Opití láskou

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)

Roztodivný a krásný - roztodivně krásný - krásně roztodivný: všechny tyto výrazy charakterizují P. T. Andersonův romantický snímek OPILÍ LÁSKOU. Vedle hereckých výkonů, skvěle vytvořené (podivné) atmosféry či výborné práce s obrazem je nesmírně důležitou a propracovanou složkou filmu zvuk, respektive: nečekané erupce (prapodivných) zvuků, "hluků" a následné "návaly" ticha. Vše to dohromady vytváří netradiční atmosféru a pocit z filmu. Na snímku je zajímavá také ta skutečnost, že P. T. Anderson je schopen a ochoten "otevřít" nějaké (a je vlastně jedno jaké) téma, které však zůstává po celý zbytek filmu jaksi otevřeno, nerozluštěno a nedořešeno - pro někoho chyba, pro mě osobně velká přednost tohoto díla. A že mi nerozumíte? Pak neváhejte a podívejte se a zaposlouchejte se do tohoto filmu. Stojí to za to. (04.09.2003)

Anderson je jedným z najlepších mladších režisérov dneška a túto skutočnosť potvrdil i svojim tretím celovečerákom. Poriadne divná romantická love story založená na dvoch postavách mu však sedí omnoho menej ako trojhodinové opusy. Sandlera neznášam, pri Punch-Drunk love však musím dať klobúk dole, pretože hrať také dlhé scény bez strihu a fakticky improvizovať cvoka na pohľadanie chce poriadny kus hereckého kumštu. Režijne je to naozaj výborný film s výbornými hercami, od tvorcu Magnolie a Boogie Nights však očakávam omnoho vyššie méty. 7/10 (25.04.2006)

Zvláštny film. Ide vlastne o taký multižáner s netypickým, vážnejším Sandlerom, kde sa miesi štipka humoru s romantikou a drámou. Ani jedna táto zložka však nevyniká, tiež dejová linka nie je ničím výnimočná, síce dokáže udržať pozornosť, ale ani veľmi nenadchne. Na druhú stranu však na mňa film pôsobil príjemným dojmom a pocity, ktoré vo mne vyvolal boli celkom pozitívne. Neviem čím to je, ale Anderson to proste vie. Vždy ma dostane minimálne po tej pocitovej stránke. Preto u mňa celkom spokojnosť. 70/100 (16.07.2014)

Je to docela dobrej film. Příběh je prumerný tak na tři hvězdy ale je to skvělý drama ale neco tomu chybělo a za Sandlera přidávám jednu hvězdu protože ten tam byl užásnej. Příběh je hodně napínaví nevíte co Sandler udělá furt se mění od minuty k minutě je to hodně šokující. Perfektní film to ale zas tak není viděl jsem i lepší drama se Sandlarem. Ale nechápu proč je v žánru komedie když jsem se vubec nezasmál... (25.07.2010)