Na streche

Pro film jsem se rozhodla po krátké ukázce. Když jsem viděla p.Švehlíka byla to okamžitá láska. Absolutně miluju jeho minimalistické herectví. Nemusí používat rozšafná gesta, ani sílené grimasy nebo bizarní intonaci hlasu. Nesnesu tu televizní škváru, kterou jedinou jsou naši současní herci schopni zahrát. I když to ve mě vzbudzovalo dojem o snahu dalšího Kolji nebo Gran Torina (od Clinta Eastwooda), tak mě to potěšilo. Líbí se mi vědomí, že na skvělý film stačí 2 hlavní role, dobrá režie a jednoduchý scénář. DÍKY ZA TO! (15.09.2019)

Když občas sem tam někde čtu rozhovor s Jiřím Mádlem (a to je záměrně nevyhledávám) doslova kvetu. Některé jeho internacionální názory zejména na migraci a na Čechy jako takové jsou občas na pěst. Bohužel má potřebu být v tomto ohledu dost aktivní až to smrdí jistou politickou angažovaností. Jenže on je ta generace co už komunisty nezažila a potřebuje mít v té nudě z blahobytu nějakého třídního nepřítele a dělat rebélie. To mi na něj dost štve, protože kdyby zůstal u scénářů a režií udělal by lépe. Tam je totiž dle mého názoru opravdu ve svém rybníce a řemeslo mu jde pěkně od ruky. Poslední mnou viděný Modelář (2020) sice nebyl nic moc, ale Na střeše se povedlo na jedničku. Když se tak zamyslím nad tím kdo by byl v hlavní roli lepší, zda pan Tříska nebo pan Švehlík, musím uznat že ač si tam Třísku musíme jen představit, Švehlík byl určitě lepší. Smrt pana Třísky pádem z Karlova mostu vyvolala potřebu přeobsadit hlavní roli a bohudík někoho napadl pan Švehlík. Toho mám nesmírně rád a musím uznat, že role mu padla jako ulitá. A navíc s radostí konstatuji, že nestárne! Nevím proč, ale tak nějak mi to připomnělo Gran Torino. Lukáš Duy Anh Tran hrál také skvěle a jak už jsem psal jinde, já tyhle filmy o pěti hercích odehrávajícíc se na pár metrech čtverečních zbožňuji. Herci ale musí mít co hrát a tady měli. Celý film by parádní, nenudil a pro mne nejúžasnější scéna byla za hvězdnaté noci na Petříně. Tady nemohu jinak a táhnu věží o pět polí v před . * * * * * (13.11.2020)

Pamätám sa, ako sme s MontymBroganom boli na predpremiére prvého Mádla. To bol asi trochu silnejší zážitok, pretože aj keď tu zahral Švehlík toho Eastwooda skvele (my liberáli sa radi rehoceme sami na sebe), ten film sa až do konca nezdramatizuje. Je asi otázkou vkusu, či to vadí, aj takto je to príjemný film, zasmial som sa dosťkrát.  A aby som to bol ja, musím pochváliť, že jediní robotníci, ktorí sa vo filme objavia, sú sťahováci iných postáv (stredná trieda, vitaj späť), a dedinu navštívime len v putovnom vtipe o domove dôchodcov. Takto sa mi páčia moderné české filmy; máme tu aj mestá! 🙋🏻‍♂️ (25.08.2022)

Tentokrát tam "to" prostě není, i když bych Jirkovi moc přál, aby bylo. První polovinu filmu jsem měl pocit, že dost scén chybí. Všechno je náhlé, hrozně po srsti, neuhlazené. Situace ani nevydechnou a už se běží do další scény. Postupem času si naštěstí postavy sednou a v druhé půli už se daří, aby věci přirozeně vyplynuly sami (geniální a přitom tak jednoduché je například panické zavření dveří). Jirka potvrzuje, že si umí fantasticky vést herce, postavit si scénu a má ohromné filmové cítění. Ale příběh by si v tomhle případě zasloužil pečlivější expozici i nějaké to výraznější finále. Nejde ani tak o to, že se mnohé linie nedořeší, jen na konci chybí něco jasnější, drobnost, po které by člověku v hlavně bliklo „FIN“. Takhle byl pro mě náhlý příchod závěrečných titulků stejně překvapivý, jako sebejistota Aloise Švehlíka v podobně (ne)vděčné roli. (21.02.2019)

Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní? Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše, který nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” způsob „za smíchem slzy”, který já zkrátka mám velice rád. Je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil. (18.02.2019)