Réžia:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrajú:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Skupina priateľov sa schádza k pohodovej večeri. Poznajú sa už roky a aj toto stretnutie by sa nieslo v duchu ľahkého podpichovania a nostalgických spomienok na to, čo bolo, keby... keby sa nezrodil zdanlivo nevinný nápad: dať mobilné telefóny na stôl a zdieľať každú SMS aj každý prichádzajúci hovor. Koľko toho o sebe nesmieme vedieť, aby sme mohli zostať priateľmi, milencami, manželmi, rodičmi...? V priebehu jedného večera sa ukáže, že až príliš mnoho. Aj tí, ktorých poznáme, môžu byť totiž úplní cudzinci. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (517)
Na tuto mezinárodně veleúspěšnou komedii z posledních let mě nalákalo nejvíc asi zjištění, že Naprostí cizinci se za pouhých 6 let dočkali již minimálně 15ti remaků z nejrůznějších zemí od Mexika, přes Norsko, Maďarsko, Rusko (kde vznikly dokonce již 2 verze!) až po Vietnam nebo Čínu, což činí samotný film naprostým unikátem a doposud ojedinělým fenoménem v kinematografii. Aktuálně vstupuje do kin česko-slovenská verze a tak jsem se rozhodl podívat na původní italský snímek, kterým to všechno začalo. Čekalo mě velmi příjemné překvapení ze zdařilé konverzační hry ze současnosti, která se pohybovala mezi komedií i dramatem a ve svém námětu trefně využila již dlouhou dobu aktuální fenomén mobilů a stále se zvyšující lidské závislosti na nich. Přestože některá vyústění šlo snadno předvídat a samotný počet zvratů na uvěřitelnosti příliš nedodával (spíše naopak), musím říct, že jsem si tenhle příjemně nenáročný kousek dost užil, hodně se pobavil a zároveň ocenil i hlavní poselství. Akorát se obávám, že kdybych se takového večírku reálně zúčastnil taky, asi by dost hrozilo, že buď bych si mobil na neformální setkání nedaleko od domova snad ani vůbec nevzal, příp. bych si na něm zase zapomněl zpátky zapnout zvuk. :o) Nicméně nápad s mobily na stole s veřejným čtením veškerých příchozích zpráv a hlasitého odposlechu všech hovorů je vážně za všechny drobné a určitě by se dal rozvíjet i v nejrůznějších variacích ještě mnohokrát, čehož by v těch případných remacích z různých krajín šlo využít. O to víc mi přijde škoda, když jsem díky zdejším komentářům zjistil, že ty další verze mají jenom doslova kopírovat děj z italského originálu včetně řady stejných dialogů a podle fotek i velmi podobně vypadajících herců! Ale to už je možná i záležitost licence s původním autorem a něco, do čeho my běžní diváci nevidíme... a také něco, co do hodnocení původního filmu počítat nechci a ani nepočítám. [75%] ()
Drama prošpikované černým humorem sází na kvalitní scénář a neméně kvalitní herce. Partička dlouholetých kamarádů přejde z šosáckého maloměšťáctví jako mávnutím kouzelného proutku do dětinské hry, při níž každý z nich vyloží na stůl místo odkrytých karet mobil. A začíná zábavná hra o největšího pokrytce, v níž není vítězů, ani poražených. Chvíli mi trvalo rozdýchat závěr, protože se mi nechtělo věřit, že jsem hodinu a půl sledovala až takové licoměrníky. ()
Hodně aktuální téma zpracováno velmi sympatickou cestou - skrze konverzační dramedii, která umí být chvílemi velice naléhavá, ale zároveň si zachovává hodnotící odstup řadou odlehčených prvků a záměrně přepálenou vyhroceností. Závěrečný zvrat sice není hoden toho, abychom o něm vůbec přemýšleli a brali ho ve vztahu k celkovému sdělení vážně, ale průběh mě opravdu převelice bavil, s postavami jsem se rychle sžil a jen minimálně se mi v hlavě rozblikala kontrolka s upozorněním, že tohle už jsem viděl někde jinde. Jak by řekl guru české filmové filozofie Ladislav Smoljak, "Neber telefon, neber telefon, nebo se z toho zblázníš"... 75% ()
Po dlouhé době obrovské překvapení. Film, o kterém jsem ještě předevčírem vůbec neslyšela, jsem si pustila včera večer a doteď (více než 20 hodin po zhlédnutí) jsem ho nedokázala vytěsnit a stále nad ním přemýšlím. Jedná se o opravdu velmi silné drama s celkem originálním nápadem a sice trochu přehnaným průběhem (tolik kompromitujících sms a hovorů během jedné přátelské večeře?), ale zato myšlenkou, která donutí k zamyšlení a přehodnocení všech iluzí. ()
Je až s podivem, že tenhle film není založený na divadelní hře... Parta velmi lidských přátel se pošťuchuje, jsou vám sympatičtí, přičemž je vám jasné, že kvůli hře na pravdu to mezi nimi půjde do loje. Poslední pohodový a překvapivě dojemný okamžik je společné focení na balkóně při zatmění Měsíce. Protože od té chvíle všechno jenom vygraduje a divák zjišťuje, že polovina z přátel má slabosti, které jejich partnerům a přátelům snadno ublíží. Pozor, režisér jejich slabosti příliš neodsuzuje a zároveň nikterak neomlouvá. Právě tenhle přístup, jako by to byli skuteční lidé, se mi na filmu líbil nejvíc. SPOILER Film říká, že nekteré věci je pro klid duše lepší nevědět. Nevěra s kamarádem, těhotenství šéfové, orientace blízkého přítele nebo manželství fungující na špatných základech ale není něco, co jde skrývat donekonečna a dřív nebo později skoro určitě vypluje na povrch. I to je ovšem důvod k zamyšlení. Film ostatně netvrdí, že tahle přátelství a manželství tu budou věčně. ()
Galéria (26)
Fotka © Medusa Distribuzione
Zaujímavosti (6)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. února 2016 v Římě. (ČSFD)
- Inspirace pro napsání tohoto filmu vzešla ze skutečné události, kdy se kamarád režiséra Paola Genovese vyboural na motorce a jeho přítelkyně se musela postarat o jeho věci, nahlédla do jeho mobilu a zjistila, že svého dlouholetého přítele vůbec nezná. I když se pár rozešel, nakonec si údajně stejně k sobě našel cestu. (vyfuk)
- Film je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako film s největším množstvím lokálních remaků v historii kinematografie. (vyfuk)
Reklama