Každý pro sebe a bůh proti všem

Zážitek z tohoto obsahově krásného, poetického filmu mi kazila především forma (neherci a nudná kamera) a také vědomí, že celý příběh dnes již pozbyl celé své kouzlo. Většina historiků se shoduje na tom, že v případě Kaspara Hausera šlo o mystifikaci vytvořenou jedním nešťastníkem, který se snažil upoutat pozornost. Zase jsme se s Wernerem trochu minuli. (06.09.2011)

Mé druhé setkání s Herzogem opět na výbornou - příběh Kaspara Hausera připomíná v mnohém Sloního Muže, v obou případech jde o vzdání holdu čistotě v nitru člověka. Bruno S. (herec který hraje hl. postavu), člověk s velice zajímavým a pohnutým osudem, nemohl být vybrán lépe - je opravdu hlavní devízou snímku. Velice by mě zajímalo jak to s Kasparem bylo doopravdy... 9/10 (04.09.2008)

Dodnes uspokojivě nevysvětlený smutný osud nalezence Kašpara Hausera, který měl celých šestnáct let na to, aby ve svém osamění nemusel na nic myslet, s přívalem impulsů mu budiž k chvále neotřelá interpretace vlastního vidění světa a zásadovost, s kterou si, ač v primitivním podání, utvrzeném spojením palce s prostředníčkem, vyslovoval své hluboké, protože vlastní, myšlenky... Zajímavé téma, jehož zpracování nenudilo, nicméně, jeho strojená a jakoby rekonstruující forma mně až tak docela nesedla. (07.10.2013)

Každý pro sebe a bůh proti všem aneb tajemství Kaspara Hausera je zajímavý příběh natočený dle skutečné události, jež se odehrála v první polovině 19. století. Hlavní postavou byl šestnáctiletý chlapec (toho hrál sice už 42letý Bruno S. - ale zato bravurně), který se roku 1828 z ničeho nic objevil v Norimberku, kde způsobil malé pozdvižení - sotva chodil, sotva mluvil, dokola omílal větu, že chce být "statečným rytířem jako otec", a s sebou měl jen dva dopisy, které vyvolávaly spíše více otázek než odpovědí. Později se ukázalo, že donedávna žil jen v malinké cele, kde se téměř nemohl hnout a kde společnost mu dělal pouze dřevěný koník. Jediný člověk, který s ním za celou dobu přišel do styku byl záhadný muž, který si před ním skrýval tvář a který zřejmě hrál důležitou roli i v dalším průběhu Kasparova života (aniž bych chtěl nějak spoilerovat..). Snad ještě můžu dát k lepšímu toliko (ve filmu o tom byla jen drobná zmínka), že možnými rodiči Kaspara Hausera byl Karel Bádenský a Napoleonova adoptivní dcera Stéphanie de Beauharnais. Kasparovo zmizení by tak logicky zapadalo do mocenských a nástupnických půtek o bádenské dědictví... V roce 2002 tuto domněnku s 95% pravděpodobností potvrdily DNA testy. K filmu samotnému lze řícit tolik, že Werner Herzog je zručný filmař a tento snímek se mu opravdu povedl - vizuálně podmanivý a myšlenkově podněcující.. fascinující příběh...vše korunováno úžasným výkonem naprosto přesvědčivého Bruna S. Jak tomu tak bývá - netřeba slov. Stačí se pohodlně usadit do měkkého sofa a vychutnat si ten zážitek. Konfrontace čistého Kaspara s komplikovaným a nepřívětivým světem vyznívá symbolicky: "...příchod na tento svět byl hrozně tvrdý pád!" Film asi ne pro každého, ale přesto skvělý. (26.06.2007)

Norimberk, 19. století. Kouzelný příběh, v němž nám Herzog umožňuje vidět očima tragikomedické postavy Kaspara Hausera, který poznává ostatní lidi teprve jako téměř dospělý, tehdejší společnost. Skrze jeho příběh a naivní pohled sledujeme lidské neřesti, nedostatky, absurdity společenských vztahů, sociálních potřeb, vidíme střízlivým pohledem konvence, náboženská pravidla, nad kterými nás výchova a vyrůstání mezi nimi, naučily nepřemýšlet. Herzog si s Kasparovým osudem pohrává až nepříjemně tvrdě, o to palčivěji však všechna témata doléhají k divákům a přinášejí nadčasové otázky i pro dnešní dny. (26.04.2015)