Réžia:
Jaroslav BalíkKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel MarešHrajú:
Václav Voska, Ida Rapaičová, Blanka Bohdanová, Leopolda Dostalová, Čestmír Řanda st., Míla Myslíková, Jan Ekl, Jana Gýrová, Jitka Bendová, Jiří Štěpnička (viac)Obsahy(1)
Čtyřicetiletý muž mezi dvěma ženami - lékařkou Jarmilou a mladou studentkou Evou. Architekt Mánek váhá a nedokáže se rozhodnout. Ještě tu je ta třetí - smrt... Nevýrazná adaptace románové předlohy Jaroslava Havlíčka. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (30)
Sedesatkovy filmy obvykle nejsou pro me, jsou prilis hlucne nebo jak to rict. Obvykle mi nevyhovuje ani estetika te doby. Nicmene tohle bylo pekne. Predevsim diky Voskovi, samozrejme. ()
Velmi zdařilá adaptace románu jednoho z nejvýznamnějších tvůrců české psychologické prózy Jaroslava Havlíčka. Scenáristé (Jan Otčenášek a Jaroslav Balík) přenesli děj příběhu z prvorepublikových kulis do své doby, čímž však nikterak neubrali na jeho síle, základní tematická linka zůstala zachována: liknavý čtyřicátník Jiří (Václav Voska) není s to se rozhodnout mezi dvěma zcela protichůdnými ženami, takže nakonec ztrácí obě a pohrává si s myšlenkou, že jeho vyvolená je ta třetí... Oproti knižní předloze však nechal Jaroslav Balík konec otevřený: zda si Jiří přeci jen sáhne na život, není vůbec jasné. Jeho rozpolcenost zřejmě vítězí nad jakýmkoliv rozhodnutím... Snímek těží z bezstarostné atmosféry "zlatých šedesátých", dobové reálie vytváří velmi příjemný kolorit, a to včetně skvělé hudby Karla Mareše. ()
Zdařilý černobílý film s výborným Voskou a překvapivou Rapaičovou. Však akce příběhu spočívá v dialozích. ´Ta třetí´ je zamyšlením, jak žít život. Přemýšlet o každém svém kroku nebo být spíš spontánní, dělat změny podle svých pocitů nebo brát ohled i na jiné? Architekt Jiří Mánek (Václav Voska) je dost nerozhodný. Raději se věnuje památkové píči, protože nechtěl projektovat králikárny. Žije sám s matkou, která by ho ráda viděla na ´pořádku´ s dobrou ženou. Jiří potká Jarmilu (Blanka Bohdanová), s kterou ho kdysi pojil vztah a chtěl by v něm pokračovat. V létě však potká Evu (Ida Rapaičová), stopařku, studentku jazyků, která se ´snaží žít život´. Její bezprostřednost a nevázaný život ho však překvapují a matou. Zůstanou spolu v kontaktu a časem se mezi nima vyvine vztah. Jiří ji představí mamince, která Evu moc nemusí, ale plánuje jejich společnou budoucnost. Eva ho představí kamarádům, bere ho sebou na akce. Po čase jejich zájem o toho druhého vyprchá, když se spoznají, a vidí na sobě zase jenom stereotypy. Jiří se nemůže rozhodnout mezi Jarmilou a Evou a oběma jenom slibuje a lže. Má ještě třetí možnost, která by mu pomohla od všech problémů a rozhodování – smrt. ()
Rok 1968 je dávno pryč, ale stejná dilemata jsou tu s nám pořád. Asi každý z nás měl někdy v životě možnost výběru z více možností, aby pak dokonale propásl všechny. A asi každý z nás už jednou něco měl a hodnotu zjistil, až když to ztratil. (v obou případech je ta "neznámá" žena) ()
Tak toto řekněme existenciální drama o lásce, odvaze a pravdě mě moc potěšilo. Až jsem se divil, že není "profláknutější". Tak trochu se bojím toho času, který mi ještě zbývá a jak s ním naložím... ()
Další solidní čb film ze šedesátek ze života vyšších vrstev s p. Voskou; jako i v ostatních, i zde je hlavním prostředím vinárna se živou hudbou. Téměř dojde k naplnění i druhého klišé, tj. tance v obýváku před obývací stěnou u hudby z gramofonu. Jedno z řady filmových zpracování motivu českého muže středních let, který chytá druhou mízu s mladou slovenskou ženou. Paní Rapaičová byla pěkná a mladá - tu svěžest representuje v tomto snímku zdařile. Zálibnými záběry na její nohy kamera nešetří. Ohledně námětu si myslím, že je to takové slabší, že by p. architekt Voska nevěděl ale vůbec, co chce. Kdyby chtěl děti nebo machrovat po přechodnou dobu ve společnosti, pak by bylo rozhodnutí jasné. Trochu záhadou jsou architektonické záběry na nové sídliště. Zvlášť jedna z nóbl vil, kde se film odehrává, je jediným starým domem mezi paneláky a je vidět i z ptačího pohledu. Ve filmu zní průběžně výtečná hudba. ()
Balíkův pokus o novovlnný film moc nevyšel, avšak herci dobří a jazz ještě lepší. 8.8.19 ()
Hodně úsměvné je, jak Eva cituje básničku z pohřbu J.V. Stalina. Soudruh Balík se nezapře. Skutečně dobový podprůměr. Z dnešního pohledu celkem slušný průměr ()
videl sem to uplnou nahodou. hodne slusny... ()
Jestli tohle bylo nevýrazné, tak fakt nevím... Velmi výrazný a uvěřitelný příběh chlapa, který se potácí mezi krásnou, leč poněkud usedlou Jarmilou v podání nádherné Blanky Bohdanové (jakou já měla chuť z ní servat ty příšerně asexuální hadry a navléct ji do něčeho šikéznějšího :D!) a Evou Idy Rapaičové... Jako každý muž by měl nejradši oboje - ženu, s kterou může svůj život sdílet a která mu ve všem rozumí, stejně jako tu, se kterou se dá nádherně blbnout.. Takový věčný příběh... Osobně jsem ocenila, že se VV ve snaze přiblížit se mládeži, neztrapňoval předstíráním nestárnoucího mlaďocha. ()