Princ mamáčik

Po zhlédnutí filmu jsme byli rádi, že jsme na něj nešli do kina s prckem. Ale aspoň bychom jej dokoukali napoprvé, protože doma jsme s tím měli problém. Začátek byl nadějný, místy vtipný. Poté ale přešel do temné psychedelické roviny. Hutný závěr byl příliš těžký ke konzumaci. Pohádka se drží tradičního schématu, nalezneme lásku, ponaučení i moudrost. Ovšem forma zvítězila nad obsahem. Více pro dospělé, než pro děti. (09.04.2023)

Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna)  a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není.  Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti.  Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že  i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''...  No, proti gustu, žádný dyšputát.  Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * (19.04.2023)

Hodně nápadů je zajímavých, a asi bych si ani nestěžoval, že Ghek je všude. Dávat ale motiv zavírání do rakve do pohádky, byl fakt blbej nápad. Vyhodit přebytečného otravného norka Bolka. Skvělý byl duch Javorský, maska i projev. Huba fajn, maminka trochu protivná a Arabelu jsem tedy nepoznal, jen přízvuk byl slovensky měkký. Jako vždy to drží Vetchý a jeho přirozený "zahraju všechno a všude a všem se to bude líbit" šarm. Kemr nejvíc překvapil a i když bylo znát, že se jedná o nápodobu, nedopadlo to věru zle. (11.04.2023)

Dlouho mi trvalo, než jsem byla schopná film nějak ohodnotit, protože se ve mě mísilo obrovské množství dojmů a myšlenek, což už je samo o sobě svým způsobem pochvala, protože to je přesně to, co od filmu očekávám. Druhé zhlédnutí mi však pomohlo hodnocení upevnit. Začnu jednou jedinou výtkou, kterou k filmu mám : ačkoli se mi moc líbily černou magií zpustošené princezny (babizny), mrzelo mě, že jim chvílema fakt nebylo rozumět ani slovo. Jinak je to pro mě pohádkové překvapení desetiletí. Konečně tu máme neobvyklý příběh, který není o dobývání srdcí princezen, ale o zhýčkaném princi, který se má postavit svým největším strachům, poznat o čem je život i smrt, a stát se díky této strastiplné cestě lepším člověkem, a tudíž i dobrým králem. Několikrát mě napadlo, jestli dnešní děti na tento film nebudou vzpomínat s podobným traumatem jako jsem měla já ze Sedmera krkavců nebo z O princezně Jasněnce a létajícím ševci protože chvílemi to mělo až hororový nádech... Například scéna s duchem Vladimírem Javorským mi přišla krásně strašidelná vizuálem, ale zároveň byla velmi dojemná a patří k jedné z nejlepších scén filmu. Vizuál je něco, co mě opravdu nadchlo... obzvlášť pak scéna, kde se princ setkává se svým největším strachem. Ta kombinace barev kostýmů a lesa v zlatých, stříbrných, bílých a černých barvách... to patří skutečně k nejkrásnějším scénám, které jsem mohla v českém filmu vidět. To vše ještě doprovázené neotřelým vtipem... ať už v podobě herectví Budaře a Vetchého, nebo v samotných replikách. Je i jasné, že je to trochu bizár, který bude rozdělovat diváky do dvou táborů, ale já jsem teda velkým fanouškem :) Prince Mamánka považuju za čerstvý vánek v současné české kinematografii. (11.02.2024)

1/10. Film co neví jestli chce být pohádka, mysteriózní příběh nebo komedie. Větší patlaninu jsem už dlouho neviděl. Dřív jsem Budaře měl za talentovaného herce, avšak jeho role v posledních filmech mě přesvědčují o opaku. Vůbec nechápu že si zúčastnění herci nepřečetli scénář, protože už museli předem vědět že to bude průser. Hodně nezvládnutý film který měl potenciál. Přemýšlím jestli jsem se letos u nějakého filmu nudil více než u "Mamánka". (31.12.2023)