Nosferatu - Fantom noci

Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. (02.02.2024)

Znatelně slabší než původní bez špetky kouzla či výpravné inovace. Herzogův remake je jen obyčejná a zbytečná rutina. Klaus Kinski je sice dobře namaskován ale to prostě nestačí. [5,5/10] (Gaumont, Werner Herzog) (Eastmancolor /// Produkce: Michael Gruskoff, Werner Herzog, Daniel Toscan du Plantier /// Scénář: Werner Herzog podle románu Dracula Brama Stokera /// Kamera: Jörg Schmidt-Reitwein /// Hudba: Popol Vuh /// MFF v Berlíně: Henning von Gierke (Stříbrný medvěd - výprava)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.06.2010)

Narozdíl od přepskle dlouhé a poněkud utahané Coppolovy verze je takhle mnohem líp stravitelná a tudíž zábavnější. Předně je tu úžasně temná atmosféra (a v tomhle případě se tenhle klišoidní pojem vyplňuje skutečně na 100%) opuštěných hor. Potom herci, co přesně zapadají do svých rolí (Lucy a Jonathan palec nahoru) a skvěle se hodící hudba. Některý scény jsou až dechberoucí, například Drákulovo potulování po městě, jeho klidná a pomalá chůze temnou chodbou nebo jeho návštěva u Lucy, která je dokonalá od první do poslední sekundy (snad nikdy nebylo v upírovském univerzu takhle dobře využito zrcadlo!). A naposledy jsem si nechala samozřejmě to úplně nejlepší. Nikdo by asi nepochyboval, že Klaus Kinski má předpoklady pro podobnou postavu. Ale tohle si stejně nelze představit. Jeho Drákula je nepopsatelný. Už jen způsob, jakým se nadechuje, a ten pohled, ta gesta, ty oči... Dokonalost. Snad jen jedna poznámka... I když se to odehrává v době dávno minulé, to fakt Jonathanovi nepřišly minimálně Drákulovy zuby jako hodně velká divnost? (07.07.2011)

Spirituální, melancholické, téměř líné, ale zároveň pohlcující je toto zrcadlení na téma velkého Murnaua. Ta atmosféra je téměř hmatatelná, ta hudba by dokázala pohnout horou. Do sebe zahleděné a přesto láskyplné je toto nové zpracování německé verze věčné knihy Brama Stokera. Rozšiřuje a posouvá k jiným významům expresionistický pohled na toto dokonalé dílo moderní literatury. Před lety jsem si přivezla tu milou edici z Arthausu z Lipska, dnes jsem viděla konečně i na plátně. Nemyslím si, že by nebylo možné jít ještě dále, ale optikou své doby je to maximum. A Greta Schröder zatím nenašla lepší nástupkyni, než jakou se stala Isabelle Adjani. (29.06.2013)

Další z adaptací klasického monstra Draculy, která je opět v něčem odlišná a výjimečná. Prvních pár minut, ve kterých byly záběry na mumie, na mě působilo dosti depresivním dojmem, který se ještě několikrát (v menší intenzitě) v průběhu filmu vrátil. Démonický Klaus Kinski coby hrabě Dracula byl vskutku castingovou výhrou, Bruno Ganz mě taktéž potěšil. Nesmím ještě opomenout úžasný hudební doprovod, který skvěle dotvářel tísnivou atmosféru filmu. (27.11.2011)