Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Profesor Rypar (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočisko Songovi (Duy Anh Tran), mladému Vietnamcovi, ktorého našiel ukrytého na streche svojho domu. Môžu však dvaja odlišní ľudia vôbec zdieľať jeden priestor tak, aby z toho nakoniec nebola katastrofa? Pomôže im v tom ich bezočivý plán? Spolužitie nie práve najpriateľskejšieho pána, nahnevaného na celý svet, ktorý mu neuchopiteľne uniká a mladíka, ktorý hľadá východisko zo zúfalej situácie v neznámom meste, prináša množstvo trecích plôch, tragikomických situácií, ale i prekvapivých nápadov a riešení. Každý z nás totiž potrebuje, aby ho niekto potreboval. A Song potrebuje okrem teplého oblečenia a strechy nad hlavou niekoho, kto mu bude dôverovať. Je však možné dôverovať neznámemu mladíkovi? Profesor Rypar sa o to pokúsi i za cenu, že musí sem tam poľaviť zo svojich zásad a jeho strecha sa musí trochu rozšíriť. Ale dokáže Song túto dôveru skutočne oplatiť? (Continental film)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (378)

MICHAEL73 

všetky recenzie používateľa

Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní? Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše, který nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” způsob „za smíchem slzy”, který já zkrátka mám velice rád. Je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil. ()

Spiker01 

všetky recenzie používateľa

Z námětu snímku pochopitelně lze vysledovat legendární kousek Clinta Eastwooda, ale bylo by bláhové si myslet, že Jirka Mádl natočil prachsprostý remake Gran Torina. Podobně jako u Mádlovy českobudějovické prvotiny Pojedeme k moři jsem cítil, že film má duši a nějaké poselství, dojímavě vykresluje příběh, jež napsal již před devíti lety a končí neprvoplánovým záběrem, jež přímo vybízí k popřemýšlení. Je nepochybně smutné, že se pan Tříska nedožil začátku natáčení, ovšem Alois Švehlík mi byl vždycky sympatičtější a neříkám, že roli zahrál nějak přelomově, ale dokonale sem zapadl. Velká spokojenost...9/10 ()

Reklama

Matty 

všetky recenzie používateľa

Jiří Mádl si za téma svého druhého filmu zvolil mezilidské vztahy v době, kdy se lidé spíš uzavírají do svých malých mikrokosmů (Facebook ovšem ve filmu ale paradoxně slouží k tomu, že hrdina znovu naváže kontakt s vnějším světem). Zosobněním naštvanosti na rychle se měnící svět je devětasedmdesátiletý učitel češtiny v důchodu. Většinu potřebných informací o něm se dozvíme z několika úvodních záběrů, příkladně využívajících vypravěčské zkratky. Škoda, že ne všechny z motivů představených na začátku kvůli charakterizaci hlavního hrdiny jsou později rozvedeny. Důsledněji Mádl pracuje pouze se skutečností, že Rypar dříve učil češtinu. ___ Je sympatické, že Rypar přes své předsudky, shrnuté do věty „Falšujete tenisky, neplatíte daně“, přistupuje k novému nájemníkovi poměrně chápavě. Nenaplňuje tak bezezbytku stereotypní roli zapšklého stárnoucího xenofoba (viz třeba švédský Muž jménem Ove). Stejně tak se scénář, balancující vyjma občasných úletů na pomezí dramatu a komedie, vyhýbá jiným zjednodušením učiněným „populisticky“ pouze kvůli komediálnímu efektu. Způsob, jakým Rypar mladíka obeznámí s faktem, že nemůže opustit jeho byt, protože by jej někdo mohl legitimizovat, má poněkud výhružný charakter a chvíli to vypadá, že se film překlopí do bytového psychothrilleru. Také později, když si na sebe oba muži začnou zvykat, se nelze zbavit nedobrého pocitu z toho, že starý bílý muž ve svém bytě odměnou za vykonávání domácích prací „hostí“ bezprizorného přistěhovalce. Vzhledem k tomu, že jej občas proti jeho vůli zamyká v pokoji a trápí jej s kondicionálem (i když Song má stále problém dát dohromady jednoduchou větu), nejde o úplně rovnocenný přátelský vztah, ale spíše o civilizovanější formu otrokářství. ___ Ještě víc nežádoucích konotací vyvolává Ryparovo laškování se sousedkou mladší o padesát let (kterou chce sice ve skutečnosti dohodit Songovi, ale řada „creepy“ scén vyznívá tak, že si na ni sám dělá zálusk), vyplňující prostřední část filmu. Právě na nikam nevedoucí podzápletce s mladým párem odnaproti se ukazuje nedomyšlenost vyprávěcí struktury, potažmo nezacílenost filmu, i další nedostatky. Vychází najevo plochost postavy Songa, o němž se na rozdíl od Rypara už nic nového nedozvídáme a který se nijak nevyvíjí a zůstává velmi pasivní figurou (ve vyprávění je primárně od toho, aby posloužil Ryparově dějové linii a pomohl odhalit, že Rypar má více vrstev). ___ Pochybnosti vyvolává také nekonzistentní charakterizace postav. Kde se například v deprimovaném Ryparovi, vykřikujícím ve slabší chvilce, že mu celý svět může políbit prdel, náhle vzala hravá stránka, projevující se lepením vzkazů na trsy „warholovských“ banánů? Pokud má na jeho psychiku takhle ozdravný účinek přítomnost Vietnamce, který mu snaživě luxuje koberce, není to z filmu zřejmé. Vzniká dojem, že tvůrci jen potřebovali nějakou neškodnou zábavou vyplnit cca čtyřicet minut filmového času před tím, než postavy nasměrují k novému cíli a nechají je posunout se v příběhu dál (Rypar sám příznačně v jednu chvíli pronese, že stejně nemají nic lepšího na práci). Nebýt registrace na Facebooku, která později vede k jednomu dojemnému setkání a milému cameu, postava sousedky, o jejíž hledisko je vyprávění (dosud vázané jenom na Rypara a Songa) rozšířeno, by ve filmu vůbec nemusela být. ___ Nevyrovnanost Na střeše se znovu projevuje těsně před koncem, kdy dochází k výraznému zpomalení a film udržující si dosud nadhled se stává silně sladkobolným. Konec ale přichází v dobře načasovaný moment, takže průhledná hra na divákovy city nestačí zkazit dojem z celého filmu. ___ Na střeše je snímkem mnoha rozporů. Vypráví sice dobově relevantní příběh o přátelství navzdory generačním, jazykovým i kulturním rozdílům, ale díky charismatu Aloise Švehlíka je přesvědčivější jako nadčasová výpověď o stáří a samotě v rychle se měnícím světě. Je to film o schopnosti přizpůsobit se změně i film o neochotě cokoliv měnit. Je mnohým zároveň a přitom toho v něm na sto minut stopáže není dost. Kdyby měl autor lépe ujasněno, kterým směrem chce vyprávění vést a které z jeho mnoha rovin více akcentovat, mohlo by jít o mnohem lepší film. 55% () (menej) (viac)

