Na streche

Když občas sem tam někde čtu rozhovor s Jiřím Mádlem (a to je záměrně nevyhledávám) doslova kvetu. Některé jeho internacionální názory zejména na migraci a na Čechy jako takové jsou občas na pěst. Bohužel má potřebu být v tomto ohledu dost aktivní až to smrdí jistou politickou angažovaností. Jenže on je ta generace co už komunisty nezažila a potřebuje mít v té nudě z blahobytu nějakého třídního nepřítele a dělat rebélie. To mi na něj dost štve, protože kdyby zůstal u scénářů a režií udělal by lépe. Tam je totiž dle mého názoru opravdu ve svém rybníce a řemeslo mu jde pěkně od ruky. Poslední mnou viděný Modelář (2020) sice nebyl nic moc, ale Na střeše se povedlo na jedničku. Když se tak zamyslím nad tím kdo by byl v hlavní roli lepší, zda pan Tříska nebo pan Švehlík, musím uznat že ač si tam Třísku musíme jen představit, Švehlík byl určitě lepší. Smrt pana Třísky pádem z Karlova mostu vyvolala potřebu přeobsadit hlavní roli a bohudík někoho napadl pan Švehlík. Toho mám nesmírně rád a musím uznat, že role mu padla jako ulitá. A navíc s radostí konstatuji, že nestárne! Nevím proč, ale tak nějak mi to připomnělo Gran Torino. Lukáš Duy Anh Tran hrál také skvěle a jak už jsem psal jinde, já tyhle filmy o pěti hercích odehrávajícíc se na pár metrech čtverečních zbožňuji. Herci ale musí mít co hrát a tady měli. Celý film by parádní, nenudil a pro mne nejúžasnější scéna byla za hvězdnaté noci na Petříně. Tady nemohu jinak a táhnu věží o pět polí v před . * * * * * (13.11.2020)

Druhý film Jiřího Mádla, na který jsem byl hodně zvědavý, protože Pojedeme k moři je jeden z nejlepších českých filmů posledních let. A bohužel je to velký kvalitativní sešup dolů. Naprosto pošahaná zápletka vhodná jen do blbé české komedie a přesně to ten film je. Tedy, pár dobrých vtipů tam je a zasmál jsem se. Ale mnohem častěji se smálo celé kino a já se nechápavě otáčel a divil se, čemu se ti lidi smějou. Švehlík je naprosto nudný, bez špetky charismatu a je škoda, že původně obsazený Jan Tříska skočil z mostu (asi poté, co dočetl scénář). Vietnamec v roli Vietnamce je karikaturou Vietnamce. Film figuroval v divácké ceně na druhém místě s výbornou známkou 1,16 (hodnocení jako ve škole), čemuž se mi nechtělo věřit, tak jsem po filmu chvíli pozoroval hostesku, jak přepočítává hlasovací lístky, a skutečně skoro všechny hlasy (kromě mého a asi dvou dalších) měly zatrhnutou nejlepší známku. Takže vidíte, do Varů jezdí i normální lidi, co koukají na hezké české komedie na Nově, takže ta veškerá nenávist v internetových diskusích, jakýže je to festival snobů, co se ožírají za naše peníze, je úplně mimo:)) (13.07.2019)

Dobře natočený film s velmi nedotaženým scénářem. Zcela vážné scény střídají nápady jak z crazy komedie, motivace jednání hlavních postav jsou často daleko za hranicí pochopitelnosti. To pak nezachrání ani Alois Švehlík. Melodramatický příběh vlastně směřuje spíš k pohádce. Skoro jsem na konci čekal titulek „a žili šťastně až do smrti“. (07.12.2020)

Když jsem před 8 lety viděl Mádlův film Pojedeme k moři (2014), tak jsem si říkal, že budu zvědavý na příští Mádlův film. Po zhlédnutí filmu Na střeše (2019), opět musím konstatovat, že je podle mě Jiří Mádl mnohem lepší režisér než herec. Námět zmíněného filmu je neotřelý a herecké výkony hlavních představitelů jsou přesvědčivé. Děj filmu nešetří překvapeními a dějovými zvraty. Líbila se mi i kamera. Jediné, co ve filmu dost dobře nechápu, je přítomnost čůracích scén. Osobně si myslím, že by se film obešel i bez nich. (21.09.2023)

Tentokrát tam "to" prostě není, i když bych Jirkovi moc přál, aby bylo. První polovinu filmu jsem měl pocit, že dost scén chybí. Všechno je náhlé, hrozně po srsti, neuhlazené. Situace ani nevydechnou a už se běží do další scény. Postupem času si naštěstí postavy sednou a v druhé půli už se daří, aby věci přirozeně vyplynuly sami (geniální a přitom tak jednoduché je například panické zavření dveří). Jirka potvrzuje, že si umí fantasticky vést herce, postavit si scénu a má ohromné filmové cítění. Ale příběh by si v tomhle případě zasloužil pečlivější expozici i nějaké to výraznější finále. Nejde ani tak o to, že se mnohé linie nedořeší, jen na konci chybí něco jasnější, drobnost, po které by člověku v hlavně bliklo „FIN“. Takhle byl pro mě náhlý příchod závěrečných titulků stejně překvapivý, jako sebejistota Aloise Švehlíka v podobně (ne)vděčné roli. (21.02.2019)