Fitzcarraldo

Nečekaně umírněný Kinski v originálním příběhu plném záběrů na nádhernou džungli a zpěvu Enrica Carusa. Co se hlavně ocení, je právě ten nápad, a to zapálení hlavní postavy pro věc a jeho neochvějná víra, že je to vůbec možné dokázat. (Na rozdíl od Kinského, který byl ze začátku ohledně Herzogova plánu dost skeptický). Hudba je netypická, ale skvěle do filmu zapadá, a k tomu rozkošná a stále krásná Claudia Cardinale jako podporující štědrá mecenáška. Nejlepší ale je, že divák prostě musí Fitzcarraldovi držet palce, i přesto, do čeho se to pouští. U mě to bude na víc zhlédnutí, pak možná vytáhnu hodnocení i na těch 5*. Každopádně hodně podmanivý film se zvláštní, nepopsatelnou atmosférou. (13.02.2012)

Poznejte film: Režie Herzog, hlavní role Klaus Kinski, jenž se za zvuků hudby kapely Popol Vuh plaví po řece a stává stále větším fanatikem. Říkáte Aguirre? Ale kdeže, je to Fitzcarraldo... Ty filmy jsou si nicméně opravdu tak podobné, že se neubráním srovnání. A tehdy bohužel klesne hodnocení Fitzcarralda o hvězdičku dolů, protože Aguirre mě dostal víc. Byl jasný, rychlý, strhující, úderný... Fitzcarraldo se občas nevyhne zdlouhavějším pasážím, které asi, chápu, vzhledem k tomu, jak obtížně vznikaly, bylo režisérovi líto nepoužít, ale přesto se nemůžu ubránit dojmu, že stopáž je přepálená. Neškodilo by ubrat statických záběrů na řeku a na plovoucí loď a naopak přidat hudbu Popol Vuhu. Jinak ale nemám výhrad; některé obrazy se do divákova povědomí vryjí neobyčejně silně - proslulé tahání parníku přes horu za zvuků Carusa je jejich vrcholem. Ani nevím, jestli dřív Herzoga (a s ním i Kinského, je neskutečné, že po Aguirrovi zase do podobného projektu šel, v 55 letech!) obdivovat a skládat mu hold za fascinující práci nebo ho obvinit z ,,fitzcarraldovského" fanatismu, protože co tu předvádí, to už je docela za hranicí normality. Jenže, málo platné, pro umění se má trpět. A dílo, které díky tomuto fanatismu vzniklo, je po čertech dobré. (17.05.2012)

Je fakt že to bylo o poznání slabší než Aguirre, ale pořád je to výjimečné dílo. I když ne tak dechberoucí a hypnotický. Německý dabing mě vyloženě sral, navíc jim to často vůbec nesedělo do pusy. Věřím že Herzog s filmem nebyl spokojený a mohlo to být velké dílo kdyby vyšlo podle jeho představ. Jeho záměr trochu připomíná plány titulního Fitzcarralda, který je v podobě Klause Kinského výborný a tu jeho zarputilost jsem mu bezezbytku uvěřil. (30.03.2008)

Opera mocnější meče. Fitzcarraldo to u mě vyhrálo hned zpočátku, v momentě, kdy hlavní hrdina slibuje operymilovnému pašíkovi červený koberec a čestnou lóži. Podobné postavě prostě musím fandit. A i jinak mi jako obří snílek byl mimořádně sympatický, je osvěžující vidět v dnešní, materiálnem a konzumem prolezlé době, někoho, kdo je ochoten pro lásku k umění obětovat cokoli a přelézt třeba horu. A to říkám bez ohledu nato, že můj vztah k opeře je asi stejně vřelý jako k rannímu vstávání či komárům. Osobnost hlavního hrdiny pro mě byla pak pro vztah k celému filmu určující, tím, že jsem se s ním dokázal identifikovat a prožívat celé „dobrodružství“ (ostatně co jiného než tradiční dobrodružná podívaná to je, že) jako své vlastní, mi film krásně utekl a po celou dobu na mě působil přesně tak, jak měl. Prostě čirá filmová krása, kde stylový konec tvoří jen příslovečnou třešinku na dortu. (05.11.2013)

Příběh snílka, snažícího dostat se do nedobytných končin a přivést operu mezi divoké amazonské divochy. Nezapomenutelná je scéna přeněšení parníku po suché zemi přes kopec. Klaus Kinski má tolik charismatu, že by ho mohl rozdávat a prostě z něho po celou dobu filmu neodtrhnete oči. Za zmínku stojí také skvělá a jistě velmi nákladná výprava. (30.07.2002)