Sign of the Cancer
Réžia:
Juraj HerzKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Zora Božinová, Lubomír Černík, Ilja Prachař, Josef Chvalina, Karla Chadimová, Věra Vlčková, Eduard Kohout, Václav Lohniský (viac)Obsahy(1)
V dosti bizarním prostředí jedné nemocnice se odehrává kriminální zápletka - dojde tam k vraždě. Jedna z lékařek odhalí skutečný důvod zločinu, zjistí i jeho pachatele. Avšak film více než o vyšetřování vypovídá o lidech, kteří v nemocnici žijí, zvolené prostředí zaplnil figurami dosti svéráznými až bizarními... Režisér Juraj Herz se pokusil experimentovat i se zvukovou stránkou - i známé tváře předaboval jinými hlasy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (69)
Vidím, že jsem v menšině, ale podle mě je to zdařilý film. Jeho hlavní problém je divákovo očekávání detektivky. Vyšetřování vraždy na lékařské klinice je především impulsem k nedobrovolnému odhalování vzájemných vztahů zdejšího personálu a pacientů, a té zákulisní stránky nemocničního dění, o které by pacient podle zaběhlých zvyklostí neměl vědět. Lékaři a sestry podléhají vzájemné nevraživosti, žárlivosti, neřestem všeho druhu nebo paranoie z domnělého politického vlivu svých konkurentů a film je neukazuje "tolerovatelnou", zromantizovanou optikou jako Nemocnice na kraji města, ale se suchou věcností, která je až nepříjemná. Záměrně nepříjemná. Kamera neucukne ani v momentech, před nimiž byste jako reální svědkové situace odvraceli zrak, buď z rozpaků nebo z ohledu na ostatní přítomné; některé z těchto scén jsou ještě formálně doladěny nasnímáním v hmatatelně blízkých záběrech (třeba při scéně, kde Zora Božinová trpělivě čeká, až starý pacient podlehne narkóze a v polospánku jí říká jakési oplzlosti, jsem měl až horrorově úzkostný pocit). Juraj Herz sice na tento přechodně zakázaný film nevzpomíná zcela v dobrém, protože nejdráždivější scény z něj prý byly vystřiženy, ale nezdá se mi, že by v příběhu něco zásadního chybělo. Nakonec je paradoxně opravdu nejproblematičtější ten detektivní rámec s rutinními scénami výslechů a podobných momentů, které k němu patří, ale místy nudí. Matoucí fakt, že polovinu obsazení předabovali jiní herci, lze přičítat dlouhé čekací době mezi natočením filmu a jeho konečným sestřihem. Například Lubomír Černík postsynchrony namluvit nemohl, protože byl tou dobou v alkoholické léčebně (proto ho předaboval Jiří Sovák), další herci měli v době odkládaných dokončovacích prací nasmlouvaná jiná natáčení. 70% ()
Deprese na druhou. Společenství patologických charakterů. Děsivé prostředí kdysi prominentního sanatoria, obklopeného neustálým strachem. Beznaděj, nenávist, kariérismus, smrt, vražda. Herzův celovečerní debut dává tušit leccos z režisérových pozdějších filmů, v nichž hrají prim lehce obskurní až hororové příběhy a v rámci možností nabízí poměrně kritický záběr lékařského prostředí. Proti proudu plující herecké obsazení, v němž divák narazí na méně známé tváře, do svého středu přivádí i veterány české Thálie Štěpánka s Kohoutem a nikoli náhodou překvapí v několika výrazných miniaturách (skvělá Iva Janžurová, odzbrojující nahota Míly Myslíkové). Zajímavým experimentem, který vznikl vlastně coby z nouze ctnost, se ukázal dabing některých zúčastněných, podvědomě spojovaných s jejich charakteristickým hlasovým projevem. Znamení raka není v konečném zúčtování průměrnou detektivkou, jak by se očekávalo, ale drsným psychohororem, za který by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. ()
Nižší hodnocení tohoto snímku si vysvětluji tím, že nejde o čistou detektivku, resp. že se film věnuje více popisu prostředí nemocnice, zdejších pacientů i vztahů mezi jednotlivými doktory, než samotnému vyšetřování. Této koncepci odpovídá i fakt, že skutečný důvod vraždy doktora Hahna odhalí nakonec nikoliv kriminalisté, kteří na mě přitom v průběhu celého filmu působili jako "šedé myši", ale jedna z lékařek. Ale i když je odhalení vraha celkem překvapivé, pro mě osobně ta detektivní linka příběhu nebyla tím nejdůležitějším. Dost se mi líbilo jednak vykreslení postav některých pacientů (rozhodně nebyla zajímavá jen postava Ivy Janžurové se svými strachy z rakoviny), ale i vztahů plných mocenských intrik a milostných pletek v nemocnici. Za zapamatování pak rozhodně stojí postava starého životem vyčerpaného primáře v podání Zdeňka Štěpánka (a třeba jeden jeho výroků:"Kde jsou doby kdy jsem váhal před každou lží"). Další zajímavostí filmu je předabování některých herců, což mi ale minimálně případě L. Černíka (mluví Sovák) dost vadilo. Pokud už bylo třeba použít dabing, pak podle mě neměl být vybrán někdo tak výrazný. ()
