Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ambiciózny medzinárodný filmársky projekt spojil pätnásť režisérov svetového formátu. Každý z nich nakrútil filmovú poviedku s jednotnou a voľne poňatou témou času. Vznikli tak dva celovečerné filmy ktoré nesú názvy Trúbka a Čelo. Segment Spikea Leeho sa s režisérovým príznačným politickým radikalizmom volá We Wuz Robbed (Okradli nás) a zachytáva udalosti prehry Al Gorea v amerických prezidentských voľbách s Georgeom Bushom. Werner Herzog nakrútil dokument o prírodnom národe v amazonskej džungli, ktorý od objavenia bielymi ľuďmi čelí vymretiu na civilizačné choroby. Jim Jarmush v štýlovo čistej poviedke zachytil desaťminútovú pauzu filmovej herečky počas náročného nakrúcania. Wim Wenders zobrazil halucinácie človeka pod vplyvom LSD. Claire Denisová zachytila dialóg francúzskeho filozofa a jeho študenta, v ktorom diskutujú o probléme inakosti. Jean-Luc Godard zostrihom svojich filmov opäť potvrdil sám sebe, že je najväčším filmovým režisérom všetkých čias. Jiří Menzel vyrobil z archívneho materiálu portrét herca Rudolfa Hrušinského od mladosti až po smrť. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (30)

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Po první antologii, která je snad nejlepší filmovou antologií vůbec a kazí ji jenom Spike Lee, přichází druhá, která je výrazně, a to o dost, horší. Tentokrát jsem znal i všechny přispívající režiséry a i když ne od každého jsem něco viděl, aspoň jsem věděl, že vůbec existují. Jenže tahle osmička režisérů prostě nedokázala předvést to, co ta minulá. HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Bernardo Bertolucci - Od Bertolucciho jsem nikdy nic neviděl a zde mě svým segmentem zrovna nezaujal. I když to dobře vypadá a má to zajímavý příběh, celkový dojem vidím tak na průměr. (3*) Mike Figgis - Hm, tak jsme si zaexperimentovali, film rozdělili na čtyři obrazovky a kromě toho experimentu to ani nic neříká a zvolená forma prostě nevydrží bavit celých 10 minut. Jednoznačně nejhorší povídka z celé druhé antologie (1*) Jiří Menzel - Tady se koná opak - zatímco Figgis u mě dopadl nejhůř, Menzel dopadl nejlíp. Jeho segment je nostalgickým ohledem za vlastním životem (zde Rudolfa Hrušínského a jeho rolí), který je perfektně souvisle sestříhaný z filmů, ve kterých Hrušínský hrál a do toho je přidaná klavírní hudba, která sice někomu může lézt na nervy (mě teda ne, ale určitě by se někdo našel), ale zároveň jenom neskutečně umocňuje celou tu zvláštně nostalgickou atmosféru. Perfektní, a to neříkám kvůli tomu, že bych byl nějaký velký obdivovatel Menzela, i když si ho vážím. Celkem smutné, když si vezmu, že nejlepší povídka téhle antologie je jenom sestřihem záběrů z několika filmů. (5*) István Szabó - Szabó natočil povídku o tom, co vše se může odehrát během deseti minut - něco jako Kaurismäki v první antologii, až na to, že Szabó to natočil na jeden záběr. Výsledek je nanejvýš průměrný a ani ne zrovna zajímavý. (3*) Claire Denis - Denis zase dopadla kontroverzně (stačí si přečíst komentáře zde), a to její příspěvek ani moc kontroverzní není. Filozof a studentka se ve vlaku baví o cizincích. Chvíli je to zajímavé, chvíli ne, teda to, o čem se baví. Souhlasil bych jak s čím, ale ta cesta vlakem, je nasnímaná neskutečně podmanivě. Já vím, že to zde není hlavní, ale hlavně díky tomu se z toho nestala žádná nuda a těch 10 minut jsem si zvláštním způsobem užil. (3*) Volker Schlöndorff - Komár Svatý Augustín létá nad nějakým piknikem, mluví o minulosti, přítomnosti a budoucnosti (btw, tady je tak strašně často použito slovo "time", že by z toho šla udělat nějaká chlastací hra) a zajímavá na tom je jenom ta kamera, jinak nic. Jako jo, v angličtině nejsem tak zdatný, tak mi nějaká hloubka toho asi unikla, ale i tak, nezaujalo. (2*) Michael Radford - Druhá nejlepší povídka, která je tentokrát laděná do sci-fi a i když je celkem odhadnutelná, zaujme nejen ztvárněním budoucnosti, ale i citlivým příběhem, kamerou a skvělou hudbou. Přesto můj dojem na 5* není, avšak pevně věřím tomu, že kdyby tohle zfilmoval Wenders, bylo by to na 5* okamžitě. (4*) Jean-Luc Godard - Godard klasika, akorát tohle má melancholickou atmosféru. Obecně tahle povídka je celá o konci světa a s tím souvisejícím koncem všeho možného, lásky, filmu, atd. (3*) Celkově mě tahle antologie poněkud zklamala, ale ono je to taky tím, že zde nebylo tolik talentovaných režisérů, jako v jedničce. Každopádně, kdyby bylo Dalších deset minut III., rozhodně bych proti nebyl a moje ideální osmička režisérů by vypadala takhle - Greenaway, Svěrák, Tsai, Rohrwacher, Noé, Puiu, Sláma, Benning. 3* () (menej) (viac)

