Ako básnici čakajú na zázrak

K Básníkům se dá tak těžko něco napsat. To je jako své dávné lásce. Padla na mě nostalgie jak hrom. Strašně milý, něžný, roztomilý, ale i smutný film, všeho tam bylo dostatek. Skláním se před panem Somrem, ke kterému jsem cítila velkou empatii, zřejmě spojenou spojenou s mojí maminkou. Smála jsem se Kulíškovi a Vojtěšce, myslím, že se při natáčení docela pobavili a pak jsem fandila celé té bezvadné trojce ne úplně zralých stárnoucích mužů, ale stále plní toho klukovství, které známe z dřívějších dílů. Ano, bylo to umírněnější, ale vždyť je to tak i v reálu. A hudební podkres Ondřeje Brzobohatého a Jaroslava Uhlíře podkreslila citlivě celé Básníky, jim patří také díky. (17.01.2017)

Říká se, že v nejlepším se má přestat. Myslím, že to platí právě o Básnících. Raději se budu vracet do Štěpánových studentských let, než se dívat, jak nám osazenstvo krásně stárne, plešatí a bachratí. Zdá se mi, že se autorská dvojice Pecháček/Klein vyčerpala ze svých nápadů, poslední díl je doslova nastavovaná kaše. Ten minulý měl svá pěkná místa, končil optimisticky - nadějí. A mělo to tak zůstat. Takto dostává sexuálně laděná hexalogie ŠŽŠŠ (šest žen Štěpána Šafránka) silně nostalgický nádech s pachutí již několikrát přežvýkaného pokrmu. Pánové prominou. (31.05.2016)

Legendární veršotepec Štěpán Šafránek se pošesté vrátil, aby zjistil, že se ocitl ve společnosti mrtvých básníků. Dnes už je mu 55 let, sám si vaří, nejčastěji pokrmy z vajíček, má závazek v podobě Štěpána Šafránka juniora a již třetím rokem je z něj vdovec, i když se vlastně nikdy neoženil. Neuzrál už čas našeho poetu oženit? Co takhle se sympatickou fotografkou ze sousedství, t.č. bez zaměstnání, s jedním závazkem, která má slabost pro veršující lékaře. Je neuvěřitelné, že se s tímto básníkem potkáváme už bratru 35 let. A studnice nápadů na filmové verše není bezedná. Tohle, možná ne definitivně poslední pokračování, přišlo napravit tristní dojem předchozích dvou slaboučkých dílů. Na značkách jsou staří známí - Kendy, profesor Ječmen, Vendulka, podnikavý Karas, bývalý doktor Epstein, pohřebák Písařík a další. Shledání s nimi není nikterak problematické, děj není nijak přehuštěný, hlášek je tak akorát, těch vypointovaných mohlo být přece jen víc, Prim(u) držely ty sebeironické, nezbytný product placement samozřejmě nechybí. Pokud jste nějakým zázrakem úspěšně ignorovali předchozí díly, až tak to nevadí, nebudete ale v obraze, pokud jde o Šafránkovy staré známé z minulosti. Pecháček s Kleinem neudrželi lať nijak vysoko. Určitě se ale jedná do jisté míry o napravený dojem nekoukatelných pokračování z roku 1993 a 2003. Šafránek a spol. by se možná ještě mohl vrátit posedmé, kdy už bude název "Jak jdou básníci do penze" nasnadě. Veršotepec přidal poslední rým a odkráčel v dál. Jeho filmová pouť tímto končí. Pro kozy Dendy Nesvačilky snad šel světa kraj. 6/10 (08.02.2017)

Tak musím uznat (ač přes svou averzi k českým filmů od roku 2000), že tohle se vážně povedlo. Film hraje na nostalgickou notu, ale což. Stárnem všichni a někteří z nás holt rádi vzpomínají na uprchlé mládí. Linda Rybová mile překvapila...je sympatická, i něco zahrát umí. Pavel Kříž opět svůj, i Matásek do týhle role sedí, i když v žádný jiný roli hrát neumí, Somr opět baví, ač jsem se bál, že se jeho profesor konce nedočká. Zkrátka film pro pesimisty, kteří nechtějí přestat věřit. A bylo fajn vidět znovu Venoše a v malých rolích Jirku Stracha či Ondřeje Kepku. A tak mi nesedělo jen sex Štěpána s Vendulkou a úvodní kýčovitá písnička o Spejblovi a Hurvínkovi, protože jak všichni víme Spejbl brousil paní Kateřinu. Co by taky s ní měl dělat jinýho, když to byla dřevěná loutka? No, doufám, že to konečně Štěpánovi vyjde, i když, jak praví klasik..."zazdít se to dá vždycky." Takže v sedmičce rozchod a nová slečna na obzoru. :-D (26.03.2020)

Kdybych neznal tvorbu Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka, myslel bych si, že jde o nějaký velmi nevydařený debut začínajícího tvůrce. Scény občas postrádají logiku a působí jako kdyby na sebe občas ani nenavazovaly. V příběhu nedojde k žádnému zásadnímu zvratu, když nepočítáme úvodní scénu na hřbitově a jednu svatbu na závěr. Mezi dvěma reklamními bloky sponzora filmu, jednoho velkého lékárenského řetězce, kdy se dialogy herců změní na reklamní slogany, které zní i v televizních reklamách tohoto řetězce, se cosi odehrává, co nemá hlavu ani patu, a podezřele se úrovní blíží Decibelům lásky. Naštěstí této úrovně nedosáhnou, ale nakročeno mají už opravdu hodně. (25.11.2016)