Úplní cudzinci

Drama prošpikované černým humorem sází na kvalitní scénář a neméně kvalitní herce. Partička dlouholetých kamarádů přejde z šosáckého maloměšťáctví jako mávnutím kouzelného proutku do dětinské hry, při níž každý z nich vyloží na stůl místo odkrytých karet mobil. A začíná zábavná hra o největšího pokrytce, v níž není vítězů, ani poražených. Chvíli mi trvalo rozdýchat závěr, protože se mi nechtělo věřit, že jsem hodinu a půl sledovala až takové licoměrníky. (03.07.2022)

Partia kamarátov sa na spoločnej večeri rozhodne, že vyložia karty na stôl. Teda pardon, svoje mobily. A nič z toho, čo sa na nich v ten večer príjme nezostane utajené. Že je vám už teraz jasné ako to dopadne? No a čo, o to tu v podstate nejde. Užívajte si hodinu a pol perfektnú konverzačku, ktorú vám poskytol možno tak Carnage a ešte zopár filmov. "Nechcem, aby sme dopadli ako Barbie a Ken. Ty celá prerobená a ja bez gulí." Tak takýchto skvelých hlášok je tam neúrekom. Najviac som sa pobavila pri výmene dvoch mobilov a že to nebude múdry nápad mi došlo hneď. Top scéna je citlivý a inteligentný rozhovor otca s dcérou, pri ktorom vám rastie guča v hrdle. Poslednú pol hodinu už ide úplne do tuhého a vy sa bojíte ako to celé dopadne. Pretože ľudia sú veľmi krehkí a niektoré čierne skrinky proste nikdy netreba otvárať. Opäť sa len potvrdilo, že niečo, čo navonok pôsobí dokonale je vo vnútri hnilé a že ten, čo najviac podozrieva je práve ten, čo skrýva najviac tajomstiev. (07.06.2017)

Vlastně je docela legrace jak se při jedné večeři jen vinou mobilů dokáží proměnit a zhroutit vztahy mezi dlouholetými kamarády. Skvělá myšlenka, scénář i dialogy, přestože působí až nevěrohodně kolik toho postavy zrovna tento večeř řeší a že se to vše tak pěkně sešlo. Určitě jsem se nenudil a díky italským hercům a evropské režii má film dostatečné kouzlo a atmosféru, kterou do potencionálního amerického remaku nelze přenést. 85% (13.09.2018)

"Řeknu vám, proč nám to neřekl. Byl jsem teplý dvě hodiny a stačilo." Jsem stejný jako tihle Taliáni. Taky nemám, co skrývat a tak bych klidně položil telefon na stůl. Moje číslo zná totiž jenom maminka, manželka, pošťák a všichni telefonní prodejci. Ale vraťme se k těm, kteří sice nemají co tajit, ale přesto na ně telefon leccos vykecá. Mě to mezi nimi bavilo a navíc musím obdivovat tu italskou náturu, které sice vadí, že její přítel do téhle ptáka zastrčil, z tamté ho zase pozdě vytáhl a brzy ho zastrčí ještě někam jinam, ale zase takový problém to není. Problém je totiž tloušťka, takže si pojďme zaskákat s Peppem v rytmu jeho aplikace, která asi měla být vtipná, ale na mě týpek poskakující v noci na mostě působil spíše zoufalým dojmem. (19.12.2017)

Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí. (28.07.2017)