Stroszek

.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... (24.05.2007)

"Tváriš sa akoby by si ma ani nepoznala. * Bruno, veď ťa tu nikto nekope. * Nie, nie je to vidieť. Robia to s mojou dušou." Príbeh opäť silný, ale tu mi to neherctvo Bruna S. miestami už trochu prekážalo. Viac mi jeho prejav (či nejprejav) sadol v "Jeder für sich und Gott gegen alle". (16.02.2016)

Ještě jednou jsem se podívala nahoru a opravdu to bylo drama i když se to chvílemi chtělo tvářit jako komedie, ale to ani omylem. Je to snímek tří lidiček, kteří měli tu smůlu, že se asi narodili ve špatnou dobu na nesprávném místě, prostě jim ten život nešel žít tak, jak by chtěli. Jestli ovšem i oni sami věděli, ale co, v USA to bude všechno dobrý a nej.....ovšem ouha. Ten konec to završil už totálně. (13.07.2017)

Stroszek je filmem, který nelze odbýt jednou vetou. Na pozadí smutného příběhu tří lidí rozvíjí postupně hned několik témat, přičemž asi nejvýraznějším motivem je neschopnost úspěšně se vzepřít svému osudu a naplno se vymanit ze svého původu. Bruno se po šťastnějších chvilkách navrátí s narůstajícím zklamáním k alkoholismu, Eva nalezne největší uspokojení ve svém špinavém řemesle, způsobu života a typu společnosti, od něhož dříve utekla, Scheitz jako hlavní strůjce nových vyhlídek spadne časem ještě do většího „bahna“, než bychom čekali... Zajímavé je nejen již předem očekáváné hroucení vzdušných zámků ve jménu nedosažitelného amerického snu, ale i ukázka snahy v rámci tohoto snu o lepším životě postupovat dle návodů „dokonalé americké domácnosti“ a jakási konfrontace dvou způsobu života – toho vzešlého z předchozí generace oproti západnímu konzumu. Asi nejpatrnější je to cítit v momentech s televizí, o kterou trojice z jiného světa má při budování domácnosti za každou cenu nesmírný zájem, přestože si jí finančně dovolit nemohu, přestože jim posléze slouží výhradně jako kulisa s náhodně zaplým televizním programem, který stejně nikdo nesleduje a spíše má podíl na zesilnění odcizení mezi Brunem a Evou. Myslím, že každý si v tomto filmu najde alespoň něco málo zajímavého, co si z něj odnese. Osobně se mi velmi líbily i poetické „road movie“ scény během putování Amerikou a dočasná malá idylka vytvořila kdesi v prostřední třetině pěkný odlehčený protipól k předchozím incidentům s kriminálními pasáky i pozdějšímu vyústění. Bruno S. v hlavní roli má v sobě zvláštní charisma, svým osobitým neherectvím dokáže patřičně zapůsobit, dojmout i pobavit (např. v úvodních rozhovorech před propuštěním) a osobně se mi tu líbil snad ještě víc, než v předchozí roli u režiséra v postavě Kašpara Hausera. I celkově za mě spokojenost a po čase další skvělý zářez v tvorbě Wernera Herzoga, akorát jsem byl trochu rozpačitý z otevřeně pojetého závěru (SPOILER: zastřelil se Bruno nebo střelil jenom do vzduchu? nebo ten výstřel zazněl jen v rámci výbuchu auta, které začlo hořet...?). [80%] (27.04.2022)

Trojice západoněmeckých ztracenců se vydá do Ameriky za vidinou lepšího života, aniž by tušili, že z bludného kruhu hořkosti se nelze vyhrabat. Snímkem se line silná atmosféra lidského odcizení, což podtrhuje přítomnost Bruna S. v titulní roli (přestože jde o neherce, jeho přirozenost je dosti výmluvná sama o sobě). V druhé části snímku se s ubíhajícími minutami stupňuje deprese až do bizarních mezí. Ač se na začátku zdá, že Stroszek je poměrně konvenční drama, naprosto bláznivý závěr nás z tohoto dojmu razantně vytrhne. Tančící kuře budu mít v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí! (26.04.2018)