Na streche

Tentokrát tam "to" prostě není, i když bych Jirkovi moc přál, aby bylo. První polovinu filmu jsem měl pocit, že dost scén chybí. Všechno je náhlé, hrozně po srsti, neuhlazené. Situace ani nevydechnou a už se běží do další scény. Postupem času si naštěstí postavy sednou a v druhé půli už se daří, aby věci přirozeně vyplynuly sami (geniální a přitom tak jednoduché je například panické zavření dveří). Jirka potvrzuje, že si umí fantasticky vést herce, postavit si scénu a má ohromné filmové cítění. Ale příběh by si v tomhle případě zasloužil pečlivější expozici i nějaké to výraznější finále. Nejde ani tak o to, že se mnohé linie nedořeší, jen na konci chybí něco jasnější, drobnost, po které by člověku v hlavně bliklo „FIN“. Takhle byl pro mě náhlý příchod závěrečných titulků stejně překvapivý, jako sebejistota Aloise Švehlíka v podobně (ne)vděčné roli. (21.02.2019)

Z námětu snímku pochopitelně lze vysledovat legendární kousek Clinta Eastwooda, ale bylo by bláhové si myslet, že Jirka Mádl natočil prachsprostý remake Gran Torina. Podobně jako u Mádlovy českobudějovické prvotiny Pojedeme k moři jsem cítil, že film má duši a nějaké poselství, dojímavě vykresluje příběh, jež napsal již před devíti lety a končí neprvoplánovým záběrem, jež přímo vybízí k popřemýšlení. Je nepochybně smutné, že se pan Tříska nedožil začátku natáčení, ovšem Alois Švehlík mi byl vždycky sympatičtější a neříkám, že roli zahrál nějak přelomově, ale dokonale sem zapadl. Velká spokojenost...9/10 (04.08.2020)

Od Jiřího Mádla se mi líbila již jeho prvotina a u druhého režijního počinu pokračuje v nastavené linii, dokáže rozesmát i dojmout, a to kvalitním nikoli patetickým způsobem. Tragédie, která natáčení provázela, se na výsledku negativně nepodepsala. Alois Švehlík je vynikající a podle mě adept na Českého lva. Vietnamský kolega mu zdatně sekundoval a na Mary Bartalos se příjemně kouká. Moc hezký filmový zážitek. (27.12.2019)

Už Jirkův režisérsko - scénaristický debut se mě velmi líbil, takže jsem se vysloveně těšil na jeho další film a s radostí říkám, že Jirka Mádlo mě opět nezklamal. Celý film resp. zápletka je založený na postavách, jejich chování, myšlení a především vzájemným vztahu, právě ten je motor pro úsměvné, dojemné a hlavně přirozené situace, dialogy i scény. Chvalím casting (RIP Honzíku Třísko ) , Alois Švěhlík předvádí suverenní herecký projev a snahy Jirky Mádlo dávat do svých filmů neukoukané tváře si v prokamarádíčkovaném Česku cením moc. Nevím jestli je Duy vůbec herec, ale třeba na tý střeše jsem fakt měl dojem, že tam do sebe naklopil dvě láhve. Některý věci třeba s Kokešem, s minulostí Rypara, s Ruskou mohli nějak dohrát, když už jim byla věnována pozornost, ale to nic nemění na faktu, že z Jirkova režisérskéjo projevu jde radost z filmařiny , poctivý přístup k divákovi a taková krásně hravá kreativita z různých záběrů a scének. (07.02.2019)

Když občas sem tam někde čtu rozhovor s Jiřím Mádlem (a to je záměrně nevyhledávám) doslova kvetu. Některé jeho internacionální názory zejména na migraci a na Čechy jako takové jsou občas na pěst. Bohužel má potřebu být v tomto ohledu dost aktivní až to smrdí jistou politickou angažovaností. Jenže on je ta generace co už komunisty nezažila a potřebuje mít v té nudě z blahobytu nějakého třídního nepřítele a dělat rebélie. To mi na něj dost štve, protože kdyby zůstal u scénářů a režií udělal by lépe. Tam je totiž dle mého názoru opravdu ve svém rybníce a řemeslo mu jde pěkně od ruky. Poslední mnou viděný Modelář (2020) sice nebyl nic moc, ale Na střeše se povedlo na jedničku. Když se tak zamyslím nad tím kdo by byl v hlavní roli lepší, zda pan Tříska nebo pan Švehlík, musím uznat že ač si tam Třísku musíme jen představit, Švehlík byl určitě lepší. Smrt pana Třísky pádem z Karlova mostu vyvolala potřebu přeobsadit hlavní roli a bohudík někoho napadl pan Švehlík. Toho mám nesmírně rád a musím uznat, že role mu padla jako ulitá. A navíc s radostí konstatuji, že nestárne! Nevím proč, ale tak nějak mi to připomnělo Gran Torino. Lukáš Duy Anh Tran hrál také skvěle a jak už jsem psal jinde, já tyhle filmy o pěti hercích odehrávajícíc se na pár metrech čtverečních zbožňuji. Herci ale musí mít co hrát a tady měli. Celý film by parádní, nenudil a pro mne nejúžasnější scéna byla za hvězdnaté noci na Petříně. Tady nemohu jinak a táhnu věží o pět polí v před . * * * * * (13.11.2020)