Nosferatu - Fantom noci

Ze všech stran jsem slyšel 'mistr Herzog', 'geniální Klaus Kinski' či žádná kopie Murnauova Nosferata, ale jeho polemika. Pff, Phantom der Nacht se pro mě stal naprostým zklamáním. Původní Dracula (resp. Orlok) v podání Maxe Schrecka je mnohem děsivější a Kinski mu - dle mého názoru - nesahá ani po kotníky. A navíc, tak kamera a prostředí - vše mi připadá jak z laciné německé televizní produkce. (15.03.2009)

Keď si porovnáte všetky slávne adaptácie jedného z najslávnejších románov všetkých čias (napríklad tie tri najznámejšie, medzi ktoré patrí aj Herzogova), zistíte, že majú výrazne odlišnú atmosféru, rovnako charizmatických predstaviteľov sympatického vitálneho grófa a cca rovnaký dej. Ja pri každej znova a znova zisťujem, že toto nie je látka pre mňa a režisér by mohol do nej zašifrovať aj celú podstatu ľudského utrpenia a emocionálne by ma stále míňal. Aj Herzogov film je silný autorský počin, jeho rukopis je jasne čitateľný v každej scéne a niekoľkokrát nás priková ku kreslu ako Van Helsing upírov kolom do srdca. Možno silná psychologická štúdia o samote a večnom utrpení, ktoré zanecháva na človeku trvalé následky, možno atmosférické cvičenie s tieňmi, prázdnymi mestskými priestormi a hudbou, možno oboje a ešte viac. Isabelle s výraznými očnými tieňmi a gotickým lookom oživila určite nielen mŕtve grófove oči no a tie krysy mi pripadali celkom roztomilé. (17.08.2013)

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Prostřednictvím Herzoga se mi to takřka podařilo. K jeho vlastní cti je třeba pochválit, že čerpal zároveň jak ze Stokerovy knižní předlohy (Van Helsing, více prostoru pro akčnější paní Harkerovou) tak i Murnauovy předlohy filmové a přesto zůstal ještě svůj a přidal k tématu hodně vlastního (psychologie upíra, zajímavý závěr). Není to pravda tak kulervoucně vizuálně úchvatné jako Murnauův Nosferatu, i když i tady se najdou výborné špeky (geniální společná scéna Kinského a Adjani před zrcadlem), co mu však chybí v tomhle ohledu dohání mluveným slovem, díky němuž se dočkáme několika výborných a trefných filosofujících proslovů. Výborný výběr do hlavních rolí, Kinski je výtečný a divák mu sežere i fakt, že Nosferatu překvapivě mluví a Adjani, ta se prostě narodila jen pro tuhle roli, protože pro ni se její až éterická a nadpozemskost krása a charisma, které ohrožuje jakýkoliv fyzický kontakt, skvěle hodí. Vždycky jsem si přál vidět Adjani se ve filmu konečně usmát, tady jsem se dočkal a ten její věčně zachmuřený výraz jí tedy sluší mnohem více. Herzog nezklamal, naopak, hodně překvapil, byť Nosferatu byl, je a bude jen jeden. (13.05.2013)

Remake. Jak je mým dobrým, lehce zákeřným zvykem, před shlédnutím jsem si (opět) pustil i původní verzi, abych mohl erudovaně srovnávat. Němota versus zvuk - vítězí u mně zvuk, s barvou už na tom remake tak dobře není. Scénář se vrací ke jménům převzatých ze Stokerova románu a kromě nich tam zcela zbytečně vrací i postavu Van Helsinga (občas vyslovovaného i jako von, čti fon). Dalším plusem na straně snímku z roku 79 je Kinského Dracula - skvěle přejímá Shreckovy trhané pohyby a jeho namaskování je ještě daleko lepší než v originále a dvě z jeho scén jsou tím nejlepším, co může Herzogova verze nabídnout (první je Draculův pokus olízat Harkerův rozříznutý palec a následné pronásledování po místnosti, druhou pak první Draculovo setkání s hlavní ženskou postavou), korunu pak nasazuje v rámci drákulovských příběhů poměrně nečekaný konec. Rád bych se ještě pozastavil nad výběrem hudby, Rheingold se možná ještě tak hodí k záběrům majestátního horstva, přes které plují mraky, možná ještě k horskému potoku, kolem kterého Bruno Ganz putuje cestou na hrad, ale určitě ne k průchodu branou a prvnímu setkání s Draculou. Tento prolog k první části Wagnerovy opery Prsten Nibelungů mám moc rád a líbilo se mi jeho použití v Malickově Novém světě, tady to prostě nesedí. Také mi nesedí záběr na náměstí plné rakví a jejich nosičů - silně pochybuji nejen o tom, že by se při takové fázi epidemie tolik nosičů našlo (nemluvě o tom, že by se spíš na náměstích zapalovaly obrovské vatry či za městem kopaly masové hroby:) Cigáněti omlátit housle o hlavu. (07.08.2009)

Změnil jsem názor. Po opakované projekci musím připustit, že zde více než kdy jindy je třeba přijmout autorovy pravidla hry a vzít v potaz celou jeho dosavadní tvorbu. To, co se může jevit ze strany Herzoga jako směšná manýra, je ve skutečnosti odvážný tvůrčí krok, dříve domnělé slabošství a váhavost hlavní protagonisty se zašpičatělými tesáky nyní vidím jako smutný tragický osud jedné bytosti, která s přibývajícími léty chápe svůj smutný úděl. Pouze opojná surealistická atmosféra příběhu zůstala v mých očích stejná jako před mnoha lety. A tleskám Klausi Kinskému, jehož démonický holohlavý Nosferatu i přes malý prostor dokáže vyvolat silné emoce. (19.07.2010)