Artran 

všetky recenzie používateľa

B. Bertolucci **** (Bravurně zhuštěný příběh o odloučení od vlastní kultury a niterném návratu k ní po několika letech.) - - - M. Figgis * (Nepochopil jsem, neoslovilo mne to. Navíc trik s rozdělením obrazovky do několika okének jsem viděl již několikrát a v mnohem smysluplnějším zpracování.) - - - J. Menzel *** (Snad až příliš sentimentální a ty mlsné záběry na ženské prdelky si Menzel taky mohl odpustit. Přesto pohled na tvář Hrušínského jako mladíčka a jako starce je působivý velmi) - - - I. Szabó *** (Výročí svatby, opilý manžel, hádka, deset minut. A všechno je najednou úplně jinak... Zpracování je přes svojí funkčnost poněkud průhledné.) - - - C. Denis ***** (Dialog filozofa Jeana-Luca Nancyho a jeho studentky. Čas je všudypřítomný stejně jako prostor a být cizincem neznamená nebýt v sounáležitosti. Ten moment, těch deset minut je ona vzdálenost, která nás odděluje.) - - - V. Schlöndorff ***** (Vznešený text sv. Augustina z jeho Vyznání režisér ironicky konfrontuje s přízemností lidí v kempu. Ano, ano i Augustin může být otravný hmyz...) - - - M. Radford **** (Můj bože, kéž by Radford natočil takovouto celovečerní sci-fi! Skutečně hypnotické krasosmutnění...) - - - J.-L. Godard ***** (Posledních deset minut z konce časů. Intelektuálních, melancholických...) ()

Reklama

Aquarius 

všetky recenzie používateľa

Bertolucci - *** predvídatelné. Figgis - ****dobré, inovatívne. Denis - ***** najinteligentnejšia poviedka, niet divu že sa nikomu nepáčila:) Menzel - sračka. Szabó - *** dobrý nápad, zlé spracovanie. Schlondorff - **** vtipné, inteligentné, nečakané. Radford *** Nuda, pekne spracované. Godard ***** Absolútny masaker, uhraničivé, sugestívne, znovupozeratelné. ()

jojinecko 

všetky recenzie používateľa

The Cello je pokračovaním veľmi zaujímavého experimentu The Trumpet. Jediné, čo sa v porovnaní s prvou časťou zmenilo sú režisérske osobnosti a v intermezzách medzi jednotlivými poviedkami hrá namiesto trúbky cello. Vizuál, téma:„ČAS“ a formát ostal zachovaný. Hodnotiť celý projekt ako celok je veľmi ťažké, zvlášť The Cello mi príde viac kvalitatívne nevyrovnané. Bernardo Bertollucci /****/ natočil čiernobiely príbeh indicko-talianskej famílie v určitých fázach života, Mike Figgis /*/ zaexperimentoval, ale mne sa ten jeho experiment s rozdelením obrazovky na štyri časti páčil tak minútu, potom to bolo nepozerateľné a otravné, Jiří Menzel /****/ natočil veľmi peknú nostalgickú poviedku o tom, že všetci sme len moment v čase a zároveň vzdal hold Rudolfovi Hrušínskemu, István Szabó /***/ sa zameral na to, aké životné zmeny sa môžu udiať behom 10 minút, Claire Denis /odpad/ natočila intelektuálsky žvást, ktorému som neporozumel (a ani som nechcel) a so zadanou témou to malo pramálo spoločné, Volker Schlondorff /**/ sa pohral so slovíčkami minulosť, prítomnosť a budúcnosť po textovej stránke vzniklo celkom zaujímavé filozofické zamyslenie. Ale čo sakra malo znamenať to, že nasnímal pri tom nejakých ľudí na pikniku som celkom nepochopil a absolútne mi to nesedelo do hovoreného textu. Ešte musím vyzdvihnúť výbornú „plíživú“ kameru! Michael Radford /****/ cestoval v čase a jeho sci-fi poviedka je výborná a Jean-Luc Goddard /****/ pretavil do obrazovaj podoby číru melanchóliu. Len sa zavrieť do márnice a po pozretí jeho poviedky tam rovno umrieť:) Celkovo to vidím na 3,5*/5 a určite každému vrele dvojdielnu sériu Ten Minutes Older odporúčam a dúfam že takýchto zaujímavých projektov sa vyskytne v budúcnosti ešte pár! ()

bouncer 

všetky recenzie používateľa

Nevěřil jsem, že po tak zdařilém projektu jakým byl Ten Minutes Older: The Trumpet může přijít takové zklamání. Figgis mě během svých deseti minut a čtyř záběrů najednou málem unudil k smrti. Menzel pro jistotu nenatočil nic a Claire Denis dokázala, že v této společnosti nemá co dělat. Schlöndorff použil slovo "time" tolikrát, že jsem ztratil přehled o čem to je...jo o čase, no už bylo na čase, aby přišla nějaká povedená věc a tím je nejlepších 10 sci-fi minut v podání Radforda. Dále stojí za zmínku snad jen snaha legendárních režisérů Bertolucciho a Godarda. ()

Galéria (14)

Reklama

Reklama