Přesně jak napsal Tosim - depresivní, odpudivé, ale pro mě možná proto fascinující. Na tuhle detektivku se můžu - pokud běží v televizi - podívat vždycky, i když dopředu znám děj. Ono tu ani nejde jen o vraždu, ale i o lidi - v tomto případě lékaře a drobnokresbu jejich charakterů (zejména Zora Božinová, Jiří Sovák a Ilja Prachař tu podávají skvělé výkony). ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (12)
- Natáčelo se v Praze, nemocnice je VFN na Karlově náměstí. (rakovnik)
- Na začiatku ôsmej minúty pozerá doktor Karel Petera (Ľubomír Černík) na vizite na röntgenový snímok hrudníka, pričom ho drží hore nohami. (dyfur)
Někteří komentující si správně všímají, že postava vyšetřovatele je zcela upozaděna (dodávám, že spoluvyšetřovatel Zindulka tak zdařile, že jsem si ho ani nevšiml), nechápu ovšem, co jim na tom vadí, zvlášť když rovněž správně rozpoznávají, že Znamení raka není jen tak prostě detektivka. Mně úplně stačilo ke štěstí, že vyšetřovatel Lohniský sám vypadá jako úchylný sériový vrah (navíc s motýlkem a navíc nakřivo). Nejde ale o něj: V tomto filmu prakticky není postavy, které by se divák mohl v jakémkoli smyslu citově chytit, s níž nebo proti níž by mohl vše sledovat. Jednu postavu s tímto potenciálem jsem sice na začátku zaznamenal, jenže právě ta byla záhy zavražděna. Tento stav dobře koresponduje s - mírně řečeno - nepříliš vysokou kvalitou charakterů všech nebo téměř všech postav (včetně oběti). Mnohé charaktery jsou přímo odpudivé nebo aspoň otravné, některé vysloveně chorobné a i ty relativně sympatické přinejmenším zastihujeme v odpudivých situacích. Slovem "odpudivé" zde plýtvám záměrně, protože právě ono podle mne vystihuje základní kvalitu Herzovy dlouhometrážní prvotiny. Nevnímám sice její atmosféru tak umocněně jako Marthos ve svém komentáři a spíše se mi zdá výstižnější komentář Oskarův, ale stačí mi pomyslet na to, co tento film musel dělat s divákem roku 1966. Ne pro společenskou a politickou kritiku, která se objevuje docela zřetelně - to tehdy už nebylo nic nového. Na co ale tehdejší československý divák nemohl být připraven, ať už jel na nové nebo staré vlně, je syrovost a naprostá bezohlednost, s níž autor své postavy prezentuje, nota bene jde-li o úctyhodné lékaře, jichž si přece všichni vážíme a v jejichž středu chce pacient i divák mít aspoň jednoho primáře Sovu. Tak tedy, ačkoli se nabízí vnímat aktéry a poměry v nemocnici jako zobrazení společnosti nebo přímo státní moci, nebylo tohoto výkladu třeba k tomu, aby Znamení raka pobuřovalo. Je tu ovšem jeden podstatný detail, ktertý se mi velmi silně jako politické podobenství chce vnímat. (odtud SPOILERY). Jde o "vyřešení detektivky", tedy kým a proč byla oběť zavražděna. Po přehrabání se v útrobách a možných motivech všech kolegů zavražděného náhodou vyjde na jevo, že šlo o směšně nesmyslný skutek poněkud vyšinuté pacientky. Její motiv je ale podstatný: nechtěla slyšet pravdu o své nemoci. Téma "pacient nesmí znát krutou pravdu" je ve filmu velmi zřetelné - lékaři o tom mluví mezi sebou a dokonce v tom školí mediky. Přitom pomněme, že klamaná vraždila nikoli proto, že byla klamána, ale z hrůzy, že se klam rozplyne. (A i tento strach byl pomýlený - ani její oběť, ani nikdo jiný z těch dozorců funkcí lidského organismu by za nic nebyl ochoten ji klamu zbavit - mají pro to dobré důvody, oni vědí nejlépe, co je pro pacienta dobré.) Provokativnější narážku nejen na vládce, ale i na ovládané, si tehdy jen stěží představit, neméně provokativní však je i zobecnění v tom smyslu, že tato vražda byla konec konců jakýmsi fatálním, pekelně spravedlivým, byť paradoxním (a pachatelkou nezamýšleným) trestem, jímž to zavražděný schytal jako jeden za všechny. Příběh pak nekončí vyřešením vraždy, ale výhledem k budoucnosti ústavu a kariér. Nicméně i bez všech společensko-poltických významů o Znamení raka platí, že Herz vstoupil do československého kina vskutku nepřehlédnutelným způsobem, také díky tomu, že "ideová nálada" filmu skvěle koresponduje s jeho vizualitou. Byl to film, který mě bavilo sledovat od samého začátku, když jsem ho ještě považoval za banální. K tomu nejedna kuriozita, jako Sovák dabující opileckým drmolením někoho, kdo vypadá skoro jako Sovák a je střízlivý. A samozřejmě fenomenální Míla Myslíková, která mohla udělat skvělou kariéru v italském pornu, pámbu mě netrestej. () (menej) (viac)