Aj dvaja sú rodina

"Můj otec mne naučil čelit strachu, má dcera životu...". Po smíchu vždy přijde pláč a po životě smrt. Tak jsou naše osudy předurčeny. Většina z nás má nepřeberné množství možností, jak nakládat s milostivě poskytnutým časem, málokdo si ovšem přizná i své povinnosti, třeba zpestřit tento neveselý svět alespoň jednomu bezbrannému človíčkovi. Demain tout commence částečně definuje slovo rodina, navrhuje alternativy, chvílemi staví diváka do role soudce. Nabízí nám také, sice několikrát pojištěné, nicméně skutečně nefalšované silné emoce, po stránce humorné i dramatické. V hodnocení tohoto filmu, nepochybně pro širší publikum, mne utvrdila hlavně precizní režie a skvělé herectví hlavních protagonistů, které vrcholí v poslední půl hodině, jež si dovolím označit za fantastickou. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (01.03.2017)

Strašně mě mrzí, že jsem film nestihl v kině. Takovouhle dávku patosu si dám vždycky velice rád. Omar Sy je jistota a jakmile jsem zjistil, že se chystá ambiciozní kousek podobný Nedotknutelným, tak jsem se začal hrozně těšit. A nakonec jsem viděl přesně to, v co jsem doufal. Skvělý feel good kousek s mladou a fantastickou hlavní hrdinkou, který sice malinko ztratí dech před posledním aktem, jenže závěrem to bez problému vynahradí. Doufám, že přijdou Francouzi brzy opět s něčím tak suprovým...9/10 (29.07.2017)

Omar Sy se snaží seč může, ale po zdařilém úvodu začíná jeho cesta propadat čím dál tím větším klišé až skončí naprosto záchodovým závěrem plným lacinného patosu. Laťka nasazená poměrně vysoko však dokáže udržet vcelku osvěžující divácký zážitek a pokud se smíříte s tím, že tohle je spíše červená knihovna než další Nedotknutelní, přežijete film bez úhony... 5/10 (08.05.2017)

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino (25.03.2017)

“EXISTUJÍ TĚŽŠÍ ZKOUŠKY, NEŽ SKOČIT V 9 LETECH Z ÚTESU...“ /// Velkej černej chlap a malý (černý) dítě. Omar je šoumen a tak ta část (3/4 hodiny), než přejdou k vážnějším věcem funguje … prostě tak jak to v takovejhle rodinnejch filmech bejvá. Pak těm dvěma vstoupí do života kunda (všichni, co maj životní zkušenosti s kundou uznale zakejvaj hlavama (– byť je to takovej příběhovo-spojlerovej obrat)) a začínáme se věnovat vážnějším věcem. Omarovi to může bejt jedno, páč von je doma i tady. Buď seš tvrďas, nebo tomuhle veselýmu příběhu vo smutnejch věcech, ve kterým je vobčas dovoleno lhát, flákneš 4*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, kdy prachy na tágo jsou klíčem ke štěstí. 2.) Su na malý holky. 3.) Thx za titule „tkimitkiy„. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (29.04.2017)