky (Emmanuelle Laborit) a turistického průvodce (Jérôme Horry). Egypťan Júsuf Šahín (ve filmu ho představuje Nour El-Šerif) přispěl niterným rozjímáním s upozorněním na začarovaný kruh ideologií a vražd. Danis Tanović z Bosny a Angličan Ken Loach připomínají tragédie, jež patří mezi ostudy západní civilizace. První prostřednictvím Selmy (Dzana Pinjo) srebrenický masakr, druhý zase skrze chilského exulanta (Vladimir Vega) tu nechvalně známou roli Spokojených států amerických u puče v jihoamerické zemi. Burkiňan Idrissa Ouedraogo přihodil hříčku o dětských nadějích chudé africké země. Zaujme Adama (Lionel Zizréel Guire), hledající způsob k zaplacení léčby své nemocné maminky, i jeho kamarádi (René Aimé Bassinga, Lionel Gaël Folikoue, Rodrigue André Idani a Alex Martial Traoré). Mexičan Alejandro González Iñárritu upomíná na vnímání události a ohromení z televizního sledování, a je v tom nesmlouvavý. Izraelec Amos Gitai trochu uštěpačně konstatuje tu běžnější izraelskou realitu a také novinářskou (Keren Mor) zuřivost, jež zdatně ke všeobecné hysterii přispívá. Indka Mira Nair přes bolesti pákistánské matky (Tanvi Azmi) pláče z honu na čarodějnice. Američan Sean Penn využívá stín události k meditaci o životě, smrti a osamělosti a ke konfrontaci veřejného a soukromého. Jde o koncert pro jednoho starce (Ernest Borgnine). Almanach uzavírá Japonec Šóhei Imamura s černohumornou hříčkou o psychických dopadech všech "svatých" válek. Zaujme jak "had" Jukiči (Tomorowo Taguči), tak jeho mladá žena Sae (Kumiko Asó) a jeho rozezlená maminka (Micuko Baišó). 11'09''01 je filmovým almanachem, má ukazovat pestrost a různorodost k jednomu motivu, slova o nevyváženosti spíše vypovídají o subjektivních pocitech vkusu či samotné schopnosti k otevřenému přijímání. Výsledek je poměrně (a snad dokonce překvapivě) kritický a nepatetický. ()
Nejvíce zaujala "Izraelská", "Chilská" (ale ve skutečnosti anglická) a poslední "Japonská". Jinak vcelku velice zdařilý povídkový film - snad proto, že to nebylo pořád o tom samém. Přímo v dějišti tragédie se odehrávají asi jen tři povídky. Jediné, co mi moc nesedlo, byl Pennův kousek a ten "Egyptský". ()
Reklama