Siegmund 

všetky recenzie používateľa

Když jsem před 8 lety viděl Mádlův film Pojedeme k moři (2014), tak jsem si říkal, že budu zvědavý na příští Mádlův film. Po zhlédnutí filmu Na střeše (2019), opět musím konstatovat, že je podle mě Jiří Mádl mnohem lepší režisér než herec. Námět zmíněného filmu je neotřelý a herecké výkony hlavních představitelů jsou přesvědčivé. Děj filmu nešetří překvapeními a dějovými zvraty. Líbila se mi i kamera. Jediné, co ve filmu dost dobře nechápu, je přítomnost čůracích scén. Osobně si myslím, že by se film obešel i bez nich. ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Teď můžeš jít někam za Prahu do lesíčka…“ Na střeše je dokonalým příkladem toho, jak může jedna osobnost (alespoň co se týče herecké stránky) s přehledem utáhnout celý film. Švehlíkovi se to podařilo, zcela srostl se svou rolí. Nemá sice k sobě úplně důstojného spoluhráče, ale jeho vietnamský kolega svou úlohu plní dobře, takže postupné sbližování jejich postav a hledání vzájemné důvěry nejenže vyznívá poměrně uvěřitelně, ale i baví. Čímž ovšem nechci tvrdit, že Na střeše považuju za komedii, pár míst k zasmání by se tu sice našlo, ale film je žánrově trochu někde jinde. Je v něm stejně naděje jako smutku, přitom působí docela svižně a jistě natočený. Mádl to totiž zvládl i na podruhé znovu dobře, dokonce ještě o trochu lépe než prve. A je nesmírně osvěžující vědět, že nějaký mladší český tvůrce točí zrovna takhle a minimálně na české poměry kvalitně. Před kamerou Jirku nutně vidět nepotřebuju, ale jestli bude pokračovat za ní, tedy na režisérské stoličce, budu znovu rád u toho. Protentokrát to bude za solidní 4*. ()

Galéria (31)

Zaujímavosti (22)

  • Jiří Mádl začínal psát scénář v New Yorku, kde chtěl film i původně natočit. Později se film měl točit v Německu, ale nakonec vznikl v Česku v Praze. [Zdroj: radiozurnal.rozhlas.cz] (ZHODNOTITEL)
  • Na střechu domu bylo nutné dopravit celkem 2 tuny techniky a dekorací. Na střechu vynášelo techniku postupně 18 lidí celkem 16 hodin. Museli to nosit postupně, každý department měl vyčleněný čas, protože byl k dispozici pouze 1 větší výtah a 1 osobní výtah. (SONY_)
  • Vchod do domu a okolí se natáčelo na I. P. Pavlova v Praze. (Winster)

Súvisiace novinky

Edison Filmhub & Český lev

Edison Filmhub & Český lev

20.02.2020

Edison Filmhub ve spolupráci s Českou filmovou a televizní akademií v termínu od 24. 2. do předávání cen 7.3. 2020 promítne všech 17 filmů nominovaných na cenu Český lev. Každý den přehlídky diváci v… (viac)

Vyhlášení nominací na 27. Českého lva

Vyhlášení nominací na 27. Českého lva

15.01.2020

Již 7. března proběhne v pražském Rudolfinu vyhlašování 27. ročníku Českých lvů. Kdo se bude o ceny ucházet? Nejvíce nominací obdržela tragikomedie režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Snímek jich… (viac)

S Kreativní Evropou na festival do Cannes

S Kreativní Evropou na festival do Cannes

06.03.2019

Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené