Manifesto

Manifesto není film pro každého. Já sám jsem z něj měl velice smíšené pocity. Na druhou stranu ve ě ještě teď rezonuje a to jsem asi tak z 90 % ničemu nerozuměl. Druhý den jsem ale začal googlovat a nejenom, že jsem zjistil, že má závažné nedostatky v historii umění, v historii všeobecně, ale hlavně se mi začalo pomali spojovat vizuální orgie, společně s hereckým výkonem Cate Blanchett. Je úžasná! Hltal jsem každé její slovo, každý její výraz, pohled nebo gesto. Je to pro mě paní herečka se vším všudy. (30.01.2018)

Na úvod jen, neviděla jsem film ale expozici, kde hrálo všech 13 krátkých snímků zárověň. Občas se přihodí, že vám někdo řekne: "Pojď půjdeme na výstavu, hraje tam Cate Blanchett, zosobňuje různé ženské osudy..." No, a pak sedíte na lavičce před plátnem a nestačíte se divit. Je možné, že hluboký zážitek, který mi poskytla série krátkých filmů, pramenil zejména z překvapení, urputné snahy pochopit a pak občasného rozpoznávání útržků a vět. Každopádně, je to audiovizuálně fascinující a až geniální ve chvíli, kdy všechny filmy splynou, v okamžiku manifestu, v jedno velké kolektivní vědomí. (02.01.2018)

Who is who v moderním umění prostřednictvím hereckého eskamotérství Cate Blanchett. Není to drama, je to výstava a čistý experiment, který by neměl mást nikoho, kdo "jde na film". Jako takový snese a musí pochopit celou škálu hodnocení. Není to edukativní, protože u monologů nejsou úvody k tomu, na co jsou vázány (pokud si tedy nezapamatujete oněch čtyřicet jmen, jež se na začátku v půlsekundových prostřizích objeví - Gaspar Noé se tam holt frackovitě nacpal a to nemusel říct ani slovo, frajer), není to analýza ani srovnání. Více než cokoli jiného je to divoký hive-mind potřeby odporu, protože citace vycházejí z nejradikálnějších období zmíněných autorů. Pokud existuje nějaká korelace mezi stylizovanými sekvencemi a pronášenými myšlenkami, moc jsem jí neobjevil, respektive citace Marxe v troskách průmyslového objektu vypadá, že je na místě, diktování bodů Dogmy 95 malým dětem při kreslení výkresů (jako nejspíš oponentura předtím citovaného art brut) je nejspíš divnej vtip, co má však společného fluxus se scénickým tancem a proč citovat dadaismus nad rakví, to budu muset odposlouchat někde od vedlejšího stolu v kavárně Jericho. (04.09.2018)

Směs artu a filosofie, nad kterou bude řada diváků kroutit hlavou.  Je to vůbec film? Je zde herecká královna Cate Blanchett. Je to setkání s umělci dříve známými jako  “Manifesto” očimě režíséra a umělce  videoartu   Juliana Rosefeldta .Téměř 15 let dělí dvě instalace Juliana Rosefeldta „Asylum“ a „Manifesto“ v pražské Národní galerii.  Https://en.wikipedia.org/wiki/Julian_Rosefeldt (24.06.2021)

Těžko uchopitelný experiment a film, ze kterého si diváka neodnese nic víc, než to, že je Cate Blanchett fakt dobrá herečka. Monology pravděpodobně řeknou jen něco opravdu zasvěceným umělcům a celkově to nijak nevyznívá, prázdné monology pro většinu diváků, které jsou dobré jen díky hereckému výkonu. (01.03.2018)