Svatební cesta do Jiljí

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Příjemný film, hlavně díky ústřední manželské dvojici Šafránková+Abrhám. Trochu mi to připomnělo norské Tatt av kvinnen (2007), ale v o hodně snesitelnější podobě. Jinak pro znalce natáčecích lokací to musí být asi trochu zběsilé, když dvojice od Labské boudy sejde k Mumlavskému vodopádu, pak se zase ocitne kdesi na vrchu, odtamtud přes Rýžoviště dojde na nádraží plné vodáků, aby odtamtud uskutečnili druhou část svatební cesty, tedy sjezd řeky na kanoi. (17.01.2010)

Rozmarná normalizační komedie řídící se osvědčeným pravidlem: jak něco říci a přitom nic neříkat, smát se a přitom nemít proč. Včerejší vysílání České televize je uvedeno slovy: "Adepti manželství, dříve než se rozhodnete, podrobte svůj vztah zatěžkávací zkoušce..." Nějak tak to asi je, obvykle však jsou společné dovolené posledním hřebíkem do rakve nefunkčního manželství. (12.06.2014)

Zkoušku před svatbou a společným životem si vyzkoušeli v hlavních rolí Josef Abrhám a Libuše Šafránková, jenž si chtějí jejich rodiče ověřit, jak se k sobě vlastně hodí. Toho druhého nejlépe poznáš, když s ním cestuješ. Aspoň tak to vidí rodiče. Milí český film. Nezapomenutelná scéna se ztráty a nálezy s Ladislavem Smoljakem. ( Hodnocení: 8/10 ) (08.06.2013)

Kdysi v dávnověku 80. let jsem měl docela v oblibě cyklus bakalářských historek, které v tehdejší chudičké nabídce patřily k tomu lepšímu, co se na televizních obrazovkách objevovalo. Televizní návraty bakalářských povídek současnosti svědčí o tom, že jen málo materiálu obstálo ve zkoušce časem se ctí. Svatební cesta do Jiljí připomíná rozkošatělou bakalářskou povídku a zpracovaná není o nic nápaditěji. Je mi líto, ale tentokrát jsem viděl jiný film než ostatní, to už se holt někdy stává. Z mého pohledu je to tuctový a nevtipný televizní snímek, u kterého možná při hodnocení mnohých hraje roli nostalgie nebo přítomnost osvědčené manželské dvojice Abrhám-Šafránková. Tohle obsazení bývalo často sázkou na jistotu už kvůli jemnému šarmu Šafránkové a fungující chemii mezi oběma členy manželského páru. Tohle je asi první případ, kdy to se mnou vůbec nic neudělalo. Celkový dojem: 25 %. Snad bych se přiklonil i k milosrdnějším dvěma hvězdičkám, ale v posledních dnech jsem viděl několik mimořádných filmových kousků, které nasadily laťku příliš vysoko. (08.02.2014)