Svatební cesta do Jiljí

Josef Abrhám a Libuše Šafránková nemuseli vůbec nic hrát, poněvadž už dávno byli partnery i ve skutečnosti. Jejich chování k sobě je tak přirozené a spontánní, že jim vše žerete i s navijákem. Srandovní jsou i vnitřní monology Abrháma, které hodně připomínají vnitřní hlasy jeho postavy Knotka v Kulovém blesku. Vynikající miniroličky si střihli mistři Cimrmanovci nejpovolanější - Ladislav Smoljak jako zaměstnanec na Ztrátách a nálezech a Zdeněk Svěrák v roli průvodčího vlaku. Parádní letní oddechovka. (02.07.2019)

Film, jemuž lze vyčítat absurdnost, nepravděpodobnost, literárnost atp atd, ovšem dvě věci v něm fungují naprosto dokonale, jednak mile střelený humor, který neustále umně balancuje na hraně uvěřitelnosti a absurdity a dále dokonalá herecká souhra Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové. Zmínit je samozřejmě nutné i tradičně slušnou režii Hynka Bočana. Jistě právě díky jeho pečlivé režii v tomhle filmu v podstatě nejsou slabší místa a i drobné roličky jsou podány velmi slušně... Jen na okraj podotýkám, že to je "pouhý" televizní film... Celkový dojem: 80% (10.09.2006)

Jeden z filmů,které počítám k absolutní špičce českých(potažmo světových) komedií,s osvědčenou dvojicí hlavních protagonistů.Střet Krchňákových fantazií se syrovou realitou je naprosto brutální a on tu musí použít veškeré své schopnosti,tupou sílou počínaje a brilantním čtením v mapě konče.Film jsem si oblíbil už v dětství a vydrželo mi to dodnes. (22.08.2016)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Příjemná letní komedie Hynka Bočana je postavená na inteligentním scénáři o inteligentních lidech. Podle toho vypadají i vtipné dialogy. Nic zde neskřípe, nestagnuje a slabších míst je jako šafránu. Kdybych někde narazil na hada, vydával bych asi podobné skřeky jako Josef Abrhám.:) Poučení z filmu je jasné: Pracháči sepisujte předmanželské smlouvy, a vy ostatní podnikejte předsvatební cesty - každý do toho „svého“ Jiljí. :-) (22.06.2008)